Židovka a Arab: Spor na Blízkém východě nevyřešíme. Ukazujeme ale funkční model

Frank Kuznik Frank Kuznik
7. 5. 2022 15:50
Hudbu s politikou West‑Eastern Divan Orchestra, který 12. května zahájí letošní ročník festivalu Pražské jaro, nemíchá. Hudba je vždy na prvním místě. Ovšem hned pak následuje politika, a to vydatně.
West-Eastern Divan Orchestra (na snímku jsou vybraní členové) nakonec na Pražském jaru vystoupí bez Daniela Barenboima, dirigovat bude Thomas Guggeis.
West-Eastern Divan Orchestra (na snímku jsou vybraní členové) nakonec na Pražském jaru vystoupí bez Daniela Barenboima, dirigovat bude Thomas Guggeis. | Foto: Peter Adamik

"Když nehrajeme, bavíme se prakticky neustále. Ne jen tak mezi sebou, normálně se sejde orchestr, posadíme se a diskutujeme," popisuje pro Aktuálně.cz izraelská houslistka Perry Talová, která v souboru působí třináctým rokem. "Vzpomínám si na jednu debatu, která trvala pět hodin a na jejímž konci půlka ansámblu plakala. Když zjistíte, že rodiny vašich spoluhráčů prochází tím samým, co zažívají vaši příbuzní, je to silné," dodává.

Vysvětlení spočívá v důvodu, kvůli němuž byl orchestr roku 1999 založen: jako prostředek k usmíření znepřátelených stran. Palestinský literární vědec Edward Said a izraelský dirigent Daniel Barenboim jej vymysleli coby místo, kde vedle sebe budou hrát Izraelci s občany arabských zemí, aby překonali vzájemnou nedůvěru spojenou se situací na Blízkém východě.

Žádné jiné natolik politické těleso v klasické hudbě neexistuje. A už vůbec ne na takové úrovni. Pod taktovkou jednoho z nejslavnějších žijících dirigentů, devětasedmdesátiletého Barenboima, udržuje vysokou laťku. Každý rok soubor absolvuje společné letní turné po prestižních evropských koncertních sálech a festivalech, jako jsou ty v Salcburku a švýcarském Lucernu.

Politická debata samozřejmě bývá vyhrocená. "Sám Barenboim opakovaně říká, že tenhle orchestr není trvalé řešení, že sám o sobě nic nezmění," vysvětluje Mina Zikri, egyptský houslista a dirigent, který v ansámblu působí od začátku. "Ukazuje ale model, jak mohou lidé spolupracovat nehledě na to, odkud pochází nebo jaké mají politické názory," dodává.

A to se podle něj daří. "Když se zaměříte na společný cíl, to znamená odehrát skladbu, nezáleží, jestli jste z Izraele, Egypta, Sýrie nebo odjinud," upozorňuje Zikri. "Když se odnaučíte vnímat lidi takhle a začnete je brát prostě jako lidi, národnost přestává být důležitá. Někteří spoluhráči z tohoto orchestru se stali mými nejbližšími kamarády. Přitom nebýt tohoto projektu, nikdy bych s nimi nepřišel do styku," objasňuje Egypťan.

Také pětatřicetiletá Perry Talová, která vyrůstala v izraelském Tel Avivu, označuje působení v Divanu, jak název orchestru zkracuje, za životní zlom. Ještě než se k němu přidala, absolvovala turné po Evropě a Americe. Ale zpětně říká, že se vždy cítila jako zajatec země, ze které pochází.

"Když vyrůstáte v prostředí, do kterého vám celý život zasahuje takhle ožehavý konflikt, neubráníte se, abyste se na lidi z arabských zemí nedívali jako na někoho cizího, jako na ty druhé," popisuje. "Pak zjistíte, jací jsou doopravdy, a úplně změníte názor. Když jsem poprvé poznala své arabské spoluhráče v Divanu, nemohla jsem uvěřit, jak jsme si podobní a kolik toho máme společného. S některými jsem navázala nejsmysluplnější vztahy za celý svůj život," líčí izraelská houslistka.

Krátký medailonek představuje východiska West‐Eastern Divan Orchestra. | Video: Carnegie Hall

Má pro to dvě vysvětlení. První spočívá v tom, že před každoročním turné se členové Divanu sjedou na intenzivní měsíční soustředění ve španělské Seville. Kde spolu nejen cvičí, ale také žijí, a tak se musí i lidsky naladit jeden na druhého. "Dirigent Barenboim je neuvěřitelně vášnivý člověk. Má pevnou představu o tom, jak má znít hudba, kterou hrajeme. A tím, jak se do toho pokládá, inspiruje nás všechny," říká Perry Talová.

Což se pak promítá do osobních vztahů. "Hrát v orchestru znamená také učit se naslouchat druhému, přizpůsobovat se jeho zvuku nebo frázování," přirovnává Izraelka. "Když to dokážete, začnete to využívat také v osobním životě. A když se pak třeba dostanete do napjaté debaty, tím spíše zvládnete nepředpojatě, s otevřeným srdcem, naslouchat druhému. Ať už mluví, nebo třeba hraje na hoboj."

Její kolega, třiačtyřicetiletý Mina Zikri, dospíval v egyptské Káhiře. Dnes žije v americkém Chicagu, kde vede dva komunitní orchestry včetně Oistrakh Symphony, jejž zakládal.

Také pro něj je hudba na prvním místě. Ale když si vzpomene na začátky Divanu, směje se sám sobě, jak byl naivní. "Začínali jsme jako opravdu mladí. Fakt jsme si mysleli, že arabsko‑izraelský spor se během tří čtyř let vyřeší," vzpomíná na přelom tisíciletí. "Samozřejmě se o něm bavíme dál, ale do naší práce už nezasahuje. Víme naprosto přesně, o co nám jde: abychom hráli opravdu dobře."

Na zahájení Pražského jara, které se koná opět 12. a 13. května v Obecním domě, jako tradičně zazní Má vlast od Bedřicha Smetany. Pro arabské a izraelské hudebníky to překvapivě není skladba, která by jim nic neříkala. "Můj starší bratr na konzervatoři studoval hru na housle. Když hráli Vltavu, úplně mě sebralo, jaké barvy Smetana do té hudby dokázal dostat," vybavuje si Mina Zikri. Melodii od dětství nezapomněl. "Má pro mě zvláštní, trochu snový význam. Znáte to: nějaká hudba se vás dotkne zvláštním způsobem, a tak pro vás už vždycky bude znamenat víc," líčí.

Mina Zikri nejprve nastoupil do Divanu. A pak jeho vedoucího následoval do Ameriky, kde Daniel Barenboim toho času šéfoval Chicagskému symfonickému orchestru. Protože žili ve stejném městě, dirigent začal zvát egyptského hudebníka na zkoušky a koncerty.

Právě tak Zikri poprvé slyšel celou Mou vlast. "To bylo něco úžasného, sledovat, jak ji Barenboim poskládal dohromady. Blesklo mi tehdy hlavou, jestli se nám někdy poštěstí ji zahrát s Divanem. A pak koukám do partitur, které nám poslali pro letošní turné, a co nevidím, Mou vlast," raduje se.

Na dotaz, jak bude Smetana znít v podání arabsko‑izraelského orchestru, Egypťan odpovídá jednoduše: tak, jak by ho pojal Barenboim. "Už je to pár let, co jsme měli hrát pochod z Beethovenovy opery Fidelio. Zkoušet ho s námi začal někdo jiný," vypráví Zikri. "Když dorazil Barenboim, hned začal křičet: Co to proboha hrajete? A další slova, která bych nerad opakoval. Načež zkoušku převzal a úplně překopal to, jak pochod hrajeme, jak o něm vůbec přemýšlíme. On nemá rád slovo interpretace, tak ho nechci používat. Ale ve chvíli, kdy zkouška skončila, jsem měl pocit, že jsem se právě naučil úplně jiné dílo," líčí egyptský houslista.

Barenboim zná Mou vlast důkladně, na Pražském jaru ji před pěti lety uvedl s Vídeňskými filharmoniky. Předtím si ale nechal poslat záznam slavné interpretace Rafaela Kubelíka z roku 1990, pak hrál Mou vlast několikrát s berlínským orchestrem, posléze ji s Vídeňskými filharmoniky představili ve Vídni, Linci, Mnichově a Paříži, až pak v Praze. Zřejmě i díky intenzivní přípravě vzbudilo jejich podání mimořádný ohlas a vznikl o něm dokumentární film.

Tentokrát však budou Češi o účast slavného dirigenta ochuzeni. Krátce před zahájením Pražského jara devětasedmdesátiletý Barenboim oznámil, že ze zdravotních důvodů musí turné s Divanem vynechat. Nahradí ho jeho bývalý asistent, devětadvacetiletý Němec Thomas Guggeis. Ten se v sezoně 2023/2024 na pět let stane hudebním ředitelem Frankfurtské opery.

Izraelská houslistka Perry Talová bude Smetanovu hudbu zkoušet poprvé. I když nezní o nic méně nadšeně než egyptský kolega. "Kdykoliv jedeme hrát někam, kde jsme ještě nebyli, je to v orchestru poznat, lidé jsou natěšení," popisuje. "A když tam ještě navíc jedete hrát hudbu, která je pro místní důležitá, to už je něco výjimečného," dodává Perry Talová.

Koncert

West‑Eastern Divan Orchestra & Thomas Guggeis
(Zahajovací koncert festivalu Pražské jaro)
Obecní dům, 12. a 13. května

 

Právě se děje

Další zprávy