Dirigentka stoupá na vrchol. Začínala jako dobrovolnice, pak založila svůj orchestr

Frank Kuznik Frank Kuznik
15. 12. 2018 12:35
Mohlo by se zdát, že svět klasické hudby je poslední převážně mužská bašta, kterou v rychle se měnícím světě ještě naplno nezasáhla ženská emancipace. Také na českých jevištích dosud výrazně převažují orchestry vedené dirigenty.
Alondra de la Parraová nerada slyší, že něco dokázala jako „první žena“. Přesto je v celosvětovém měřítku jednou z mála žen, které se prosadily v dirigentské profesi.
Alondra de la Parraová nerada slyší, že něco dokázala jako „první žena“. Přesto je v celosvětovém měřítku jednou z mála žen, které se prosadily v dirigentské profesi. | Foto: Felix Broede

To ale neznamená, že už se o slovo nehlásí celá generace dirigentek. Předloni třeba festival ve švýcarském Lucerne připravil cyklus jedenácti koncertů pod taktovkou žen, od již etablovaných dirigentek typu Američanky Marin Alsopové a Finky Susanny Mälkkiové až po vycházející hvězdy, jako jsou Estonka Anu Taliová či hongkongská rodačka Elim Chanová.

Foto: Oscar Turco

Teď se svou trochou do genderového mlýna přichází také festival Pražské jaro. Jedním z vrcholů jeho příštího ročníku bude koncert vedený Alondrou de la Parrovou, osmatřicetiletou americkou Mexičankou, o níž je čím dál víc slyšet. V současné sezoně účinkuje v Berlíně, Londýně, Salcburku či Madridu, avšak nejvíc času tráví v australském Brisbane, kde se jako první žena stala šéfdirigentkou symfonického orchestru. "Je to mnohem víc práce než jen dirigování a sestavování programu," vysvětluje de la Parraová. "Spíš jde o jakýsi holistický model, kde šéfdirigent zodpovídá za uměleckou vizi a směřování tělesa, podílí se na marketingu, fundraisingu a ještě komunikuje s místní komunitou posluchačů. V Austrálii je to rozhodně něco nového, lidé na to nejsou zvyklí," líčí.

Žena s taktovkou automaticky svádí ke klišé považovat každou takovou za takřka feministickou ikonku, jež otevírá dveře ženám po stovky let zavřené.

Alondra de la Parraová tak někým samozřejmě může být vnímána. Ale na tom, kam se dostala, měly největší vliv její talent, píle a roky pozvolného postupu vzhůru, nikoliv gender.

De la Parra se narodila v New Yorku. Když jí byly dva roky, s rodiči se odstěhovala do hlavního města Mexika. Muziku měla ráda odmalička. V sedmi začala studovat hru na klavír, ve třinácti přibrala violoncello. Účinkovala ve školních orchestrech i rockových kapelách. "Kdekoliv byla hudba, musela jsem být u toho i já," vzpomíná dnes. Na koncerty vážné hudby ji vytrvale brali rodiče - možná to rozhodlo, že šla v dospívání právě tímto směrem.

"Vždy mě fascinoval zvuk orchestru a to, co měly orchestry v repertoáru, ke mně promlouvalo silněji než hudba jiných žánrů. Nesmírně mě zajímalo, jak to celé vzniká, zvlášť když mi jako malé tatínek vysvětlil, že celý ten kolos řídí dirigent," vzpomíná de la Parraová.

V patnácti letech odešla studovat klavír a violoncello na konzervatoř ve východoanglickém Sussexu. Tam také nastoupila do sboru, což dnes označuje za přelomový okamžik. "Ponořila jsem se do hudby a pochopila jsem, že se jí chci věnovat celý život," říká dnes.

Po návratu přesvědčila rodiče, aby jí umožnili zanechat střední školy a vzdělávat se soukromě, což považovala za užitečnější − hlavně proto, že se mohla věnovat výhradně klavíru a skladbě.

Alondra de la Parraová zkouší danzón č. 2 mexického skladatele Artura Márqueze. | Video: Orchestre de Paris

Čtyři roky nato se už dospělá de la Parraová vrací do New Yorku, nastupuje na Manhattan School of Music a soukromě studuje dirigování. Když svému učiteli vysvětlí, že by potřebovala vidět, jak orchestr funguje zevnitř, domluví jí neplacenou pozici dobrovolnice u komunitního tělesa New York Symphony. Alondra de la Parraová zde začíná od píky: před koncertem rozmisťuje židle v hledišti nebo rozdává brožury s programem. Ale díky tomu začíná pravidelně navštěvovat zkoušky a pozoruje, jak dirigenti pracují. "Byla to dobrá cesta k pochopení, jak orchestry fungují," říká dnes.

Ve třiadvaceti letech pak Alondra de la Parraová odvážně založila vlastní orchestr. Jmenoval se The Philharmonic Orchestra of the Americas a měl být jednorázový, určený pro jediný koncert. Zrod tělesa hrajícího hudbu Severní, Jižní a Latinské Ameriky však vyvolal nečekaný zájem a dirigentka ho nakonec vedla sedm let. "Budovat orchestr od nuly bylo nesmírně vzrušující," konstatuje. "Zakládala jsem správní radu, najímala zaměstnance, sháněla peníze, dokonce i navrhovala plakáty."

Těleso sice nemělo stálé zázemí, přesto se mu dařilo vydávat vlastní nahrávky či vymýšlet vzdělávací programy. Po sedmi letech nepřetržitě rostoucích nákladů ale situace byla neudržitelná. Alondra de la Parraová seznala, že dost peněz na provoz sehnat nedokáže, a tak dobrodružný podnik rozpustila.

Tou dobou už za sebou měla ocenění od Ligy amerických orchestrů a především nevyčíslitelnou zkušenost. "Uvědomila jsem si, že ať nastoupím na jakoukoliv pozici, mám na ni dost zkušeností. Mohla jsem dělat výkonnou ředitelku, pracovat v administrativě nebo přímo s hudebníky," vysvětluje.

Jako dirigentka se de la Parraová během těch let učila u slavných, Kurta Masura či Charlese Dutoita. Největší vliv prý na ni měl Američan Kenneth Kiesler, veterán, k němuž začala chodit na lekce v New Yorku. "Říkal mi, že dirigent má fungovat jako část elektrické přenosové soustavy, předávat hudbu od výrobců, tedy hudebníků, odběratelům čili posluchačům. Že je to jen takový radostný služebník," vzpomíná de la Parraová, která se prý řídí podobnou filozofií.

Alondra de la Parraová (38)

◼ Dnes pravidelně vystupuje s Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra nebo římským Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia.
◼ Působí jako hudební ředitelka orchestru v australském Brisbane. Tuto funkci zastává coby první žena, zároveň tím navazuje na zakladatele Pražských symfoniků FOK Rudolfa Pekárka, jenž tamtéž pracoval po emigraci do Austrálie.
◼ Roku 2004 založila The Philharmonic Orchestra of the Americas, zaměřený na interpretaci hudby ze Severní, Latinské i Jižní Ameriky. De la Parraová výrazně propaguje též hudbu mexických autorů, jak učinila už debutovým albem Má mexická duše vydaným na značce Sony Classical.

Proto mimo jiné posluchače na koncertech často oslovuje, před začátkem vystoupení stejně jako v jeho průběhu. Zároveň to vnímá jako způsob, jak klasickou hudbu demystifikovat a přiblížit širší veřejnosti. "Zásadně se mi nelíbí zavedená představa, že na koncert klasické hudby už musíte přijít připravení, vědět o hudbě první poslední, tleskat, kde vám to určí jiní, a ani nedutat," shrnuje své výtky. "Pokud publikum vtáhneme do toho, co zažíváme my na pódiu, nebudeme jim respekt k hudbě muset přikazovat, dostaví se sám, zevnitř, na základě toho, co uslyší a zažijí."

Tento liberální pohled ovšem neznamená, že by Alondra de la Parraová také neměla jistá pravidla. Například jí nikdo nesmí říkat, že něco dokázala jako "první Mexičanka" nebo "první žena" v oboru. "Jsem hrdá Mexičanka, ale s tou nálepkou nejčastěji pracují média a recenzenti. V dirigování národnost nehraje tak důležitou roli," upozorňuje.

Stejně tak už po dvaceti letech na scéně začíná být háklivá na dotazy, jaké to je, být ženou v převážně mužském oboru. "Nemá to tak určující význam, jak se někteří domnívají. Dirigování je náročná profese a to, jakého jste pohlaví, nerozhoduje. Jde o to, co jste se naučili a jak to umíte předat dál," vysvětluje.

Návštěvníci festivalu Pražské jaro to budou moci posoudit při příštím ročníku, kde de la Parraová povede Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Jako sólista vystoupí španělský trumpetista Manuel Blanco. Ani s ním, ani s českými rozhlasovými symfoniky zatím de la Parraová nespolupracovala, zato program se skladbami Šostakoviče, Stravinského a Koncertem pro trubku a orchestr arménského skladatele 20. století Alexandra Aruťunjana dobře ovládá.

"Většina lidí si mě spojuje s panamerickou hudbou, ale popravdě jsem víc času věnovala té ruské, do níž můžeme počítat i Aruťunjana," objasňuje. "Šostakoviče poslouchám od třinácti let a stále je jedním z mých nejmilejších skladatelů. I na klavír jsem od něj hrála spoustu věcí," říká.

Koncert

(Pořádá festival Pražské jaro)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Alondra de la Parraová - dirigentka
Manuel Blanco - trubka
2. června 2019, Obecní dům

Dnes je Alondra de la Parraová přesvědčená, že hudbě chce zasvětit celý život, a přijde jí čím dál důležitější zejména tu klasickou propagovat. "Má generace zažila, jak člověka začíná obklopovat čím dál víc přístrojů, jak slyší čím dál víc hudby, kterou nehrají skuteční lidé nebo opravdové nástroje. Myslím, že ten trend ještě nějaký čas bude vrcholit, než se dostane do extrému," míní de la Parraová a hned zdůrazňuje, že to má světlou stránku.

"Pak ale bude tou nejvzrušivější věcí na světě možnost slyšet naživo orchestr, velkou skupinu lidí, kteří obětují svá těla, schopnosti, hlasy a dechy k tomu, aby promluvili k druhým. Bez pomoci elektroniky. Jsem přesvědčená, že tohoto pokladu si lidstvo nikdy cenit nepřestane," dodává.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Tesla podle Muska postaví novou továrnu blízko Berlína

Americký výrobce elektromobilů Tesla hodlá postavit novou továrnu v blízkosti Berlína. Oznámil to podle agentur DPA a Reuters generální ředitel podniku Elon Musk.

Tesla již dříve uvedla, že brzy sdělí umístění svého evropského závodu s označením Gigafactory 4, který by měl zahájit výrobu v roce 2021. Musk dnes při předávání ocenění "Zlatý volant" v Berlíně prohlásil, že závod bude stát blízko berlínského letiště.

Zdroj: ČTK
Další zprávy