Kahánek vybírá klavíry do českých síní. Z výrobních linek nesjíždějí identické kusy

Boris Klepal Boris Klepal
16. 8. 2018 15:39
Kdo ještě neslyšel předního českého klavíristu Iva Kahánka, možná slyšel alespoň nástroj, který vybral pro některou koncertní síň. "V zásadě je nemožné vyrobit dva identické klavíry, na rozdíl od aut, kdy z výrobních linek sjíždějí prakticky klony jednoho vzoru," říká.
Letos v lednu Ivo Kahánek převzal cenu Classic Prague Awards za provedení Koncertu pro klavír a orchestr č. 4 Bohuslava Martinů na festivalu Printemps des Arts v Monte Carlu.
Letos v lednu Ivo Kahánek převzal cenu Classic Prague Awards za provedení Koncertu pro klavír a orchestr č. 4 Bohuslava Martinů na festivalu Printemps des Arts v Monte Carlu. | Foto: Dušan Martinček

Ivo Kahánek je nejen úspěšným klavírním sólistou, jehož vystoupení s orchestry i samostatně patří k těm nejvyhledávanějším. Působí také jako poradce při výběru nových koncertních klavírů, takže pokud někdo zajde na koncert České filharmonie, Symfonického orchestru Českého rozhlasu nebo Filharmonie Brno, s velkou pravděpodobností uslyší nástroj, který pomáhal vybírat právě on.

To samozřejmě neznamená, že by se zvuk klavírních koncertů u nás bez Kahánka neobešel. "Nejde tolik o to, abych ovlivnil zvuk českých koncertních síní na roky dopředu podle svého vkusu, ale vyjít vstříc každému prostoru, pro který se klavír vybírá. I v rámci té nejvyšší kvality, ve které se při výběru pohybujeme, se od sebe klavíry liší svým charakterem," vysvětluje devětatřicetiletý interpret.

Připomíná, že klavíry nejsou zaměnitelné výrobky, každý má svá specifika. "Klavír je velmi konzervativní produkt a při jeho výrobě se nic moc nového nevymýšlí, je to daný organismus. V zásadě je ale nemožné vyrobit dva identické klavíry, na rozdíl od aut, kdy z výrobních linek sjíždějí prakticky klony jednoho vzoru," říká Kahánek, podle něhož je každý nástroj vždy trochu originál. "Jeden může znít skvěle s orchestrem, ale už se kvůli své znělosti nehodí do malého nahrávacího studia nebo komorního sálu," uvádí například.

Jedním z komorních sálů, kde Ivo Kahánek letos křtil klavír, je pražské Atrium Žižkov. "Interpretům se v takových prostorech nabízejí jiné možnosti programů, podobně jako se vybírá poněkud jiný repertoár na jedné straně třeba pro Národní divadlo nebo na straně druhé pro Činoherní klub. Intimita těch prostor je velice fajn a pro interpreta i zdravá. Je samozřejmě důležité hrát velké koncerty a oslňovat virtuozitou, ale v malinkém prostoru je cítit každý dech, každá pomlka, každý záchvěv zvuku. Není se za co schovat, odkryjí se i jiné umělecké kvality a pro interpreta je to ozdravné," popisuje.

Důležitá je ale pořád kvalita nástroje, akustika i atmosféra prostředí a dramaturgie. "Kvalitní klavír v malém sále spojený s pečlivě vybranou dramaturgií, což je případ Atria Žižkov, propaguje i méně komerčně rozšířené formy, jako jsou třeba písňové recitály," zmiňuje Kahánek žánr, který je v Česku stále v menšině.

Sólové recitály většinou umožňují svobodu při výběru repertoáru, čehož Kahánek využil právě při únorovém křtu klavíru značky Steinway v Atriu Žižkov. Hrál skladby Scarlattiho, Kabeláče a Chopina.

"U klavírních recitálů má člověk obecně větší volnost," srovnává Kahánek oproti koncertům s orchestrem. "Tam je obvykle konkrétní požadavek na repertoár, zatímco u recitálů si klavírista může vybrat takřka libovolně." Samozřejmě pokud je pořadatel nakloněný zařazování modernější hudby, jakou představoval právě třeba již nežijící velký český symfonický autor 20. století Miloslav Kabeláč.

Výjimkou jsou pak večery jako nadcházející recitál děl terezínských autorů, který se uskuteční v pondělí 20. srpna v pražském Rudolfinu. Tam Kahánek zahraje kompozice terezínských skladatelů Pavla Haase, Gideona Kleina a Viktora Ullmanna. Společně s nimi zazní ještě skladby Leonarda Bernsteina a Leoše Janáčka.

Koncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů zahraje Ivo Kahánek v doprovodu České filharmonie. | Video: Česká filharmonie

Do vlastního repertoáru by Kahánek v dohledné době kromě moderny 20. století rád přidal i současnou hudbu napsanou přímo pro něj. Takovou zatím nikdo nekomponuje, avšak podle Kahánka v Česku vyrostla generace výborných skladatelů, a tak by s ní rád spolupracoval. "Je to úplně jiný druh hudebního myšlení, než jsou třeba i skladatelé poloviny 20. století. Ti jsou u nás pořád pokládaní za modernu, ale my už jsme o nějakých šedesát let dále," upozorňuje.

Jenže není na to česká hudební scéna moc opatrná? Neprospělo by jí víc angažovanosti a progresivity, třeba i za cenu sem tam nějakého skandálu? "Určitě ano, ale je nutné pracovat tak, aby se moderní hudba nestala strašákem," varuje Kahánek.

Podle něj je na současnou hudbu nutné zvykat mladé lidi, především děti. "Zjistil jsem, že děti nemají ještě vtištěnou rezistenci vůči moderní hudbě. Nemají ještě naprogramováno, že věci v dur nebo moll se jim líbit mají, zatímco disonance se jim líbit nemají."

Nejbližší koncerty

◼ Ivo Kahánek v říjnu v Rudolfinu s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem provede Koncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů.

◼ Tentýž měsíc se Kahánek podívá do sídla Berlínských filharmoniků, s nimiž už hrál i pod taktovkou slavného Simona Rattla. Letos se vrací do jejich komorního sálu, kde v předvečer stého výročí vzniku samostatného Československa vystoupí s Dvořákovým triem.

◼ Následovat bude turné s renomovaným Mahler Chamber Orchestra a v lednu 2019 společná vystoupení s Bamberskými symfoniky a jejich šéfdirigentem Jakubem Hrůšou. Výsledkem jejich spolupráce bude CD klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, které vydá Supraphon.

Kahánek s překvapením zjistil, že menší děti bez předsudků přijímají i avantgardu. Proto pokládá za důležité je k této hudbě vést, ukázat jim nejen Bacha či romantiky, ale také současná díla. "Je potřeba směřovat víc k tomu, co ta hudba říká, než jak to říká. Neříkat jim od malička 'Pozor, moderna!' a nechat je, ať si vyberou."

Kahánek má možnost dětem současnou hudbu nabízet jako účastník projektu ZUŠ Open, za nímž stojí Nadační fond Magdaleny Kožené a který podporuje síť základních uměleckých škol v Česku. "I když ZUŠ Open je spíš oslava existence uměleckých škol a vůbec toho fenoménu v Čechách," poznamenává Kahánek.

K základním uměleckým školám má blízko i proto, že jeho přítelkyně na jedné učí. "Snaží se zařazovat i moderní věci a sama bývá nadšená, jak je děti berou. Takže to není otázka nějaké mediální akce, ale otázka práce pedagogů na zuškách. Aby se moderní věci braly jako hudba a ne jako něco, na co musíme být opatrní."

Příležitostí ke zpestření hudebního života jsou pak pro Kahánka koncerty kombinované s jinými žánry. Například v rámci Koncertní řady Antonína Petrofa, které vytváří dramaturgii a za níž stojí firma Petrof, měl Kahánek společný pořad s herečkou Hanou Maciuchovou. "Ona se vyjadřuje slovy, já hudbou. Je to dobrý způsob, jak k hudbě přilákat lidi, kteří nejsou návštěvníky koncertních síní," zmiňuje Kahánek.

A pro něj samotného jsou takové pořady vítanou změnou. "My muzikanti musíme hodně cvičit a pracovat o samotě, tak máme někdy tendenci se uzavírat do svojí bubliny, zatímco jiné umělecké disciplíny jsou víc založené na spolupráci," říká. "Takže je to i dobrý způsob, jak svou bublinu občas opustit a podívat se ven," uzavírá Ivo Kahánek.

 

Právě se děje

Další zprávy