Vždy se mohli pyšnit skvělým zvukem, interpretační poctivostí a svěžestí, jak potvrzují jejich nejúspěšnější tituly, Vivaldiho Čtvero ročních dob a mnohokrát oceněný soundtrack k oscarovému filmu Amadeus, jehož se dodnes prodalo přes šest milionů kusů.
Teď přijíždí Akademie sv. Martina v polích už potřetí na Dvořákovu Prahu, kde ve čtvrtek 9. září doprovodí houslistu Josefa Špačka, bývalého koncertního mistra České filharmonie a častého hosta komorní řady festivalu.
„Hrát Dvořáka na festivalu Dvořákova Praha ve Dvořákově síni u příležitosti oslav 180. výročí skladatelova narození je splněný sen,“ říkal v upoutávce ředitel akademie, americký houslista Joshua Bell. Ten měl být původním sólistou večera, na poslední chvíli se ale omluvil kvůli vážnému stavu člena rodiny. V souladu s tradicí orchestru bude koncert ze židle koncertního mistra řídit houslista Tomo Keller.
Josef Špaček provede Dvořákův Houslový koncert a moll, jejž shodou okolností před sedmi lety právě na zahájení Dvořákovy Prahy natočil s Českou filharmonií a jejím tehdejším šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem. Album získalo několik ocenění, stalo se nahrávkou týdne anglických Sunday Times, deskou měsíce MusicWeb International a obdrželo všech pět hvězdiček časopisu Diapason.
Špaček je s Dvořákovým koncertem, který interpretuje mimořádně vřele, srostlý. Podobně jako Joshua Bell však přiznává, že skladba obsahuje nepříjemná technická místa, nejde vždy dobře „do ruky“ a není psána na efekt. Přesto ji můžeme směle postavit vedle autorova slavného violoncellového koncertu a zejména ve třetí větě si vychutnat typickou dvořákovskou radost. Špaček zahraje na nástroj z roku 1732 slavného italského mistra Guarneriho.
Houslista a koncertní mistr Tomo Keller s akademiky uvede Mendelssohnovu koncertní předehru ke Snu noci svatojánské a Bizetovu Symfonii č. 1. Obě kompozice napsali jejich autoři ve svých sedmnácti letech a prokázali v nich mimořádnou zralost. Ač je na zdejších pódiích neslýcháme tak často, právem jde o součást světového repertoáru.
Pro návštěvníky Rudolfina bude jistě magnetem Keller, jehož klidná síla se stradivárkami z roku 1709 dokáže bez cavyků vytáhnout z orchestru to nejlepší.
Absolvent vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst a stejně jako Špaček také newyorské Julliard School of Music je nositelem mnoha ocenění, mimo jiné ze soutěží Fritze Kreislera, Johanessa Brahmse a Berliner International Music Competition, kde se umístil první. Sólově vystupoval s berlínským rozhlasovým orchestrem nebo Beethovenhalle Orchestra Bonn, šest let byl asistentem vedoucího London Symphony Orchestra, v roce 2014 se stal prvním koncertním mistrem Swedish Radio Symphony Orchestra a poté byl Joshuou Bellem angažován do vedení Akademie sv. Martina v polích.
Bellův vztah s ansámblem začal v roce 1998, kdy s ním natočil první sólové album. Bylo mu jednadvacet a kromě newyorské Carnegie Hall měl za sebou debut s dirigentem Riccardem Muttim a Philadelphia Orchestra. Dnes se řadí mezi top houslisty, jeho diskografie čítá skoro padesát titulů od baroka po současnost a je držitelem cen Grammy, Gramophone či Echo Klassik.
Do akademie vstoupil v roce 2011 jako nástupce jejího zakladatele, ředitele, dirigenta a houslisty sira Nevilla Marrinera, který ansámbl vedl takřka do své smrti v roce 2016. Bellovi ho předával v úctyhodném věku 87 let.
S novým šéfem natočili svatomartinští v roce 2013 Beethovenovy Symfonie č. 4 a 7 a záhy se s nimi dostali na první příčku žebříčku alb klasické hudby. Zjevně navázali na drajv ne nepodobný tomu, s nímž v roce 1958 začínali.
Tenkrát se 13 londýnských hudebníků z různých orchestrů sešlo u Marrinera v obýváku a vymysleli komorní soubor bez dirigenta, aby se zbavili „tyranie“ taktovky. Název odkazuje na takzvané akademie z 18. století, populární veřejné produkce pro vícečlenná obsazení. Další muzikant našel novému ansámblu útočiště v anglikánském kostele sv. Martina v polích na Trafalgar Square, a protože na žádost vedení kostela ho měli na oplátku zpropagovat, dali si jeho jméno do názvu. První koncert tam odehráli v pátek 13. listopadu 1959 a od té doby na stejném místě každoročně zahajují sezonu.
Zpočátku se akademici zaměřovali na hudbu 18. století, čímž se zařadili do vlny barokního revivalu, odstartované v 60. letech, nikdy ale nepřešli k dobovým nástrojům. Skladby hráli na svou dobu nezvykle rychle, lehce, bez romantizující patiny - podle Marrinera by se to ve 40. letech považovalo za frivolní.
Úspěch se dostavil takřka hned. Není se co divit, Marriner si vybral nejlepší londýnské muzikanty, jako byli houslisté Alan Loveday a později skvělá Iona Brownová. Měl šťastnou ruku ve výběru sólistů a hodně si ve studiu hrál se zvukem.
Orchestr začal natáčet u nezávislého vydavatelství L’Oiseau-Lyre australské mecenášky Louise Hanson-Dyerové, pak pro britský label Argo, postupně následovaly velké firmy jako Decca, EMI, Philips a Sony. Například s klavíristou Alfredem Brendelem nahráli 23 Mozartových klavírních koncertů, a protože v roce 1970 se ještě tolik nespěchalo, věnovali jim celých 14 let. Britský časopis Gramophone komplet označil za hudební vádemékum.
S Ivanem Moravcem pořídili album čtyř Mozartových klavírních koncertů, za nějž si roku 1999 odvezli cenu festivalu MIDEM v Cannes. K jejich dalším mimořádným počinům patří trojdisk všech Rossiniho operních předeher. V 80. letech se dokonce pustili do Mozartových oper, v nichž figurují renomované pěvkyně Karita Mattila nebo Anne Sofie von Otterová.
Velký ohlas získaly nahrávky Bachových koncertů s klavíristou a hlavním hostujícím dirigentem akademie Murraym Perahiou, Brahmsovy a Stravinského houslové koncerty s Hilary Hahnovou, Bachovy houslové koncerty s Julií Fischerovou a pod taktovkou houslisty i dirigenta Anthonyho Marwooda rovněž koncerty Kurta Weilla a Peterise Vaskse. Antonínu Dvořákovi věnovali v roce 1982 album se Serenádou E dur pro smyčce.
Marriner se očividně nespokojil s 18. stoletím. Expandoval ke svým oblíbeným moderním autorům jako Michaelu Tippettovi, Ralphu Vaughanu Williamsovi a Edwardu Elgarovi. Joshua Bell teď v tomto směru pokračuje. V sezoně 2019/2020 zahájil první skladatelskou rezidenci Akademie sv. Martina v polích, k níž přizval britskou komponistku a bývalou violistku orchestru Sally Beamishovou.
Sir Neville Marriner vedl akademii v pozici koncertního mistra skoro deset let, než ho začaly „svrbět ruce“ a vystudoval dirigování u slavného Pierra Monteuxe, jenž kdysi řídil kupříkladu premiéru Stravinského Svěcení jara. Tak se Marriner podle svých slov stal „z pytláka hajným“.
Jeho uměřená, distingovaná gesta byla v kombinaci s entuziastickou hrou orchestru fascinující. Soubor pod jeho vedením hrával více než stokrát ročně v zahraničí a získal ocenění britské královny za „vývozní“ zásluhy. Dnes běžně účinkuje v obsazení od malého komorního ansámblu až po symfonický orchestr, v roli dirigenta se objeví buď koncertní mistr, nebo sólista. Stálými partnery jsou houslisté Julia Fischerová, Julian Rachlin, Janine Jansenová nebo Anthony Marwood.
Během koronavirové krize začali svatomartinští filmovat koncerty a zveřejňovat je na YouTube. V této podobě též připravují sérii děl předních současných skladatelů. K vrcholům jejich poslední sezony patřilo vystoupení s Joshuou Bellem na letošních BBC Proms, kde se vrátili k Vivaldiho Čtveru ročních dob a přidali k nim aranžmá Piazzollova Čtvera ročních dob v Buenos Aires. Po pražském koncertě je čeká turné po USA a Evropě, k němuž zvou violoncellistu Pabla Ferrándeze, klavíristu Jana Lisieckého, klavírní duo Lucase a Arthura Jussenovy, houslistku Julii Fischerovou a dirigenta Bena Glassberga.
Koncert
Akademie sv. Martina v polích
Josef Špaček - housle
(Pořádá festival Dvořákova Praha)
Dvořákova síň Rudolfina, Praha, 9. září.
