Pokud mezi českými hudebníky někdo disponuje takřka dokonalou schopností být ve správný čas na správném místě, je to právě Hrůša. Jeho umělecké výsledky jsou dlouhodobě přesvědčivé, udržuje si stabilní základnu u Bamberských symfoniků, jejichž šéfdirigentem je čtvrtým rokem, a postupně přidává opakovaná hostování u předních světových orchestrů - ať už v New Yorku, Clevelandu, Berlíně, ve Vídni nebo Praze.
V poslední době si Hrůša nemůže stěžovat ani na posluchačská a kritická ocenění svých nahrávek. Jeho album s klavíristou Ivem Kahánkem získalo v květnu BBC Music Magazine Award. S pianistou Janem Bartošem natočil desku věnovanou tvorbě Vítězslava Nováka, kterou britský The Guardian v září, hned po vydání, označil za album týdne.
V případě Bohemian Tales a jeho nominace na Grammy se Hrůša ocitá v poněkud nezvyklé roli "sidemana", jak by jeho pozici možná pojmenovali jazzmani. Nominace v kategorii Nejlepší klasické instrumentální sólo totiž na prvním místě směřuje k italsko-německému houslistovi Hadelichovi.
Nejen jazzmani ale dobře vědí, jak důležitý je sideman pro výsledek, a Hrůša coby dirigent Bavorských rozhlasových symfoniků má na kvalitě Bohemian Tales neopominutelnou zásluhu. Navíc je součástí projektu s velkým marketingovým potenciálem, který přitom neustupuje z náročných uměleckých měřítek.
Album začíná Houslovým koncertem od Antonína Dvořáka a končí houslovými verzemi písně Když mě stará matka a slavné Humoresky č. 7 téhož autora. To samo o sobě vypadá jako jednoznačné zacílení na americký trh, kde jsou tyto skladby mimořádně populární. Mezi nimi se ale ocitla ještě čtvrtá část Dvořákových Romantických kusů pro housle a klavír, Houslová sonáta od Leoše Janáčka a Čtyři kusy pro housle a klavír od Josefa Suka.
Oba skladatelé jsou s Dvořákem svázaní jako s obdivovaným zdrojem inspirace, k němuž se v Janáčkově případě přidalo ještě osobní přátelství a u Suka dokonce příbuzenské pouto. Obě díla Dvořákových následovníků tak představují emocionální a stylové vybočení ze společného základu, který z Bohemian Tales vytváří vyprávění s velkým dramatickým obloukem. Výběr skladeb zdaleka nespoléhá jen na to, že všechno udrží pohromadě sólové housle.
Bohemian Tales navíc není jen sbírkou českých hudebních příběhů, do nichž se bez rozpaků vejde i Moravan Janáček. V celku připomíná koncert z dávných časů. Dnes už nebývá zvykem, aby se v jednom programu setkala orchestrální skladba s komorní sonátou, ale byly doby, kdy se během jednoho večera na pódiu vystřídali třeba orchestr, sbor, klavírista, zpěvačka a smyčcové sexteto.
Hadelichovo album dramaturgií evokuje koncert, v jehož první části zní skladba s orchestrem, zatímco ve druhé dojde na vážné kompozice s klavírem a na závěr si publikum vyžádá ještě dva přídavky.
Díky nahrávací technice se při přechodu od orchestru ke komorní dvojici houslí s klavírem album zvukově "nepropadne" - při potenciálním živém provedení by zřejmě právě na tomto místě následovala přestávka.
Nahrávka zůstává vyrovnaná a po klidném, melancholickém Larghettu z Dvořákových Romantických kusů přichází nervní vzepětí Janáčkovy sonáty, která vznikala v letech 1914 až 1922. Sukovy Čtyři kusy pro housle a klavír hudebně odkazují zpět do roku 1900 a pomalu vracejí Bohemian Tales zpět do Dvořákovy náruče.
Šestatřicetiletý Hadelich má za sebou pozoruhodnou diskografii, Bohemian Tales jsou jeho 14. album. Mezi těmi předešlými se najdou paganiniovské klasiky, ale také kompozice současných autorů, jako jsou György Kurtág a David Lang.
Hadelich nahrál pozoruhodnou řadu koncertů pro housle a orchestr, jejichž autory jsou Jean Sibelius, Thomas Adés, Béla Bartók, Felix Mendelssohn, Henri Dutilleux, Petr Iljič Čajkovskij, Johannes Brahms a György Ligeti. Za album s Dutilleuxovým koncertem L’arbre des songes už jednu Grammy získal. Nyní k nim přidal také nahrávku Dvořákova koncertu poté, co jej s Jakubem Hrůšou několikrát provedli živě.
Houslista precizně artikuluje, dovede svůj nástroj přimět, aby plynule přecházel z vášnivého zpěvu do kadence lidské řeči. Hudbu předává tradicionalisticky, ale s lehkostí. Orchestr je pro něj rovnocenným partnerem a Hrůša s Bavorskými rozhlasovými symfoniky hrají s hodinářsky vypracovanými detaily - například hoboj v první větě Dvořákova koncertu občas zasvítí jako druhý sólový nástroj, ale nikdy na sebe neupozorní zbytečně.
Bavorské rozhlasové symfoniky po Houslovém koncertu střídá neméně citlivý devětačtyřicetiletý anglický klavírista Charles Owen. Spolupráce a vzájemná vyváženost obou interpretů se po Dvořákově Larghettu naplno rozvine v Houslové sonátě od Leoše Janáčka - především ve třetí větě, kde si nástroje v podstatě prohodí tradiční úlohy. Klavír hraje táhlou, melancholickou melodii, do níž vpadají úsečné "kulometné" dávky houslí.
Píseň Když mne stará matka z Dvořákova cyklu Cigánské melodie si houslista s klavíristou upravili sami a ve výsledku je nejpodstatnější Hadelichův interpretační vklad. Při vroucně vedené melodii houslí dá snadno zapomenout, že k ní patří ještě text.
Humoreska naopak zaujme uvolněným provedením, které ji proměňuje skoro na ukolébavku. Hadelich zde respektuje autora úpravy, houslistu Fritze Kreislera.
Ceny Grammy v oblasti klasické hudby nepatří v Evropě k těm nejsledovanějším, přinejmenším v USA ale mají velkou váhu. V kategorii Nejlepší klasické instrumentální sólo je vedle Hadelichova výkonu na albu Bohemian Tales v nominacích také violista Richard O’Neill a klavíristé Kirill Gerstein, Igor Levitt a Daniil Trifonov. Kdo z nich nominaci promění, se ukáže 31. ledna příštího roku.
Bohemian Tales
Augustin Hadelich - housle
Charles Owen - klavír
Symphonie-Orchester des Bayerischen Rundfunks
Jakub Hruša - dirigent
Warner Classics 2020
