Klasická hudba může podpořit pochopení a toleranci, říká dirigent Fischer

Frank Kuznik Frank Kuznik
30. 4. 2018 16:20
Nikdy nikomu nedovolím, aby vyčlenil jednoho hudebníka z mého orchestru a znevýhodnil ho kvůli jeho původu, barvě pleti či náboženství, prohlašuje dirigent Iván Fischer.
Iván Fischer (na snímku) budapešťské těleso založil spolu se Zoltánem Kocsisem roku 1983.
Iván Fischer (na snímku) budapešťské těleso založil spolu se Zoltánem Kocsisem roku 1983. | Foto: Ákos Stiller

Stejně jako svými inspirativními vystoupeními je maďarský dirigent Iván Fischer, jeden z hostů letošního festivalu Pražské jaro, proslulý politickým aktivismem.

Postačí nedávný příklad. Vloni se Fischerův Budapest Festival Orchestra měl vypravit na turné po Spojených státech právě v době, kdy prezident Donald Trump prosadil první ze zákazů cestovat do USA z takzvaných rizikových zemí. V praxi to znamenalo, že Budapest Festival Orchestra by doma musel nechat violoncellistu, jenž má dvojí občanství − maďarské a zároveň irácké. A Irák byl jedním ze sedmi převážně muslimských států, odkud se USA rozhodly omezit příliv návštěvníků.

Každý je nahraditelný, avšak dirigenta Fischera tento zákaz rozlítil. "Nikdy nikomu nedovolím, aby vyčlenil jednoho hudebníka z mého orchestru a znevýhodnil ho kvůli jeho původu, barvě pleti či náboženství," pravil rozezleně deníku New York Times. Začal komunikovat s americkým ministerstvem zahraničí a nakonec se mu podařil malý zázrak − violoncellista do USA letět mohl.

"Měl jsem štěstí, tehdy byl všude chaos," vzpomíná na tu epizodu Fischer dnes. "Nebylo jisté, jestli se zákaz týká i lidí s dvojím občanstvím. Argumentoval jsem, že dopis z ministerstva zahraničí jednotlivým konzulátům zmiňoval i lidi s dvojím občanstvím, avšak prezidentův výnos nikoliv. Zázrakem jsem uspěl a naši filharmonici s dvojím občanstvím nás mohli doprovodit," líčí Fischer.

Ten bude s Budapest Festival Orchestra jedním z nejvýraznějších hostů letošního ročníku festivalu Pražské jaro. Ve čtvrtek 24. května v Obecním domě uvedou Mahlerovu Symfonii č. 2, dle závěrečného chorálu známou pod názvem Vzkříšení, a to za účasti hvězdných interpretů − německé sopranistky Christiane Kargové, rakouské altistky Elisabeth Kulmanové a Českého filharmonického sboru Brno, vedeného Petrem Fialou.

Iván Fischer má pověst dirigenta, jenž provedení známé skladby promění v událost. "Vzkříšení není jen nějaká obyčejná symfonie," upozorňuje. "Je to slavnostní, výjimečná kompozice, v níž nám Mahler nabízí povznášející, vizionářský zážitek přesahující hudbu. Srovnávat tu lze jedině s Beethovenovou Devátou. V obou případech jde spíš o filozofická veledíla než symfonie," míní.

Ostatně filozofie, lépe řečeno tázání se po smyslu věcí i hudby, hraje v životě sedmašedesátiletého Ivána Fischera podstatnou roli.

Jeho prarodiče z matčiny strany zahynuli ve vyhlazovacích táborech, což je jedním z důvodů, proč Fischer vždy oponuje všem typům nacionalismu − zvlášť v dnešním Maďarsku, kde tamní premiér Viktor Orbán povzbuzuje antisemitskou rétoriku a zavádí protiuprchlická opatření. V reakci na ně Budapest Festival Orchestra například koncertoval v opuštěných synagogách.

"Mí prarodiče byli zavražděni a já to beru jako velkou zodpovědnost," vysvětluje Fischer. "Pokud vidím, že je na vzestupu radikální nacionalismus, cítím potřebu lidi varovat, aby se neopakovalo, co už jsme jednou zažili." Tím se Fischer liší třeba od britského klavíristy Andráse Schiffa, který se rozhodl v rodném Maďarsku neúčinkovat, dokud se tamní vládnoucí politici opět nepřihlásí k liberálním hodnotám.

Na Pražském jaru budapešťský orchestr zahrál Mahlerovu Druhou. Sedm let staré video zachycuje první větu z Mahlerovy Symfonie č. 1. | Video: Budapest Festival Orchestra

Iván Fischer s politiky také bojoval, když budapešťská radnice jeho tělesu radikálně snížila grantový příspěvek. Video, v němž dirigent udělení grantů kritizuje, na YouTube během pár dnů zhlédlo téměř 35 tisíc lidí a následně zavdalo veřejné demonstraci. Snížení grantu nakonec omezilo počet koncertů, které Budapest Festival Orchestra hrál ve školách nebo domovech pro seniory. Zásadní příspěvek od státu ale zůstal zachován.

Podobně silná přesvědčení jako ve veřejném životě má Iván Fischer o hudbě. Například odmítá tradiční systém toho, jak fungují dirigenti. Na rozdíl od většiny Fischer necestuje po světě a nevede každý večer jiný orchestr.

"Velmi jsem se obával mechanických, nudných vystoupení, jaká jsem zažil u mnoha orchestrů. Přišla mi bez života," vysvětluje, proč se rozhodl své působení úzce spojit s Budapest Festival Orchestra a nehostovat u jiných těles.

Což neznamená, že by Fischer necestoval, v minulosti účinkoval s mnoha americkými i britskými symfoniky. Sám ale "snil o orchestru, v němž všichni hrají jako komorní hudebníci, s větší dávkou tvořivosti, zápalu a víc jeden pro druhého," říká. A obětoval tomu většinu času.

To, nakolik jsou hráči Budapest Festival Orchestra provázaní a vybízejí ke vzájemné spolupráci, je jednou z charakteristik tělesa − ovlivňuje jeho dramaturgii i vystoupení.

Doma v Budapešti se orchestr snaží oslovovat širší veřejnost a zejména mladé. Koncertuje v nezvyklých časech i na neobvyklých místech, často hraje zdarma pod širým nebem. Někdy vybízí diváky, aby si přišli sednout na jeviště mezi hudebníky, jindy hravým způsobem losuje, co se bude hrát − to pak dirigent názvy skladeb napíše na papírky, které vytahuje z tuby jednoho z hráčů.

Jakési rovnostářství mezi muzikanty a publikem Budapest Festival Orchestra provozuje též na cestách. Když vloni účinkoval v newyorském Lincoln Center, dirigent domluvil se studenty tamních hudebních škol Juilliard a Bard College, aby se k filharmonikům připojili při provedení Beethovenovy Páté. Když orchestr hrál závěrečnou větu skladatelovy Deváté symfonie, přidali se zase místní newyorští pěvci rozmístění v různých částech hlediště.

Podobně před třemi roky na Pražském jaru Iván Fischer v přídavku donutil své hráče ke zpěvu a capella, na chvíli z nich udělal sboristy. Letos prý žádné překvapení nechystá. "Ta velká symfonie je sama o sobě plná překvapení. Možná proto je mi tak blízká," říká o Mahlerově Vzkříšení.

Orchestr v Praze, stejně jako ve čtyřech dalších evropských městech, kam posléze zamíří, doprovodí Český filharmonický sbor Brno. Není to náhoda − Iván Fischer si brněnské sboristy oblíbil. "Tento vynikající sbor znám důvěrně," vzpomíná, jak s jeho hráči Brněnští před lety zpívali Dvořákovo Requiem. "Nikdy na to nezapomenu. Od té doby je pravidelně zveme do Budapešti i na mezinárodní turné. Jsem přesvědčen, že závěrečná věta Mahlerovy Druhé s nimi vyzní krásně."

Smetanova síň Obecního domu, kde se vystoupení uskuteční, hostujícím orchestrům není vždy nakloněná. Akustika je zde výzvou, zvlášť co se týče vybalancování hlasitosti jednotlivých nástrojů, sólistů a sboru.

Budapest Festival Orchestra

Iván Fischer - dirigent
Christiane Karg - soprán
Elisabeth Kulman - alt
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala - sbormistr
24. května, Obecní dům

Iván Fischer je prý v tomto ohledu připraven na vše, avšak také za vše dopředu bere zodpovědnost. "Akustice lze pomoci, pokud se danému místu přizpůsobíte," vysvětluje. "V každém městě máme krátkou zkoušku. Vždy se snažíme naslouchat, jak zvuk v hale cestuje, a případně tomu přizpůsobit smyčce, dechy, žestě, přidat basy, zdůraznit vysoké noty, hrát dlouze nebo krátce kvůli ozvěně," vypočítává.

"Akustice uzpůsobuji i tempo. Výmluva pro špatný zvuk zkrátka neexistuje. Pokud to nebude znít dobře, je to má vina."

S Budapest Festival Orchestra do Prahy přijedou nejen výjimeční hudebníci, ale přeneseně také hodnoty, které toto těleso prostřednictvím hudby šíří. "Klasická hudba může být vlajkovou lodí pochopení a tolerance," je přesvědčený Iván Fischer. A ilustruje to pohledem na evropské orchestry, kde působí mladí hráči různých národností, vyznání či barvy pleti.

"Pokud hrají dobře, nemusí ani ovládat místní jazyk. Z toho vyvozuji, že my hudebníci jsme oproti ostatním napřed. Jsme šťastně kosmopolitní. Teď je naší povinností ukázat lidem, zvlášť těm, kteří se bojí, že život bez hranic je lepší," dodává.

 

Právě se děje

Další zprávy