


Nově otevřená liberecká Galerie R-X představuje výstavu Nehybné touhy, komorní ohlédnutí za tvorbou fotografky Michaely Brachtlové, jejíž práce zásadně ovlivnila podobu české výtvarné fotografie 90. let.
Výstava Nehybné touhy představuje výběr fotografických cyklů Michaely Brachtlové, v nichž autorka s mimořádnou citlivostí zkoumá detail, materiál a tiché napětí mezi objekty. Její analogové práce z 90. let zachycují zátiší, která jako by byla na hraně pohybu, pevně ukotvená, a přesto nabitá očekáváním.

V jejich nehybnosti se skrývá jemná tělesnost, nevyřčené gesto blízkosti i lehké erotické chvění, které se odehrává mezi povrchy, tvary a světlem. Michaela Brachtlová komponuje své obrazy jako intimní scény, kde světlo odhaluje i zastírá, dotýká se materiálů a kreslí hranice mezi objekty podobně, jako se dotýká lidské kůže. Z běžných předmětů se tak stávají protagonisté příběhů, v nichž je cítit touhu po spojení, napětí mezi přiblížením a vzdálením, mezi viditelným a jen tušeným.
Michaela Brachtlová vystudovala uměleckou fotografii na pražské FAMU, kde získala doktorát z oboru audiovizuálních umění. Posledních 15 let působí v muzejním prostředí; dříve v Národním technickém muzeu, nyní v Národním zemědělském muzeu, kde se věnuje výzkumné a kurátorské činnosti.

Její tvorba byla představena na řadě domácích i zahraničních výstav, například v Praze, Olomouci, Bratislavě, Mnichově, Londýně, Bruselu či Seattlu. Účastnila se významných projektů mapujících českou fotografii, včetně výstav Akt v české fotografii, Jistoty a hledání nebo Tělo jako důkaz. Výstava Nehybné touhy nabízí možnost znovuobjevit poetiku analogové fotografie, která ani s odstupem let neztrácí svou sílu.



Byla to slova, která před čtyřiceti lety používal téměř každý. Některá dnes téměř zmizela, jiná přežila dodnes, ale jejich původ už si málokdo uvědomuje. Víte ještě, co byla dederonka, embéčko nebo melouch? Vyzkoušejte si první díl našeho retro kvízu. Možná zjistíte, že některé výrazy máte dodnes hluboko pod kůží.



Představte si ulici, kterou po setmění nerozsvěcují lampy, ale stromy. Jejich listy slabě září vlastním zeleným světlem, nepotřebují kabely ani baterie a energii získávají z vlastního metabolismu. Zní to jako svět z Avatara. Vědci už skutečně dokážou rostliny přimět ke svícení. S jejich rozšířením přicházejí i otázky, co by noční záře udělala s přírodou.



Počet lidí s rakovinou bobtná. Třeba tumorů na ledvinách lékaři nahlásí až o čtvrtinu víc než před 20 lety. U prostaty je nárůst dokonce dvojnásobný. Onkologická centra už proto začínají narážet na limity – pacienti v některých regionech se k léčbě nedostanou včas. „Přesto se ministerstvo rozhodlo škrtat. Pracovišť, kde se tyto nádory operují, ubude,“ říká šéf nemocniční asociace Michal Čarvaš.



Nejméně 169 lidí zahynulo při pondělním zemětřesení v Kolumbii, napsal dnes server kolumbijského listu El Tiempo. Počet zraněných stoupl na více než 900. Otřesy podle kolumbijské asociace hlavních měst regionů Asocapitales zničily 61 budov a poškodily 1575 domů.



Libanonský parlament v úterý zrušil trest smrti. Země se tak stala v arabském světě první, kde byl hrdelní trest oficiálně zrušen. Nahrazen má být nucenou tvrdou prací, informovala agentura AP.