Hudba z krajiny, co vyzařuje ticho. Na Pražském jaru zazní pozdní renesance

Michaela Vostřelová Michaela Vostřelová
14. 5. 2021 16:21
Před půltisíciletím zemřel jeden z největších géniů renesanční hudby Josquin Desprez. Díla, která složil v posledních letech života, nabídne 15. května koncert festivalu Pražské jaro.
Huelgas Ensemble existuje od roku 1971.
Huelgas Ensemble existuje od roku 1971. | Foto: Luk Van Eeckhout

Mohlo ovlivnit Desprezovy pozdní skladby místo, kde vznikaly? Promítl se do nich duch zvlněné krajiny kolem severofrancouzského kantonu Condé‑sur‑l’Escaut se soutokem dvou řek, se zvuky a pachy tržiště na náměstí pod okny autorova domu? ­

To všechno hraje v tvorbě důležitou úlohu. ­Alespoň podle Paula Van Nevela, muzikologa, spisovatele a uměleckého vedoucího belgického Huelgas Ensemble, který Desprezovu hudbu představí tuto sobotu na festivalu Pražské jaro.

Pětasedmdesátiletý Van Nevel patří k největším osobnostem interpretace starší hudby. Ansámbl Huelgas založil před 50 lety. Natočili přes 50 alb, sklidili spoustu počitatelných úspěchů jako několik ocenění ­Diapason d’Or nebo Cen německých kritiků, ale také těch, které s čísly a žebříčky nemají mnoho společného.

Z archivů vytahují na světlo pódií autory, kteří by jinak zůstali zapomenutí, a přesvědčují posluchače, že vnímání mnohdy složité polyfonické hudby není relaxace, spíš mentální cvičení. A že má cenu se ztišit.

Ansámbl sice nese jméno slavného středověkého hudebního rukopisu Codex Las Huelgas z doby kolem roku 1300, "huelga" ale zároveň znamená zastavení nebo klid.

"Jednotlivé nuance se v té komplexní polyfonní mase hlasů ­odkrývají kousek po kousku, pokud je člověk schopný a ochotný se soustředit," říká Van Nevel, který soustředění posluchačů pomáhá třeba tak, že vlastní festival založil daleko od velkých kulturních center, ve francouzské vesnici Talant několik kilometrů od Dijonu.

V Talantu mají starý románský kostel se skvělou akustikou - a to je vše. Žádné kavárny, restaurace ani jiná rozptýlení.

Desprezovo moteto Qui habitat pro 24 hlasů v podání Huelgas Ensemble. | Video: Sony Classical

Když chce Van Nevel pomoct k plnému pochopení toho, co znamená polyfonie, ­nevysvětluje starou notaci nebo složité ­rytmické vzorce, ale mluví o krajině. Tak jako ve své knize Krajina polyfonistů, kde popisuje, proč se nejlepší skladatelé renesanční ­polyfonie rodili ve franko‑vlámské oblasti - jako právě Josquin Desprez.

"Divák se musí ponořit do obrazů, aby se mohl stát součástí ­krajiny, která se nejen vizuálně odvíjí, ale také vyzařuje ticho a zvuk, melancholii a emoce. To je jediný způsob, jak vstoupit do subtilního světa franko‑vlámského ­hudebníka," říká Van Nevel.

A jaký byl podle něj Josquin Desprez? "Byl vizionářem. Ovládl všechny kontrapunktické techniky, aby polyfonii uchopil podle svých představ, často za cenu ­porušování přijatých pravidel," konstatuje muž, kterému porušování regulí také není cizí.

Když byl obviněn z krádeže sedmi vzácných autografů z Boloňského muzea ­bibliografie, hájil se tím, že je "našel na stánku na ­milánském trhu". Argument ale ­vášnivému sběrateli neprošel a soud ho uznal vinným.

K téhle historii se v interview často nevrací a raději stáčí hovor ke svým novým objevům, notovým sbírkám, kterých má plnou knihovnu a jimiž listuje s doutníkem v koutku úst. Připomíná tím trochu slavné výkladové monology Leonarda Bernsteina - nad klavírem a partiturou s cigaretou v ruce.

Jenomže zatímco cigarety coby uspěchané uspokojení závislosti Van Nevel odsuzuje, doutník je pro něj symbolem pomalého požitku mimo běh času. A v pomalosti spočívá to pravé umění.

Koncert

Huelgas Ensemble
Kostel sv. Anny, 15. května

 

Právě se děje

Další zprávy