Jiné žánry nejsou "odreagování". Bartoš je výjimečný pianista i organizátor

Dita Hradecká Dita Hradecká
5. 11. 2019 18:19
Hovoří tiše, s formulacemi si dává načas a z jeho vystupování čiší skromnost. Jeho cíle jsou však ty nejvyšší a ve všem, co dělá, jde do hloubky. Jan Bartoš platí za výjimečného pianistu a nepřehlédnutelný je jako organizátor.
Portrét klavíristy Jana Bartoše vyfotil světoznámý Antonín Kratochvíl.
Portrét klavíristy Jana Bartoše vyfotil světoznámý Antonín Kratochvíl. | Foto: Antonín Kratochvíl

Pár let o něm nebylo slyšet, to když studoval v Americe. Vrátil se bohatší o kulturní přehled a nadhled, o kontakty a chuť podnikat. Začátky Mezinárodního institutu a festivalu Prague Music Performance, který založil se svým americkým pedagogem Zenonem Fish­beinem, nebyly snadné, ale díky vůli a výsledkům prvních akcí tato organizace získala renomé a uznání.

Jan Bartoš.
Jan Bartoš. | Foto: Antonín Kratochvíl

Do české metropole se díky ní dostal nedávný pětihodinový maraton newyorského avantgardisty Johna Zorna nebo třídenní festival Alfreda Brendela. V rámci Prague Music Performance představili své nové projekty jazzové osobnosti Brad Mehldau a Esperanza Spaldingová či slavná industriální kapela Einstürzende Neubauten. V budoucnu má Bartoš v plánu rozšířit činnost instituce o vydávání hudebních knih.

"Celý život jsem poslouchal vše a jiné žánry jsem vnímal se stejnou vážností jako klasickou hudbu. Kind of Blue od Milese Davise nebo A Love Supreme od Johna Coltrana jsou pro můj život stejně důležité jako opusy klasických autorů," vysvětluje Jan Bartoš, kterého 21. listopadu čeká recitál v pražském Rudolfinu na pozvání Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného.

Pro Bartoše jiné žánry a umělecké druhy nejsou "odreagováním". Výtvarné umění, literaturu a film vnímá jako nástroj k hlubšímu pochopení světa. S tím koresponduje i jeho zájem o meditaci, křesťanskou a orientální literaturu.

Hloubavost a zvídavost mu byly vlastní už jako studentovi. Na stipendijním pobytu v Amsterdamu odchodil všechny významné koncerty zdejšího orchestru světové úrovně Concertgebouw, prozkoumal scénu staré hudby a věnoval se té nové. Díky takto vybudovanému rezervoáru slyšeného, který ještě rozšířil při studiích v USA, k němu dnes hudba promlouvá bezprostředně. Nevnímá ji optikou žánrových škatulek. Podobně i jeho interpretace je zbavená klišé a vnějškovosti.

Podstatu Bartošova klavírního umění dobře zachytila recenzentka jeho dubnového recitálu v pražském Anežském klášteře. "Jan Bartoš je ve fyzickém projevu u nástroje neokázalý, vnořený do vlastního nitra, přitom od sebe zcela ustupuje, aby dal vyniknout hudbě," napsala Dina Šnejdarová v časopisu Harmonie. "Není to jen otázka povahy, ale také sebekázně a schopnosti soustředit veškerou energii jen a jen do hry, z níž poté tryskají silné emoce. Ví přesně, kdy se v hudbě krátce nadechnout a kdy ji nechat rozeznít do větší šíře. Přirozeně přechází z meditační nálady do strhující bouře, z bezútěšnosti k naději."

Nadšené recenze má i jeho poslední nahrávka, Supraphonem letos vydané CD s hudbou Leoše Janáčka. Kritik britského magazínu Gramophone, v němž deska získala ocenění Editor's Choice, navzdory množství dostupných nahrávek objevil a ocenil detaily i pianistovu věrnost Janáčkovu zápisu.

Krátký propagační film k Bartošově nahrávce Janáčkových skladeb. | Video: Supraphon

Ostatně přípravy na desku vypovídají mnohé o způsobu Bartošovy práce. Nic si neulehčuje. "Měl jsem také štěstí, že jsem Janáčkovu hudbu mohl studovat se všemi svými pedagogy. Postupně jsem se seznamoval i s jeho operami a orchestrálními díly, četl jsem korespondenci, eseje a fejetony. Trvalo mi docela dlouho, než jsem našel tu správnou rovnováhu mezi živelností a řádem," popsal Bartoš.

"Nebezpečím může být ostentativní dramatičnost a vášnivost, Janáčkova hudba má ale nekonečně mnoho poloh, je často introspektivní, zádumčivá, až mysteriózní. Byl nesmírně komplikovanou osobností a jeho hudba je mnohovrstevnatá," zamyslel se v rozhovoru pro Harmonii nad Janáčkem, jemuž se na desce dostal pod kůži.

U Bartoše bychom zřejmě našli mnoho rysů workoholismu. Přiznává, že neumí odpočívat. Letos, v sedmatřiceti, poprvé zažil dovolenou. "Pro mé nadmíru komplikované fungování je zásadní celkové rodinné zázemí, hlavně osobnost mé ženy Ivany. Jsme spolu patnáct let, máme dva malé syny a bez její podpory bych tyto náročné činnosti nemohl skloubit," říká.

Na listopadovém recitálu pro Klavírní festival Rudolfa Firkušného uvede díla, jejichž kontext je opět promyšlený. Osm preludií Miloslava Kabeláče reflektuje 30 let od sametové revoluce a zároveň 40 let od skladatelova úmrtí.

"Jeho Osm preludií patří k tomu nejlepšímu, co u nás ve 20. století vzniklo. I když svou originální hudbu tvořil pod neustálým tlakem, nejdříve v sevření nacistického a později komunistického režimu, nikdy nepřistoupil na umělecké ani lidské kompromisy," míní Bartoš.

200 let od narození pianistky a skladatelky Clary Schumannové pak připomene Fantazie C dur, zkomponovaná pro ni manželem Robertem, a také Beethovenova Appassionata, kterou Schumannová jako první v historii hrávala na svých recitálech. Program uzavře Chopinova Barkarola, imaginativní dílo pozdního období tohoto romantika.

Moravcův poslední žák

◼ Jan Bartoš vyrůstal v Krnově a navštěvoval hudební školu v Ostravě. Když mu bylo 12, rodina se přestěhovala do Prahy. Jeho pedagogy byli v začátcích Zdena Janžurová a Martin Ballý, na HAMU pak Miroslav Langer.
◼ Strávil semestr na konzervatoři v Amsterdamu. V letech 2008 až 2010 získal dvě stipendia na postgraduální studium, nejprve na Manhattan School of Music v New Yorku a potom na Conservatory - College of Music při University of Cincinnati v americkém státě Ohio.
◼ Doktorandské studium opět v Praze absolvoval u Ivana Moravce, a byl tak posledním žákem tohoto legendárního umělce, který zemřel roku 2015.
◼ Bartošovým mentorem a přítelem je osmaosmdesátiletý Alfred Brendel, velikán v oboru.
◼ Jan Bartoš natočil Mozartovy klavírní koncerty s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem, další CD věnoval Beethovenovi. Zatím naposledy nahrál klavírní tvorbu Leoše Janáčka.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 59 minutami

Po střelbě na Plzeňsku zemřel muž, pachatel se pak oběsil

Při střelbě v obci Radějovice na Plzeňsku zemřel dnes v podvečer muž, pachatel pak spáchal sebevraždu. Na místě je policie, případem se zabývají krajští kriminalisté. Kvůli tomu, aby nebylo ohroženo trestní řízení, není možné teď poskytnout k případu další informace, řekla ČTK krajská policejní mluvčí Pavla Burešová.

"Dnes v podvečerních hodinách došlo k násilnému trestnému činu na severním Plzeňsku, při kterém přišla o život jedna osoba. Krátce po činu se s největší pravděpodobností připravil o život i sám pachatel," uvedla.

Podle informací ČTK se útočník po činu oběsil. Na místě je zásahová jednotka, vesnice je uzavřená.

Radějovice jsou částí Přehýšova. Je tam 27 domů a v roce 2011 tam trvale žilo 52 obyvatel.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Čeští florbalisté podlehli na MS Švýcarsku a budou hrát o čtvrtfinále s Norskem

Čeští florbalisté prohráli na ve svém druhém zápase na mistrovství světa v Helsinkách se Švýcarskem 2:4. Jejich soupeř si díky tomu zajistil vítězství v základní skupině B. Svěřenci trenéra Petriho Kettunena budou o udržení druhé pozice a přímý postup do čtvrtfinále bojovat s Norskem, s kterým se utkají v pondělí v 18:45 SEČ.

Do české branky se oproti pátečnímu úvodnímu utkání s Německem (11:0) postavila místo debutanta Martina Beneše jednička Lukáš Bauer, který poprvé inkasoval ve 3. minutě. Švýcaři rozehráli standardní situaci, Florian Heller našel na pravé straně Joela Rüegera a ten otevřel skóre.

Vyrovnat mohl nejdříve Filip Forman a povedlo se to až v čase 6:48 Marku Benešovi, který z hranice velkého brankoviště překonal Pascala Meiera po přihrávce Ondřeje Vítovce. Ve 12. minutě Češi otočili skóre při Rüegerově vyloučení díky střele Ondřeje Němečka.

Před polovinou utkání mohli zvýšit Jiří Besta s Adamem Delongem, ale Pascal Meier zasáhl. V 31. minutě po kombinaci s Manuelem Maurerem vyrovnal Michael Schiess. V závěru druhé části mohl otočit stav Maurer, trefil však horní tyč.

Ve třetí třetině ještě pomohla Bauerovi tyč, ale Češi ztratili zápas v závěru. V čase 57:29 proměnil přihrávku Christopha Meiera do odkryté branky Jan Zaugg. Výsledek pojistil při české power play do prázdné branky 15 sekund před koncem Christoph Meier a vzápětí ještě Maurer neproměnil trestné střílení.

Skupina B:

Česko - Švýcarsko 2:4 (2:1, 0:1, 0:2)

Branky a nahrávky: 7. Marek Beneš (Vítovec), 12. Němeček (Langer) - 3. Rüegger (Heller), 31. Schiess (Maurer), 58. Zaugg (Ch. Meier), 60. Ch. Meier (Zaugg). Rozhodčí: Heinola, Marttinen (oba Fin.). Vyloučení: 0:1. Využití: 1:0. Diváci: 789.

Sestava Česka: Bauer - Němeček, Vítovec, D. Beneš, Besta, Punčochář, Kisugite, Gruber - Rýpar, Langer, Marek Beneš - Ondrušek, Šindler, Delong - Havlas, F. Forman, M. Krbec - D. Šimek, Hemerka. Trenér: Petri Kettunen.

Německo - Norsko 4:7 (0:4, 3:0, 1:3)

1. Švýcarsko 2 2 0 0 11:7 4
2. ČR 2 1 0 1 13:4 2
3. Norsko 2 1 0 1 12:11 2
4. Německo 2 0 0 2 4:18 0
Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Ruští tenisté získali potřetí Davis Cup, finále s Chorvaty rozhodli po dvouhrách

Ruští tenisté získali potřetí v historii Davis Cup. Finále v Madridu rozhodli už po dvouhrách, druhý bod získal Daniil Medveděv vítězstvím 7:6, 6:2 nad Marinem Čiličem. K titulu favorita nasměroval v první dvouhře Andrej Rubljov výhrou 6:4, 7:6 nad Bornou Gojem.

Rusové byli díky světové dvojce Medveděvovi a pětce Rubljovovi hlavním adeptem na vítězství v turnaji. Navázali na triumfy svých předchůdců z let 2002, 2006, které vedl z pozice kapitána stejně jako nyní Šamil Tarpiščev.

Rusku se povedlo zkompletovat týmový double, protože před měsícem v Praze ovládly jeho tenistky Pohár Billie Jean Kingové.

Finále tenisového Davisova poháru v Madridu:

Rusko - Chorvatsko 2:0

Rubljov - Gojo 6:4, 7:6 (7:5), Medveděv - Čilič 7:6 (9:7), 6:2.

Zdroj: ČTK
Další zprávy