Tento čtvrtek a pátek zazní Violoncellový koncert č. 1. Dirigovat bude Michael Schønwandt, který byl v letech 2000 až 2011 hudebním ředitelem Královského orchestru a Královské opery v Kodani.
Schnittke, jenž žil v letech 1934 až 1998, spojoval různé styly, i proto bývá řazen k hudební postmoderně. V posledních letech mohli posluchači Filharmonie Brno slyšet jeho Requiem, Gogolovskou suitu, Koncert pro sbor nebo Faustovskou kantátu, kterou orchestr hrál na Pražském jaru 2017 pod taktovkou Američana Dennise Russella Daviese. Ten se pak stal jeho šéfdirigentem.
"Schnittke je v Brně prosazený jako snad žádný jiný světový autor jeho generace," konstatuje dramaturg brněnské filharmonie Vítězslav Mikeš.
Schnittkeho Violoncellový koncert č. 1 pochází z roku 1985. Během komponování autora postihla těžká mrtvice, která mu podlomila zdraví do konce života a změnila i jeho vnímání světa.
"Víc než dřív jsem začal záviset nikoli na vědomé stránce svého života a tvorby, ale na emocionální vrstvě života a jím tvořených situací," vyjádřil se později Schnittke. A jinak začal chápat i vlastní skladatelskou činnost. "Vše, co dělám, je jen snaha přiblížit se k tomu, co netvořím já, ale co už existuje a co jen musím zafixovat," uvedl.
Právě Violoncellový koncert č. 1 zahájí čtvrteční i páteční program Filharmonie Brno v sále Stadionu. "Podobně jako v několika dalších skladbách i zde využil efektu zesílení mikrofonem, melodický oblouk violoncella se klene nad forte orchestru jako projev naděje, pokory, aby v závěru dozněl v typicky schnittkovském třítečkovém pianu pianissimu," popisuje dramaturg Mikeš.
Sólového partu se v Brně ujme původem izraelský cellista Matt Haimovitz. Jako sólista debutoval ve 13 letech s Izraelskou filharmonií pod taktovkou Zubina Mehty. O čtyři roky později natočil své první album s Chicagským symfonickým orchestrem. "Je také známý tím, že rád hraje na nekonvenčních místech, jako první klasický hudebník vystoupil například v newyorském klubu CBGB," doplňuje dramaturg.
Ve druhé půli večera zazní Symfonie č. 2 Jeana Sibelia, autorovo nejhranější dílo. Odráží romantické ideály, ohlasy finského folkloru a inspirace svéráznou severskou krajinou - jejím drsným klimatem, horami, jezery a hlubokými hvozdy.
Alfred Schnittke, jenž žil v letech 1934 až 1998, většinu života strávil v Sovětském svazu, ale jeho otec byl německý Žid a matka povolžská Němka.
"Kulturní prostředí rodiny se vymykalo z ruského okolí, Schnittke navíc později konvertoval ke katolické církvi. Uvažování o vlastní identitě, ať už národnostní, či duchovní, dostalo další rozměr," napsal o skladateli hudební kritik Boris Klepal.
Podle něj měl na Schnittkeho tvorbu zpočátku vliv Dmitrij Šostakovič, později Luigi Nono. "Schnittke si však postupně vytvořil originální polystylovou techniku. V jeho kompozicích se občas ozývají rockově znějící pasáže, používá elektrickou kytaru či bicí soupravu. Při různorodosti stylových prostředků je až neuvěřitelné, jak konzistentně působí výsledky," uvedl Klepal.
