Recenze: Hrůša Sukovi pomohl. Festival uvedl málo hranou symfonii Dvořákova žáka

Recenze: Hrůša Sukovi pomohl. Festival uvedl málo hranou symfonii Dvořákova žáka
Snímek ze čtvrtečního koncertu České filharmonie na Dvořákově Praze.
Beethovenův Klavírní koncert č. 4 G dur zahrál Martin Kasík.
Beethovenův Klavírní koncert č. 4 G dur zahrál Martin Kasík.
Beethovenův Klavírní koncert č. 4 G dur zahrál Martin Kasík.
Foto: Petra Hajská
Dita Hradecká Dita Hradecká
11. 9. 2020 11:35
Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina se ve čtvrtek večer potkali Ludwig van Beethoven a Josef Suk. Návštěvníkům festivalu Dvořákova Praha se dostalo známého a oblíbeného Koncertu č. 4 G dur v podání třiačtyřicetiletého Martina Kasíka a neznámé, protože takřka neuváděné Symfonie č. 1 E dur Josefa Suka. Českou filharmonii dirigoval Jakub Hrůša.

Beethovenův čtvrtý klavírní koncert je podivuhodné dílo od samého začátku, kdy skladatel místo obvyklé předehry orchestru nechává zahájit dílo tichými akordy sólového klavíru. Ty v Kasíkově podání zněly slibně, pianista měl velmi nosný tón.

První věta se odehrávala v pomalejším tempu, kdy sice vynikly všechny artikulační nuance v klavíru a lyrické fráze, také se ale často ztrácelo vnitřní napětí, jaké v nejlepších kreacích nepoleví ani na moment. Souhra, která je u tohoto koncertu kvůli častému střídání temp svízelná, se orchestru dařila - hlavně ve druhé větě a v přechodu na třetí.

Přestože technicky nešlo souhře nic vytknout, nezdálo se, že by těleso odvedlo víc než doprovod; role komorního partnera, jak to partitura vyžaduje, tentokrát zůstala nenaplněná.

V plném počtu se pak Česká filharmonie sešla k provedení Symfonie č. 1 E dur Josefa Suka. Dvořákův žák a pozdější zeť, který žil v letech 1874 až 1935, ji zkomponoval jako třiadvacetiletý. Autorovo mládí však prozradí pouze neutuchající elán, který z ní vyzařuje a který dirigent Jakub Hrůša s hráči bezprostředně tlumočil.

V tradici symfonické hudby pozdního 19. století najdeme skladby, kde je forma a gesto víc než obsah, to ale u Suka neplatí. Nápady, melodie a rytmické myšlenky se mu jen hrnuly a je podivuhodné, jak dobře je vtěsnal do formy symfonie. Dvořák musel být na svého žáka hrdý.

Jakub Hrůša, pro nějž je Suk srdečním autorem, svou interpretací dílu hodně pomohl. A i když tato symfonie je a na pódiích zřejmě nadále zůstane raritou, stojí za to si ji připomínat.

Na festivalu Dvořákova Praha, který je definován jako pocta tomuto skladateli, se nechodí za progresivní dramaturgií. Přesto jednoho napadá, jestli by se místo neustálého otáčení do minulosti občas nedalo pohlédnout i opačným směrem. "Splácet dluh" dávno mrtvým skladatelům je chvályhodné, ale máme zde spoustu mladých, zajímavých autorů a autorek, jejichž díla za 100 let nebude možné objevit, pokud nevzniknou.

Česká filharmonie

Jakub Hrůša - dirigent
Martin Kasík - klavír
(Koncert byl součástí festivalu Dvořákova Praha)
Rudolfinum, Praha, 10. září.

 

Právě se děje

Další zprávy