Dirigent Welser-Möst: Každý správný Rakušan má alespoň jednu českou babičku

Frank Kuznik Frank Kuznik
29. 3. 2022 17:00
Ještě jako teenager v rodném Linci slyšel rakouský dirigent Franz Welser-Möst poprvé Českou filharmonii. Byla tehdy na turné s šéfdirigentem Václavem Neumannem a chlapce ohromila. "Tehdy ještě potlesk vestoje nebyl běžný," vzpomíná Welser-Möst, jak po provedení Mahlerovy Symfonie č. 1 publikum vyskočilo na nohy.

Teď jedenašedesátiletý renomovaný dirigent doufá, že zažije podobné přijetí, až tento týden třikrát povede koncert České filharmonie v pražském Rudolfinu. Na programu mají Mozarta a Brucknera.

Welser-Möst s prvním českým orchestrem spolupracoval již před třemi lety, kdy zahráli Schubertovu Symfonii č. 3. Krátce nato mu stávající šéfdirigent filharmoniků Semjon Byčkov zavolal a požádal Rakušana, aby se vracel "tak často, jak jen může", vzpomíná.

"Byla to skvělá spolupráce. Skoro všude na světě dnes musíte orchestrům vysvětlovat každou nuanci ve waltzu nebo pochodu. Takové věci už se bohužel neučí. České filharmonii nemusíte vysvětlovat nic, ta má všechno v krvi," pochvaluje si.

Franz Welser-Möst nebyl vždy jenom za hvězdu. V 90. letech minulého století vzbudil rozpaky jako šéfdirigent London Philharmonic Orchestra, kde působil šest let, a od kritiků si v anglické narážce na své jméno vysloužil nelichotivou přezdívku "Frankly Worse than Most" ("Upřímně řečeno horší než ostatní"). Stejně tak ho kritika pranýřovala, když začátkem sezony 2014/2015 rezignoval na post hudebního šéfa Vídeňské státní opery kvůli neshodám s jejím ředitelem.

Na druhou stranu má za sebou Welser-Möst bezvýhradně úspěšnou etapu šéfdirigenta amerického Clevelandského orchestru. V této funkci právě slaví 20. výročí a smlouvu nedávno prodloužil do roku 2027. Patrně tak ve funkci předčí i slavného Georga Szella, který byl před emigrací do USA ve 30. letech minulého století hudebním ředitelem Nového německého divadla v Praze. V roce 1946 se Szell ujal Clevelandského orchestru a dalších 24 let tvrdě pracoval na tom, aby mu zlepšil pověst.

"Upřímně tomu nepřikládám zase takovou váhu," říká Welser-Möst na dotaz, jestli chce v Clevelandu zůstat déle než Szell. "Hudba není sport, nejde o to překonat rekord. Já jsem hlavně vděčný, že nějakou instituci mohu umělecky formovat," dodává.

Dirigent Franz Welser-Möst.
Dirigent Franz Welser-Möst. | Foto: Julia Wesely

Posoudit její kvality budou brzy moci také Češi: 11. září vystoupí Franz Welser-Möst s Clevelandským orchestrem v pražském Rudolfinu, kam přijedou na pozvání festivalu Dvořákova Praha. Pořadatelé to oznámili v úterý odpoledne.

To, že v Clevelandu vydržel tak dlouho, dirigent přičítá "mimořádnému pracovnímu prostředí". O orchestru hovoří jako o své rodině, pochvaluje si dobré vztahy s managementem, podporu místních i fakt, že těleso dlouhodobě doprovází špičkové sólisty. A nade vše Welser-Möst zmiňuje uměleckou svobodu.

"V Clevelandu prakticky neexistuje, aby vám někdo mluvil do repertoáru. Můžete hrát, co se vám zlíbí, ať je to Beethovenova symfonie, nebo skladba od současného autora jako Thomas Adès. Publikum žádá jenom to, abyste ji uvedli v nejvyšší kvalitě," říká. Podobně pochvalně o Clevelandském orchestru hovořil dnes již nežijící francouzský dirigent a skladatel Pierre Boulez.

Clevelandští mají také pověst "nejevropštějšího" tělesa v celých USA, což se datuje právě od dob, kdy v jejich čele stál budapešťský rodák Szell. Podle Franze Welsera-Mösta to do značné míry platí dodnes, i když evropský zvuk připisuje zejména akustice - orchestr hrává v sále, který byl otevřen roku 1931, pojme 2100 lidí a je vyhlášený právě mimořádným zvukem.

"Většina amerických orchestrů hraje hodně na sílu, což podle mě souvisí s tím, že se ve svých domovských sálech často perou s akustikou. Naše Severance Hall pojme zhruba stejně lidí jako vídeňský Musikverein. Můžeme usilovat o intimnější, průzračnější zvuk, vůbec více pracovat s nuancemi," objasňuje.

Vídeňští filharmonikové pod taktovkou Franze Welsera-Mösta hrají závěr Mahlerovy Osmé symfonie. Foto: Roger Mastroianni | Video: Takt1

Podobnou zkušenost si Welser-Möst odnesl z prvního účinkování v Rudolfinu. "Čím větší sál, tím víc zpravidla hrozí, že se nedovedete napojit na publikum. V Rudolfinu jsem měl pocit, že kontakt s lidmi stále udržuji," vybavuje si.

Tento týden třikrát - ve čtvrtek a pátek večer, v sobotu odpoledne - uvede s Českou filharmonií nejprve Mozartův Koncert pro housle a orchestr č. 5 A dur. To bude příležitost se blýsknout především pro sólistu, koncertního mistra filharmoniků Jana Mráčka.

Welser-Möst totéž Mozartovo dílo dirigoval minulý měsíc v Clevelandu a příští měsíc ho bude mít na programu ve Stockholmu. Cílem je, aby pokaždé znělo jinak. "Každý orchestr hraje osobitě, s trochu jiným zabarvením. Já tu nejsem od toho, abych to měnil," říká.

"Kouzlo dirigování nespočívá v tom, že přijdete a všem nařídíte, jak hrát. Jde o to dobře poslouchat, co orchestr svede, a pak si s ním vzájemně vyměňovat nápady. Bylo by ode mě hloupé nevyužít toho, co Česká filharmonie nabízí. Já se na to naopak chci napojit a co nejlépe to zužitkovat, zejména ve druhé části večera, kde zahrajeme Devátou od Antona Brucknera," zmiňuje symfonii, která vznikla zhruba 120 let po Mozartově houslovém koncertu a jejíž autor se také narodil v rakouském císařství.

Na návrat do Prahy se dirigent těší: už z dotazů, které mu pracovníci České filharmonie zasílali, nabyl dojmu, že v orchestru panuje podobně rodinná atmosféra jako v Clevelandu. A pak je tu samozřejmě fakt, že Welser-Möst sice momentálně pracuje v USA, pochází ale z Rakouska. "A u nás se vždycky říkalo, že každý správný Rakušan má alespoň jednu českou babičku," dodává.

Koncert

Jan Mráček - housle
Franz Welser-Möst - dirigent
Česká filharmonie
Dvořákova síň Rudolfina, Praha, 31. března a znovu 1. a 2. dubna.

 

Právě se děje

Další zprávy