reklama
 
 

Hábova opera: Utopická vize společnosti, utopické nároky na hráče

27. 6. 2018 10:24
Správná otázka nezní, proč ostravský festival neprovedl operu Aloise Háby ještě lépe, nýbrž proč to už dávno neudělala Opera Národního divadla v Praze, která má péči o odkaz velkých českých skladatelů v popisu práce.

Nakonec až 76 let trvalo, než se v Česku natolik uvolnily poměry, aby mohla být uvedena opera českého hudebního avantgardisty Aloise Háby nazvaná Přijď království Tvé. Desítky let překážela ideologicky, později odrazovala vysokými nároky na provedení. Poprvé na festivalu New Opera Days Ostrava zazněla tuto neděli a pondělí.

Hába v opeře popisuje svoji vizi toho, jak funguje společnost, jaký má řád a hierarchii. Ve svých ideologických i ideálních představách neoddělitelně spojuje radikální příkon k levici, antroposofické učení rakouského myslitele Rudolfa Steinera a bezvýhradnou důvěru v Krista jako spasitele světa.

Skladatel podává obraz společnosti, kde jsou lidé otroky výroby a efektivity. Pro optimalizaci zisků se musí přizpůsobit chodu stroje. Stávají se z nich tak jen další součástky mechanismu: a když přestanou sloužit, prostě jsou odstraněni.

Cestu k nápravě vidí Hába ve spojení manuálně pracujících lidí s inteligencí - zde je ryzím socialistou -, v sebepoznání vedoucím k duchovnímu růstu - zde je antroposofem - a nakonec v příchodu Božího království. První práce na opeře Hába započal roku 1932, jeho skepse ke kapitalistickému systému evidentně pramení z tehdejší velké hospodářské krize. Konečnou verzi opery psal v letech 1937 až 1942.

V Ostravě Hábův "socialistický mysticismus" našel v jevištní koncepci Jiřího Nekvasila a Davida Baziky svůj obraz v třístupňové pyramidě. Na jejím vrcholu je kříž a Kristus, v prostředním patře nižší duchovní bytosti Lucifer a Ariman - na stejné úrovni jako oni se nacházejí také ředitel továrny a jeho spolupracovníci. Nižší patro tvoří kolektiv dělníků, z nichž se v průběhu opery stávají nezaměstnaní, jak ostatně zní podtitul díla.

Scénické řešení v Divadle Jiřího Myrona ale této pyramidě přidalo ještě jedno viditelné spodní patro, kterým byl orchestr, a tím je také potřeba začít. Z něj celé provedení vyrůstalo a hudební stavba v něm měla svůj základ.

V orchestru spojila síly Ostravská banda, Ostrava New Orchestra a hráč na šestinotónové harmonium Miroslav Beinhauer. Hába zkomponoval Přijď království Tvé v systému, který nedělí tón na dva půltóny, ale na mnohem jemnější šestiny. Vznikají tím chvějivé harmonie připomínající souzvuky dnešních spektralistů, kteří k těmto jemnostem dospívají analýzou zvukového spektra.

Hába na rozdíl od této metody použil "tvrdé" dělení tónu na šest stejných částí a pro interprety tím připravil de facto neřešitelný rébus. Přijď království Tvé by na své provedení pravděpodobně čekalo hodně dlouho i bez toho, že pro vládnoucí totalitní režimy bylo nepřijatelné po ideologické stránce. Mix socialismu a křesťanství by neprošel ani za německé okupace, kdy Hába v roce 1942 dílo dokončil, ani po únoru 1948.

V krátkém období relativní svobody v letech 1945 až 1948 autor svoji vrcholnou operu provést nestihl, ale možná ani nechtěl.

Opera Přijď království Tvé totiž nepodává jen utopický pohled na společnost a řešení krize, ve které se ocitla. Klade zároveň zcela utopické nároky na interprety. Hába nevyužívá šestinotóny jako občasnou zvláštnost pro oživení či ozvláštnění zvuku, melodií nebo souzvuků - orchestr často zní, jako by ho někdo systematicky a s dráždivou jemností rozladil.

Šestinotóny jsou pro Hábu základním stavebním prvkem, což mimo jiné znamená, že v každé oktávě je najednou třicet šest tónů místo dvanácti. To vede k prudkému nárůstu počtu jejich kombinací i nároků na přesné provedení. Pro hudebníky, kteří se většinu života pohybují v půltónovém systému, to představuje prakticky neřešitelnou záležitost a pro pěvce v mnohých místech partitury vlastně i neproveditelnou - alespoň za současného stavu instrumentálního i pěveckého umění.

Přijď království Tvé ovšem při ostravském provedení zapůsobilo skvělým a místy až strhujícím dojmem. Dirigent Bruno Ferrandis, orchestr, sólisté i sbor Canticum Ostrava se sbormistrem Jurijem Galatenkem odvedli v krátkém čase takřka nadlidskou práci. Opera plynula v sedmi obrazech, z nichž každý měl osobité tempo i atmosféru. Hromadné scény dělníků se střídaly s intimnějšími výstupy.

Zcela pohlcující byl rozhovor Krista s nižšími duchovními bytostmi - Luciferem a zoroasteriánským principem destrukce Arimanem. Jejich rozhovor našel takřka parodický obraz v dialogu ředitele továrny s bývalým dělnickým důvěrníkem, který přešel na stranu vykořisťovatelů.

V úplném závěru se do akce zapojila i postava Autora, který si s dílem ani s nezaměstnanými neví rady a přemýšlí, jak operu ukončit. Navrhuje dělníkům hromadnou sebevraždu nebo americký happy end ve formě milionového dědictví, také je posílá do Sovětského svazu. Dělníci namítají, že se jich zbavit nelze, a společně se modlí za příchod Božího království.

Náznak fraškovitého konce se s jejich modlitbou prudce změní na úchvatnou apoteózu společenství rovnocenných bytostí. Publikum premiéry i jediné reprízy si prožilo alespoň krátký moment intenzivního osvícení proudícího z jeviště.

Hába on the stage!! Looks like we are really doing it 🙊🙉🙈

A post shared by Lucie Fojtíková (@luciefojti) on

Orchestr i pěvci se v intonaci mohli opírat právě o šestinotónové harmonium - unikátní nástroj, který Hába sám navrhl a nechal zkonstruovat. I tak lze ale jen těžko určit, jakou část partitury odehráli věrně podle Hábova zápisu.

Pěvci šestinotóny ignorovali takřka úplně. Je ovšem potřeba říct, že opravdové nastudování by si vyžádalo střízlivým odhadem alespoň padesát zkoušek. Během nich by se všichni zúčastnění pokud možno nevěnovali ničemu jinému a zapluli tak do zcela jiných rozměrů uvažování, které Hábova opera vyžaduje. To dokonale nemůže splnit snad nikdo - odtud ony utopické nároky na provedení. A přiblížit se takovému ideálu by mohlo snad repertoárové divadlo, ale nikoli festival.

Správná otázka tedy nezní, proč New Opera Days Ostrava neprovedly operu ještě lépe a blíže zapsanému ideálu. Správná otázka zní, proč to už dávno neudělala Opera Národního divadla v Praze, která má péči o odkaz velkých českých skladatelů v popisu práce. Hába byl jedním z největších.

Pro český operní život je hanebnou vizitkou, když práci zajištěné příspěvkové organizace supluje festival, který ročník od ročníku bojuje o podporu na všech frontách.

Něco podobného by se dalo říct rovněž o druhé opeře, kterou letošní New Opera Days Ostrava uvedly - včera jí byla Luci mie traditrici, tedy Oči mé zrádné. Současný italský autor Salvatore Sciarrino právem patří k nejhranějším skladatelům dneška, jen v této sezoně některé z jeho děl provedlo pět evropských operních domů. Včetně milánské La Scaly, která ke Sciarrinovým sedmdesátinám nastudovala jeho zatím poslední hudební drama Ti vedo, ti sento, mi perdo.

V České republice se Sciarrinovo operní dílo hraje zatím výhradně na ostravských festivalech, v tomto případě ovšem v bezvýhradně luxusní kvalitě. Včerejší psychologické drama nastudovaly dirigentka Lilanna Krychová a režisérka Pia Partumová s pěvci, kteří inscenaci premiérovali předloni na renomované přehlídce Varšavský podzim.

Jako orchestr se k polskému týmu připojila domácí Ostravská banda, pro kterou je ale Sciarrino často hraným, v podstatě erbovním autorem. Představení působilo jako pečlivě nastudované a dobře zažité, přestože také vzniklo během několika málo zkoušek.

Příběh vraždy ze žárlivosti se sice zříká všech vnějších efektů, ale přesvědčivost psychologické kresby vychází z hloubky a zároveň hluboce zasahuje. Sedmdesát minut opery uběhlo v ohromeném zahlcení tichým zvukem Sciarrinovy hudby. Bylo to jako zázrak stvoření hudebního mýtu.

New Opera Days Ostrava dnes pokračují světovou premiérou opery A Woman Such As Myself hongkongského skladatele Daniela Lo. Příběh maskérky mrtvol vychází z čínských tradic, které jí brání opustit společensky diskriminující práci. Poté bude na programu provedení kompozice Macle skladatele Julia Eastmana.

Ve čtvrtek festivalové publikum čeká světová premiéra dadaistické opery Rudolfa Komorouse Němý kanár - šestaosmdesátiletý český skladatel žijící v Kanadě jí podle svých slov završil svou kompoziční činnost. Čtvrteční závěr přehlídky pak bude patřit provedení performance Song Books skladatele Johna Cage.

autor: Boris Klepal | 27. 6. 2018 10:24

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama