Dlouho budovaná tradice. Proč se Berlínští filharmonikové drží na špici popularity

Boris Klepal Boris Klepal
14. 12. 2019 13:06
Stejně jako má rocková scéna dinosaury jménem Rolling Stones či Bob Dylan, pěstuje je i vážná hudba. Jedny z nejhlubších stop mezi nimi zanechávají Berlínští filharmonikové.
Kirill Petrenko už se s Berlínskými filharmoniky vydal před Braniborskou bránu na koncert pod širým nebem.
Kirill Petrenko už se s Berlínskými filharmoniky vydal před Braniborskou bránu na koncert pod širým nebem. | Foto: Monika Rittershaus

Je to orchestr obdivovaný pro špičkovou hudební kvalitu, udržovanou a neustále obnovovanou už takřka 140 let, ale často také v kuloárech zatracovaný jako to nejnamyšlenější a nejprotivnější těleso na světě. Jeho kvalit si je vědom každý, kdo se o hudbu alespoň trochu zajímá − zato jeho manýry obvykle zůstávají na úrovni nevyslovených klepů.

Kirill Petrenko.
Kirill Petrenko. | Foto: Monika Rittershaus

Berlínští filharmonikové v roce 2020 uchvátí zahájení Pražského jara, které tradičně patří cyklu symfonických básní Má vlast provedenému 12. května − tedy ve výroční den úmrtí Bedřicha Smetany. Tentokrát ho o pět dní předstihne mahlerovský večer, v němž se Berlínští filharmonikové představí pod taktovkou nového šéfdirigenta Kirilla Petrenka.

Sedmačtyřicetiletého Rakušana ruského původu si orchestr zvolil do čela v roce 2015. O čtyři roky později se Petrenko fakticky ujal funkce.

Zatímco volbu šéfdirigenta sledoval hudební svět s podobným zaujetím jako katolíci volbu papeže, Petrenkův nástup už byl vlastně nenápadný. Když se postu "generalmu­sikdirektora" v roce 2002 ujímal britský dirigent sir Simon Rattle, Berlín zaplavily plakáty s nápisy "Welcome Sir Simon!".

Petrenko naopak jako by k orchestru jen tak mimochodem přišel a uvedl se provedením několika scén z Bergovy opery Lulu a Beethovenovy Deváté symfonie. Hudební kritik Alex Ross to v časopisu New Yorker označil za "nedobrodružný debut" a vyzdvihl proti tomu právě Rattleův zahajovací koncert, na kterém zazněla také skladba Asyla současného britského autora Thomase Aděse. Její výraznou součástí jsou mimo jiné živé taneční beaty a Rattle dal jasně najevo, že mohutnou berlínskou tradici hodlá přenést do 21. století.

Alex Ross završil porovnání obou koncertů prohlášením, že Petrenko na Rattlea nenavázal. S tím lze snadno souhlasit, ale je potřeba dodat, že Rattle zase nenavázal na svého předchůdce Claudia Abbada, který stejně tak mechanicky nepřevzal odkaz Herberta von Karajana − a v něm není složité vidět přímý protiklad předcházejících šéfdirigentů Wilhelma Furtwänglera a Sergia Celibidacheho.

Ukázka z Beethovenovy Deváté v podání Berlínských filharmoniků pod taktovkou Kirilla Petrenka. | Video: Berliner Philharmoniker

Naprostá většina těchto "velkých šéfů" navíc s orchestrem pracovala po dobu srovnatelnou s jednou generací − Celibidacheovo sedmileté období v letech 1945 až 1952 v celkovém průměru vyrovnává Karajanova pětatřicetiletá éra mezi roky 1954 a 1989. Každý z nich v orchestru zanechal otisk, který se nevytratí s programem jednoho zahajovacího koncertu − naopak se zapíše někam do genofondu tělesa.

Úctyhodný výčet dirigentských osobností i jejich dlouhotrvající působení jsou dostatečným důvodem pro mimořádné hudební výkony. Pořád ale nevysvětlují, proč se Berlínští filharmonikové dlouhá desetiletí drží také na špičce mediální pozornosti, a tím i popularity. Tady je potřeba odhlédnout od hudby, ačkoliv by s tím současný šéf Petrenko nejspíš nesouhlasil, a zaměřit se na technologie.

Herbert von Karajan vedl Berlínské filharmoniky v letech 1954 až 1989.
Herbert von Karajan vedl Berlínské filharmoniky v letech 1954 až 1989. | Foto: ČTK

Když v roce 1954 přišel k Berlínským filharmonikům šestačtyřicetiletý Karajan, v čele orchestru stanul špičkový hudebník i manažer, despota, narcis, ale také člověk s intenzivním zájmem o nahrávání, film a televizi. I v tom byl pravým opakem svého předchůdce Furtwänglera, který nahrával nerad a věkem i názory patřil k předválečné škole.

Karajan vycepoval orchestr na dokonalý hudební stroj, který nejen královsky hrál, ale také luxusně vypadal. Na nahrávkách neexistovalo nic jako technická chyba, v televizních a filmových záznamech orchestr připomínal vojenskou jednotku na přehlídce. Všechny pohyby byly sjednocené, tváře ušlechtilé a odlidštěné.

Simon Rattle o mnoho let později označil Karajana za císaře legata a tvrdil, že jeho zpěvné linie podepřené setrvalým pulzem jsou v orchestru stále živé. Zároveň ale neskrýval nepochopení pro Karajanovu odtažitost i detailně zrežírované pohyby hráčů. Rattle tvrdil, že Karajan by si v tomto směru rozuměl s režisérem Robertem Wilsonem. Škodolibější povaha by zřejmě připomněla režisérku Leni Riefenstahlovou.

Přes všechny výhrady je nutné říci, že Karajan jako první skutečně zvládl vizuální prezentaci orchestru a samozřejmě i sama sebe. Stejně jako byl J. F. Kennedy prvním "televizním prezidentem", který se musel vyrovnat s nástrahami nového média, Karajan o pár let dříve sehrál roli prvního "televizního dirigenta".

Ukázka z Dvořákovy Deváté v podání Berlínských filharmoniků pod taktovkou Herberta von Karajana. | Video: Berliner Philharmoniker

Berlínští filharmonikové se s jeho koncepty pochopitelně vezli také a nezůstalo jen u videa. Za Karajanovy éry vznikla i současná budova Berlínské filharmonie, v jejímž hlavním sálu byli posluchači poprvé rozmístěni kolem celého orchestru.

Bylo by spekulací zkoumat, jakou roli v tom hrála Karajanova snaha, aby na něj bylo vidět ze všech stran. Převratný koncept z počátku 60. let ale okopírovaly další známé sály včetně tokijské Suntory Hall nebo hamburské Elbphilharmonie.

Z dnešního hlediska je také vysloveně symbolické, že naproti budově Berlínské filharmonie sídlí berlínské Sony Centrum. Když firmy Sony a Philips vyvíjely formát CD, milovník technologií i křišťálového zvuku Karajan u toho nemohl chybět, a nahrávky Berlínských filharmoniků dostaly v 80. letech nový impulz.

Herbert von Karajan vedl Berlínské filharmoniky takřka do své smrti v roce 1989 a odešel jako vládce hudebního impéria, nad kterým slunce progresivních technologií nezapadá.

S odchodem imperátora a pádem Berlínské zdi pronikla demokracie i do řad orchestru, jehož hráči si v roce 1989 poprvé volili nového šéfdirigenta − stal se jím Claudio Abbado.

Levicově orientovaný Ital vnesl do jejich života kus humoru i hudbu 20. století a zároveň pokračoval v dosavadních mediálních aktivitách, které tak usilovně pěstoval Karajan. Abbada i orchestr zastihl nástup snadno šiřitelného videa na DVD − natočili na ně v roce 2000 také komplet Beethovenových symfonií. Při jejich přehrávání si lze zvolit úhel pohledu, ze kterého chce divák u obrazovky koncert sledovat, takže si může virtuálně vyzkoušet různá místa v sále.

Sir Simon Rattle otevřeně komunikoval s médii.
Sir Simon Rattle otevřeně komunikoval s médii. | Foto: ČTK

Virtuální radosti, které do orchestru přišly v době Abbadova působení, přivedl k systematickému tvaru jeho nástupce Simon Rattle. Po Abbadovi ještě posílil orientaci na současnou hudbu a konkrétně britské autory. Zdůrazňoval práci s mládeží a pěstoval scénické projekty − mimořádnou položku mezi nimi tvoří Matoušovy a Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. V roce 2014 vznikl také nahrávací label Berliner Philharmoniker, na kterém orchestr dnes vydává své nahrávky.

Vskutku vizionářským počinem ale bylo spuštění Digital Concert Hall, která zahájila provoz v roce 2008 − šest let po Rattleově nástupu. Koncerty Berlínských filharmoniků mohou díky ní on-line sledovat diváci po celém světě. Předplatné stojí od 9,90 eura týdně po 149,90 eura ročně a umožňuje přístup k aktuálnímu živému vysílání i bohatému archivu.

Ukázka z Chačaturjanova Šavlového tance v podání Berlínských filharmoniků pod taktovkou Simona Rattlea. | Video: Berliner Philharmoniker

Na stránkách Digital Concert Hall se ovšem nedávno objevily také dosud nevídané věci: dva rozhovory se současným šéfem Berlínských filharmoniků Kirillem Petrenkem.

Petrenko je známý jako člověk ponořený do hudby, který se vyhýbá mediální pozornosti a zásadně neposkytuje rozhovory. Je to ohromný kontrast po komunikativním Rattleovi, který byl ochotný mluvit na libovolné téma. Petrenko je sice stejně usměvavý sympaťák a při dirigování ohromně živý i energický typ, ale dostat z něj slovo mimo hudbu je spíš zázrak. Oba videorozhovory na stránkách Digital Concert Hall s ním ostatně nevedou novináři, ale členové orchestru. Petrenko tedy mediálnímu tlaku ustoupil, ale zatím jen v nejnutnější míře.

Kirill Petrenko.
Kirill Petrenko. | Foto: Monika Rittershaus

Publikum Pražského jara uvidí na koncertu 7. května 2020 pracovat dirigenta proslulého oddaností hudbě a puntičkářstvím. "Někdy musím být náročný a nedopustit, abychom zůstali krůček od vytyčeného cíle. Mělo by se to ale dělat tak, aby hudebníci neměli pocit, že jsou neschopní," říká Petrenko v rozhovoru s prvním violoncellistou orchestru Ludwigem Quandtem.

Kirill Petrenko s Berlínskými filharmoniky ponese odkaz Karajanova legata, Abbadova humoru i Rattleovy otevřenosti. Jeho mediální aktivity jsou zatím na úrovni živého setkávání − Berlínští filharmonici s ním jeho inaugurační koncert poprvé v historii reprízovali na vystoupeních pod širým nebem před Braniborskou bránou.

Zdá se, že s Petrenkem přišel k Berlínským filharmonikům člověk naprosto soustředěný na hudbu, který ji ale nepoužívá jako hráz proti okolnímu světu − jen k němu nepromlouvá jinak než skrze silná hudební sdělení.

 

Právě se děje

před 45 minutami

Horská služba varuje v Krkonoších před ledovkou a náledím

Horská služba Krkonoše varuje před náledím a ledovkou. Hlavně na hřebenech hor komplikuje pohyb místy vyfoukaný zledovatělý terén, který se střídá s navátým novým sněhem. Na hřebenech Krkonoš je nejčastěji 40 až 110 centimetrů sněhu a nadále platí druhý mírný stupeň lavinového nebezpečí z pěti.

U hřebenové Luční boudy v nadmořské výšce 1415 metrů bylo ráno zataženo, 12 stupňů pod nulou. Ještě mrazivěji bylo na Sněžce, kde podle polské horské služby teplota ráno klesla na minus 13,8 stupně Celsia, pocitová teplota kvůli silnému větru byla téměř 22 stupňů pod nulou. Vítr dosahoval rychlosti přes 50 km/h. 

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Z kurdské věznice v Sýrii utekli po vzpouře zajatci z řad IS

Ve věznici na severovýchodě Sýrie, kde jsou zadržováni údajní bojovníci teroristické sítě Islámský stát (IS), v neděli vypukla vzpoura a vícero radikálům se podařilo utéct.

Podle světových zpravodajských agentur to uvedl mluvčí arabsko-kurdské koalice SDF, kterou podporuje mezinárodní koalice v čele s USA. Kurdské ozbrojené síly se následně snažily uprchlé vězně opět zajmout a ve věznici obnovit pořádek.

"Nepokoje ve věznicích propukají často. Tentokrát je ale rozsah vzpoury velký," citovala AP mluvčího SDF. "Situace uvnitř věznice je aktuálně napjatá a poslali jsme protiteroristické jednotky a další posily, abychom situaci dostali pod kontrolu," sdělil. 

Podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch má celkem SDF ve vazbě kolem 12 tisíc chlapců a mužů, z toho až čtyři tisíce cizinců.

Zdroj: ČTK
Další zprávy