"Nebyl jsem si jistý, jestli se můj hlas bude hodit k harfě," přiznává Villazón pro Aktuálně.cz s tím, že ale pochyby rozptýlila hned první zkouška. "Okamžitě jsem z toho začal mít dobrý pocit, nacházet v hlase nové barvy, a vůbec mě Xavierův přístup k hudbě a úchvatný zvuk harfy inspirovaly," shrnuje zrod projektu, který s Xavierem de Maistrem představí toto úterý v pražském Rudolfinu. Vstupenky jsou ještě v prodeji.
Program nazvaný Serenata Latina, v české verzi Latinskoamerické písně a zarzuely, nejprve vloni v říjnu vydali na vyhlášené značce Deutsche Grammophon. Naživo s ním ale kvůli pandemii vystupovali minimálně, až teď vyrazili na turné. "V Praze už jsem zažil úžasné koncerty, publikum vždy reagovalo nesmírně vřele, takže se nemohu dočkat," vzkazuje Villazón, který se do české metropole vrací od roku 2012.
Na úplném začátku ale tentokrát nebyla Latinská Amerika, nýbrž Vídeň. Roku 2002 tady byl Xavier de Maistre sólistou večera, na němž zazněl Koncert pro harfu a orchestr argentinského skladatele z 20. století Alberta Ginastery. Jeho vdova seděla v hledišti - a de Maistrova interpretace se jí tak zalíbila, že chtěla iniciovat další spolupráci. Její muž kdysi vytvořil písňový cyklus Cinco canciones populares argentinas pro klavír a hlas. Vdova navrhla, aby de Maistre vytvořil transkripci pro harfu.
Leckdo by odmítl. Xavier de Maistre ale jako by neustále hledal nové výzvy. V minulosti pro harfu upravil Mozartův Klavírní koncert č. 19 a Klavírní sonátu č. 16. Roku 2015 vydal desku Moldau - The Romantic Solo Album s vlastní harfovou úpravou Vltavy ze Smetanovy Mé vlasti a Dvořákovy orchestrální Suity A dur. A na dávnou zkušenost s Ginasterovým koncertem se teď rozhodl navázat transkripcí dalších latinskoamerických písní nejen od Alberta Ginastery. K tomu už ale potřeboval pěvce.
"Opravdu jsem stál o to, abych je natočil s tenoristou," říká de Maistre. "Rolando mě napadl jako první. Tu hudbu zná a je hodně inovativní, vždy hledá něco nového," vysvětluje.
Rolando Villazón zdůrazňuje, jak dlouho program připravovali. "Tohle není ten typ projektu, kde dostanete noty, naučíte se je a můžete rovnou na jeviště," popisuje, jak dlouze vybírali z širokého latinskoamerického repertoáru. A protože málokteré písně jsou určené harfě a hlasu, museli brát v potaz i to, zda budou v netradičním formátu fungovat.
Repertoár začali pomalu vytvářet v Paříži, i kvůli pandemii nakonec přípravy trvaly rok a půl. "Jako první jsem já donesl seznam skladeb, které bych chtěl zazpívat, a Xavier dodal ty, které přišly vhodné jemu," popisuje tenorista. Spoustu jich nakonec museli oželet, protože se pro harfu nehodily.
Z původního data nahrávání kvůli pandemii sešlo, což ale nakonec pěvec kvituje. "Oběma se nám ty písně rozležely. Po čase jsem se k nim vracel a zkoušel jsem je zpívat trochu jinak, s jinou barvou nebo důrazem. A protože jsme to vymýšleli jen ve dvou, bylo snadné dělat změny a vzájemně se přizpůsobovat," líčí Villazón.
Výsledný program kombinuje písně známých latinskoamerických skladatelů, jako Ginastery nebo Carlose Guastavina, rovněž Argentince z 20. století, se současníky, například Villazónovým oblíbeným kubánským zpěvákem a kytaristou Silviem Rodríguezem.
Rozlišovat mezi klasickou a populární hudbou interpreti nechtěli. "Pro mě krása toho projektu spočívá v tom, že lidi ani nebudou mít šanci poznat, co je pop a co klasika," říká devětačtyřicetiletý rodák ze Ciudad de México. Pochvaluje si, že jednou může zpívat v mateřštině, což mu operní repertoár dovoluje zřídka.
"Když zpívám německy, italsky nebo francouzsky, rozumím slovům a vím, jak je zpívat, ale pořád k tomu přistupuji jako cizinec. U písní v mateřštině je to jiné, člověk okamžitě pozná, na která slova nebo slabiky klást důraz. Takže v některém ohledu je to snazší, ale nakonec musíte stejně pracovat úplně stejně tvrdě na tom, aby vám bylo rozumět," srovnává.
Program, který v úterý představí v Rudolfinu, neoznačuje za svůj projekt. Zdůrazňuje, že jde o společné dílo. "Já mohu zpívat díky tomu, co Xavier hraje, a on může hrát díky tomu, co zpívám. Není to tak, že by mě doprovázel. Tvoříme jeden hlas."
Xavier de Maistre v Rudolfinu zahraje tři skladby pro harfu sám. Kromě toho zazní převážně písně, které evropští posluchači spíš znát nebudou - možná kromě populárního šlágru La Bikina od Rubéna Fuentese nebo La Llorony, což je folková píseň použitá ve filmech Frida a Coco.
Rolando Villazón vzkazuje, že už se nemůže dočkat. "Mám doma sbírku loutek, které jsem si v Praze koupil, včetně jedné velké vyrobené přímo pro mě," zmiňuje tenorista, jak má českou metropoli rád. "Vždy je pro mě výjimečné se sem vrátit. Když zpívám, dávám do toho vše: emoce, hudební znalosti, srdce i duši. V Praze je to vždycky radost," dodává Rolando Villazón.
Koncert
Rolando Villazón & Xavier de Maistre
Dvořákova síň Rudolfina, Praha, 29. června.
