Brittenovo moře je hluboké a blízké. Radok se na něj vypravil s operou Peter Grimes

Brittenovo moře je hluboké a blízké. Radok se na něj vypravil s operou Peter Grimes
Jana Šrejma Kačírková jako Ellen Orfordová.
Vpravo je Joachim Bäckström jako Peter Grimes.
Andrea Široká a Tereza Kyzlinková hrají neteře.
Sbor Janáčkovy opery Národního divadla Brno.
Foto: Marek Olbrzymek
Boris Klepal Boris Klepal
15. 10. 2021 11:55
Peter Grimes vzbuzuje stejnou měrou odpor jako soucit a stojí proti němu skoro celé přístavní maloměsto. Stejnojmennou operu anglického skladatele Benjamina Brittena uvedlo Národní divadlo Brno po 75 letech. Inscenace dirigenta Marka Ivanoviće a režiséra Davida Radoka proti sobě staví vynikajícího tenoristu a sbor plující na bouřlivém i klidném moři orchestru.

Starý Peter Grimes byl vždy rybářem kovaným, v chatrči se svou ženou žil a také s chlapcem svým. Skoro jako pohádka začíná báseň, podle níž Britten napsal své druhé jevištní dílo a první opravdovou operu.

Jeden z nejhranějších operních autorů 20. století dokončil psychologické drama Peter Grimes v roce 1944. Obracel se tedy k více než 130 let staré předloze anglického básníka George Crabba - nejpřísnějšího, ale zároveň nejlepšího malíře přirozenosti, jak o něm říkal Lord Byron. Tatáž charakteristika platí pro Brittena.

O titulní postavě kolují po vesnici fámy, že zabila svého učedníka. Soudce sice uvěří Grimesovu vysvětlení, jak došlo k nešťastnému úmrtí malého chlapce, všeobecné podezření ale zůstává. Děj by klidně mohl pokračovat parafrází na Žebráckou operu a její nejslavnější píseň: Peter Grimes, ach můj bože, kdo dokáže, že je vrah?

Podobnost s Mackiem Messerem je mnohem hlubší - Peter Grimes rovněž touží po společenském uznání. Na rozdíl od svůdného bandity je však neotesanec, hrubián, a především nikdy nepochopí pravidla, jimiž se řídí okolí. Není schopen nebo snad ochoten přistoupit na toleranci, která ve skutečnosti jen maskuje nezúčastněnost, odstup a pokrytectví.

Grimes v konfliktu s obyvateli městečka nutně prohrává a nepomohou mu ani soucit a láska idealistické učitelky Ellen Orfordové. Poté, co po pádu z útesu zahyne i jeho druhý učedník, hrdina spáchá sebevraždu. Na pokyn starého kapitána Balstroda vyjíždí na moře, aby se utopil.

V závěru opery ještě zesílí rozporuplné pocity, které diváka provázejí od počátku. Skladatel Britten nerelativizuje dobro ani zlo, zároveň ale nikdy neudělá z Grimese jednoznačně kladnou, či zápornou postavou. Ani v závěru se nelze rozhodnout, jestli je neurvalý a zároveň přecitlivělý rybář tak svérázná individualita, že zasluhuje lítost, nebo jen odporné individuum hodné pohrdání.

Na konci se také s plnou silou znovu přihlásí moře, které je vedle Grimese a sboru místních obyvatel třetí hlavní silou díla. Ve čtyřech mezihrách, které bývají často uváděny i jako koncertní kusy, se v oceánu zrcadlí úsvit, nedělní ráno, měsíční svit a bouře. To vše se ale odehrává v ději, v životě městečka, a především v Grimesově nitru.

Brittenovo moře je hluboké, blízké a všudypřítomné. Živel v sobě nese svobodu, nejistotu i smrt. Skladatel jej zakódoval do orchestru ne jako romantický přírodní obraz, ale coby psychologický seismograf. Ani fantastické hudební obrazy měnícího se oceánu ale nepřekonají detailní charakteristiku postav - Brittenovi k ní přitom jako východisko často stačí i tak jednoduchý materiál jako dvoutónový motiv mlžné sirény v poslední scéně.

Na středečním uvedení v Janáčkově divadle orchestr pod vedením Marka Ivanoviće nejen výborně a barevně hrál, ale zároveň doprovázel a nehlučel. Zněl decentně, skoro jako komorní ansámbl, v němž na sebe hráči přímo vidí a mohou na sebe bezprostředně reagovat.

Ve spojení se sborem a mnoha středními rolemi se jednalo o stoprocentně kolektivní dílo, ve kterém přitom nezanikají individuální výkony - ať už podivuhodné barvy v orchestru, nebo menší pěvecké vstupy. Výborné byly rovněž ansámbly.

Vpravo je Joachim Bäckström jako Peter Grimes.
Vpravo je Joachim Bäckström jako Peter Grimes. | Foto: Marek Olbrzymek

Maximum pozornosti na sebe vázal představitel titulní role, švédský tenorista Joachim Bäckström. Jeho kombinace hudebního výrazu, herectví a pěvecké disciplíny o třídu přesahovala ostatní účinkující.

Bezvadně vyrovnaný, přímý a s jistotou vedený hlas působil, jako by pěvec všechny polohy zpíval v jednom rejstříku. Vyrovnanost mu přitom sloužila coby bezpečná základna pro charismatické ztvárnění Grimesovy rozbouřené psychiky. Tenoristovo lyrické podání často posouvalo vnímání postavy k soucitu a snaze proniknout pod tvrdý povrch složitého charakteru.

Režisér David Radok v Brně s dirigentem Ivanovićem vytvořil již několik mimořádných inscenací včetně loňského společného autorského Monumentu. Pro Petera Grimese zvolil jednoduché scénické řešení s takřka prázdným jevištěm, stožárem, několika variabilními kulisami a decentní zadní projekcí.

V centru zůstávají lidé tvořící poněkud zvrhlé panoptikum pomluv, zákeřnosti i pokrytectví - žádná maloměstská idyla. I kostýmy Zuzany Ježkové při vší civilnosti zdůrazňují spíš horší stránky života na pobřeží: pláštěnku či nepromokavý klobouk zde potřebuje skoro každý.

Inscenace plyne v takřka neustálém a proměnlivém pohybu, který se hlásí k mořskému základu opery. Peter Grimes v něm zvláště ve chvílích maximálního citového vzepětí zaujímá pózy exaltované barokní sochy, která ale nenachází nikoho, kdo by jí vdechl společenský život.

Nedokáže to učitelka Ellen v podání sopranistky Jany Šrejmy Kačírkové, která se o to jako jediná doopravdy snaží. Spravedlivě se ke Grimesovi chová kapitán Balstrode, zpíváný Svatoplukem Semem. Hospodská Jana Hrochová by mohla být Grimesovou partnerkou ve všeobecném pohrdání, naštěstí má ale dvě povětrné neteře - ztělesnily je Andrea Široká a Tereza Kyzlinková -, za nimiž do jejího podniku dolézá celé město.

V opilosti se k nim lísá i metodista Bob Boles v podání Víta Noska, který jindy nejde daleko pro moralizování a poštvává veřejnost proti Grimesovi. Jan Šťáva jako právník Swallow, Jiří Hájek coby lékárník Ned Keene a Jitka Sapara Fischerová v roli vdovy Sedley závislé na laudanu jsou dalšími z místního panoptika, k němuž patří ještě farář Petr Levíček a poslíček David Nykl.

Andrea Široká a Tereza Kyzlinková hrají neteře.
Andrea Široká a Tereza Kyzlinková hrají neteře. | Foto: Marek Olbrzymek

To vše do sebe pohlcuje fantasticky zpívající sbor: obyvatelé městečka i přes individuální charaktery vystupují v zásadě jednotně. K pěveckému výkonu sboru se přidává vynikající pohyb po scéně - zadní projekce může být skutečně nenápadná a dává jen malé nápovědy, aby diváci pochopili, co se mezi lidmi v městečku odehrává, s čím jsou spojeny jejich životy a nakonec i smrt.

Opery Benjamina Brittena se na českých scénách objevují trestuhodně málo. Před třemi lety pražské Národní divadlo uvedlo další „mořské“ drama Billy Budd v extrémně subjektivní inscenaci režiséra Daniela Špinara, o rok dříve Jiří Nekvasil v Ostravě inscenoval komorní drama Zneuctění Lukrécie. Jinak ale Brittenova popularita do domácích operních divadel v plné síle stále nedorazila.

Benjamin Britten: Peter Grimes

Dirigent: Marko Ivanović
Režie: David Radok
Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra 9. října, reprízy už jen 16. a 26. října plus 2. prosince.

 

Právě se děje

Další zprávy