Album nazvané Dvořák & Martinů: Klavírní koncerty vznikalo ve dvou fázích - studiová nahrávka Dvořákova Klavírního koncertu byla natočena v říjnu 2017, živý záznam Klavírního koncertu č. 4 od Martinů zvaného Inkantace přišel na řadu vloni v lednu.
Za prudkým zábleskem aktuálního úspěchu se tedy skrývá dlouhodobé úsilí. Jeho výsledkem je nahrávka s pečlivou dramaturgií, preciznost kombinovaná s hlubokým porozuměním tvorbě obou autorů, technická kvalita záznamu a nakonec i soustavná propagace.
Jakub Hrůša s Ivem Kahánkem podle vlastních slov od začátku tušili, že vznikne senzace, a jejich sebedůvěra se díky ceně časopisu BBC do značné míry potvrdila.
Ve světě klasické hudby a přidružené žurnalistiky se přitom najde jen málo prázdnějších floskulí než "prestižní cena". BBC Music Magazine Award nicméně zároveň s cenami britského časopisu Gramophone tvoří dvojici skutečně nejvýznamnějších ocenění, která může nahrávka klasické hudby získat. Za cenami BBC stojí nejen respekt celosvětově vlivného a respektovaného média, ale navíc ještě kombinace kritického výběru s hlasováním široké veřejnosti.
V prvním kole kritici vybírají po třech finalistech pro každou ze sedmi kategorií - letos měli k dispozici 175 nahrávek, které v průběhu minulého roku získaly pětihvězdičkové hodnocení. O definitivních vítězích pak ve druhém kole rozhoduje veřejné hlasování a s tím přichází na řadu i všeobecný boj o pozornost - sotva se najde někdo, komu by takové ocenění nestálo za sebepropagaci. Na úspěch je ovšem potřeba myslet od samého začátku práce.
Ve finále kategorie pro nejlepší koncert se Kahánkovo a Hrůšovo album utkalo s nahrávkou Klavírního koncertu skladatele Feruccia Busoniho a albem kombinujícím tři kompozice pro orchestr a lesní roh, mezi nimi také Koncertním kusem pro čtyři horny od Roberta Schumanna. V rozhodování porotců evidentně hrála roli dramaturgická vynalézavost kombinovaná s uměřeností - nejedná se o tisíckrát přehrané a nahrané skladby, ale ani o účelové objevy vytažené z archivů.
Zvolená kombinace klavírních koncertů od Dvořáka i Martinů beze zbytku splňuje kritérium přiměřené neoposlouchanosti. Navíc vytváří působivý celek, který posluchače vede od Dvořákova klasického pořádku a romantické lyriky až k myšlenkám Martinů plynoucím ve volné fantazii. Album vypráví jeden z dlouhých příběhů české hudby, ve kterém znějí jen obtížně definovatelné, a přitom zřetelně navazující spodní proudy.
Hrůša i Kahánek věnovali značné úsilí preciznímu čtení notového zápisu, což je důležité především u Dvořáka. Jeho klavírní koncert má v české hudbě mimořádné postavení jako jediná romantická skladba svého žánru. V širší konkurenci Roberta Schumanna, Johannese Brahmse či Franze Liszta však jeho jedinečnost poněkud bledne - ne snad proto, že by byl špatně napsaný. Při veškeré obtížnosti klavírního partu ale interpretovi poskytuje málo příležitostí, aby se bezpodmínečně prosadil jako brilantní sólista s pouhým doprovodem orchestru.
Stručně řečeno: klavírní part je strašně obtížný, ale málokdo si toho všimne. Také proto se po Dvořákově smrti stal obětí úprav, které se to snažily napravit, avšak zároveň měnily charakter díla. Dodnes bývá koncert leckdy uváděn v různých kombinacích Dvořákova originálu a pozdějších zásahů.
Kahánkův a Hrůšův přístup však akcentuje čistou podobu skladby a silnou provázanost klavíru s orchestrem. Ta vytváří také zásadní spojnici mezi Dvořákem a Inkantací od Martinů, která víc než klavírní koncert připomíná symfonickou fantazii s posílenou úlohou piana. Zvlněným, zdánlivě nahodilým plynutím se zároveň od Dvořáka odlišuje a poskytuje posluchači prostor k bloudění lemovanému jemnými zvukovými finesami, třeba souzněním klavíru s harfou.
Jsou to chvíle, kdy na povrch zřetelně vystoupí jasný zvukový záměr kombinující zřetelnou artikulaci s tónem, jenž má dostatečný objem, ale nesnaží se ho zvětšit a rozmlžit přehnaným pedálem klavíru nebo vibratem smyčců.
Pozadu přitom nezůstává melodická složka, v obou dílech důležitá - především druhá věta Dvořákova koncertu, napsaná ohromně úsporně, je nahraná v odzbrojující kombinaci prostoty a vřelosti.
Ivo Kahánek s Jakubem Hrůšou vytvořili skutečně skvělou nahrávku, u níž neexistuje vážný důvod, proč by neměla získat cenu BBC Music Magazine. Zároveň samozřejmě neexistuje žádný jednoznačný důvod, proč by ji získat musela. Při poslechu konkurenčních desek z kategorie koncertů by si každý, kdo by chtěl hlasovat spravedlivě, musel hodit kostkou nebo zvolit jiný způsob náhodného řešení.
Závěrečné hlasování však neslouží k nalezení objektivní pravdy - tady ke slovu přichází hlas lidu, emoce, osobní sympatie či antipatie, ale také ochota interpretů se za svou práci veřejně a bez zbytečné skromnosti stavět.
Kahánek i Hrůša si úspěch poctivě odpracovali od začátku až do konce - jako umělci i jako lidé, kteří jsou ochotní jít se svým dílem na trh.
Jakub Hrůša se stal držitelem BBC Music Magazine Award také jako dirigent DVD záznamu opery Vanessa z festivalu v Glyndebourne. Cenu za vokální album roku získala nahrávka cyklu Zápisník zmizelého a dalších písní od Leoše Janáčka. Vedle tenoristy Nicky Spenceho a klavíristy Julia Drakea se na ní podílela také česká mezzosopranistka Václava Krejčí Housková.
Album Dvořák & Martinů: Klavírní koncerty vydal Supraphon v koprodukci s mnichovským rádiem BR Klassik v září 2019. Nahrávka již kromě BBC Music Magazine Award získala cenu francouzského časopisu Classica. Rozhlasové stanice BBC 3 a BR Klassik ji vybraly jako album týdne, BBC Music Magazine zase jako nahrávku měsíce.
Dvořák & Martinů: Klavírní koncerty
Ivo Kahánek - klavír
Bamberger Symphoniker
Jakub Hrůša - dirigent
Supraphon 2020
