Kdo si myslí, že válka je minulost, ten by měl vidět trauma veteránů, říká bosenský režisér Drljevic

Martin Svoboda Martin Svoboda
10. 10. 2017 7:00
Bosenský dokumentarista Alen Drljevic si za svůj fikční debut Chlapi nepláčou odnesl dvě ceny z karlovarského filmového festivalu. U příležitosti uvedení snímku do české distribuce navštívil Prahu. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluvil o tom, proč se rozhodl reflektovat obrovské trauma nejen své země právě prostřednictvím hraného filmu. "Sám jsem byl v bosenské armádě. A mám pocit, že v médiích se o válce mluví jako o ukončené události, jako o věci z minulosti. Kdybyste ale byli na některém z terapeutických sezení, ani by vás nenapadlo, že vše už skončilo. Pro ty lidi určitě ne," říká.
Film Chlapi nepláčou.
Film Chlapi nepláčou. | Foto: Aerofilms

Váš film Chlapi nepláčou zobrazuje terapii, na níž se setkávají váleční veteráni všech stran konfliktu a znovuprožívají svá traumata. Považujete takový postup reflexe minulosti za rozumný?

Ano, ale nutno podotknout, že podoba těchto setkání probíhá v realitě trochu jinak než v mém filmu.

Zdůraznil jsem terapeutickou část a upozadil ostatní doprovodné aktivity, které setkání provázejí. V realitě se navíc tyto workshopy odehrávají častěji v prostředí jedné ze stran konfliktu. Většinou nedochází k tomu, aby se podobně střetly všechny strany na jednom místě.

To vysvětluje hodně. Jakkoliv je svým způsobem fascinující ve filmu tyto střety sledovat, pro účastníky působí spíš škodlivě. Teď chápu, že jde o důsledek zhuštění reality kvůli dramatickému účinku. 

Potřebovali jsme větší drama, než jaké ona setkání běžně poskytují. V reálné podobě rozhodně jsou prospěšná a také klidnější, i když ne příjemnější. Ostatně i konfrontace bývalých nepřátel, jen realizovaná kontrolovaně, jsou podle psychologů pozitivní a dějí se. Posttraumatickou stresovou poruchu totiž nejde vyléčit, jde se s ní jen naučit žít a přijmout to, co člověka děsí.

Pokud se nepletu, máte s podobnou terapií zkušenosti. Nejen proto, že jste bývalý voják, ale dané prostředí jste sledoval kvůli chystanému dokumentu.

Během války jsem byl v bosenské armádě, takže vím, s čím se vojáci musí vypořádat. Později jsem se dozvěděl o těchto programech a můj původní záměr byl natočit o nich dokument. 

Mám totiž pocit, že v médiích se o válce mluví jako o ukončené události, jako o věci z minulosti. Kdybyste ale byl na některém z těch workshopů, ani by vás nenapadlo, že vše už skončilo. Pro ty lidi určitě ne.

V Česku se ve filmech a literatuře jako k tíživé stopě dějin vracíme k nacismu a komunismu. Vy máte jugoslávské války. Aniž bych chtěl snižovat reálné důsledky konfliktů, nejsou coby námět uměleckého díla už poněkud vyčerpané?

S touto kritikou jsem se samozřejmě setkal, hlavně od bosenských, chorvatských nebo srbských diváků a novinářů, kteří tvrdí, že už mají po krk sledování dalších filmů o tom samém.

Já ale jejich názor nesdílím. Sice možná máme spoustu filmů, jež se tímhle tématem zabývají na povrchu, pořád ale není dost těch, které zašly hlouběji a dostaly se až k jádru.

Máme třeba hodně filmů o lásce, ale většina z nich je hloupá a povrchní. Není důvod kvůli nim odmítnout další s potenciálem dostat se o kus dál.

Proč jste vlastně nakonec opustil záměr natočit dokument a přidal další úroveň umělosti? Nyní sledujeme herce, jak hrají lidi, kteří se snaží přehrát a znovu prožít svá traumata.

Uvědomil jsem si, že přítomnost kamery by znemožnila veteránům plně se ponořit do terapie. Jednak by tedy byli ochuzeni o pomoc, kterou potřebují, a nakonec by tahle oběť ani nebyla vykoupena vznikem pořádného filmu. 

To, co lidé na těchto workshopech prožívají, je velmi emotivní, intimní a těžko představitelné. Onu atmosféru by nebylo možné zachytit se štábem. Museli jsme ji tedy vytvořit se vším všudy prostřednictvím fikčního filmu.

S producentem jsme se navíc shodli, že hrané filmy mají větší dopad než dokumenty. Což říkám coby člověk, který má dokumenty rád a točí je. U tak důležitého tématu je ale třeba usilovat o oslovení co největšího okruhu diváků a k tomu je nejlepší odvyprávět příběh. Za tím rozhodnutím si stojím. 

Obsadil jste ale i skutečné veterány a neherce. 

Chlapi nepláčou.
Chlapi nepláčou. | Foto: MFF Karlovy Vary

Ano, některé role jsou obsazeny neherci, jiné profesionály - přesně podle potřeby. A v několika případech byli profesionální herci zároveň veterány.

Nakolik se tedy příběh zakládá na skutečnosti a nakolik je smyšlený?

Jednotlivé historky a popisované události většinou vycházejí ze reality - z toho, co jsem se dozvěděl během svých rešerší, ale i z toho, co si zažili herci. Třeba Leon Lučev spadá do oné kategorie herce - veterána.

Odpovídají herci národnostně svým postavám? Objevil se během natáčení nějaký konflikt?

Herci většinou mají stejnou národnost jako jejich postavy, i když ne vždy, ale ke konfliktům nedocházelo.

Všichni jsme si před natáčením prošli intenzivní přípravou. V tom opuštěném hotelu jsme se sešli deset dní před třítýdenním natáčením a věnovali se přípravám, sžití a ponoření do situace. Nikdo však neztrácel kontrolu, všichni jsme chápali, že nám jde o film. Přesto to byl silný osobní zážitek, v němž jsme se střetávali s vlastní minulostí. Doufám, že ve filmu se to odráží.

Kolik se natočilo materiálu? Jak dlouhý byl první sestřih filmu? Ptám se proto, že tento přístup nahrává spontánnosti a improvizaci. 

V některých momentech samozřejmě prostor pro improvizaci byl, film tohoto typu nejde zcela kontrolovat, vyžadovat stoprocentně odříkaný text a každý pohyb odpovídající plánu na papíře. Zároveň se ale točilo podle silného scénáře. Ten vznikal šest let a měl jedenáct verzí, nešlo tedy jen o kostru, na niž bych chtěl navěšovat náhodně pořízené scény.

Během oněch šesti let jsme měli dost času si ujasnit, co chceme říct, takže jsme se nikdy neutrhli. První verze byla delší jen asi o třicet minut. 

Jaké ohlasy má snímek ve vaší domovině? Často vidíme, že filmy úspěšné v zahraničí domácí publikum odmítá a naopak. Vy jste měl v zahraničí - konkrétně u nás, na karlovarském festivalu - úspěch.

Zpočátku jsem byl skeptický, protože jsem po kladném přijetí ve Varech očekával vámi popisovaný kontrast. Nakonec jsem ale byl mile překvapený. O film měli zájem diváci i média a přijetí bylo kladné. Je ale třeba vzít v potaz, že v Bosně vzniknou dva filmy ročně a filmový trh tam není velký.

Má váš snímek nějakou formou sdělovat vaše osobní názory na jugoslávské války a jejich následky, nebo jste se snažil zůstat neutrálním pozorovatelem?

Filmy se silnými poselstvími vlastně rád nemám, není tedy ani mým cílem, aby Chlapi nepláčou nějak tlumočili mé názory. Chtěl jsem se pokusit porozumět lidem na plátně, jejichž zážitky vycházejí z reality.

Pokud má mít můj film nějaké poselství, tak jde spíš o vybídnutí k empatii a snaze o pochopení druhých, i když kdysi byli nepřáteli. Chtěl bych, aby si lidi po zhlédnutí kladli otázky, na které budou okolo sebe hledat odpovědi.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Ski Tour skončila absolutním triumfem Norů, Bolšunov vyhořel

Premiérová severská Ski Tour skončila absolutním triumfem norských běžců na lyžích. Vítězství v miniseriálu vybojovali Paal Golberg a suverénní Therese Johaugová, jejich krajané obsadili v Trondheimu i zbylá místa na stupních vítězů. Mužům dokonce patřilo prvních šest příček. Seveřané odsunuli v závěrečném stíhacím závodě na 30 km klasicky na sedmé místo průběžného lídra a vedoucího muže Světového poháru Alexandra Bolšunova z Ruska. Michal Novák, který figuroval na 39. pozici, do poslední etapy nenastoupil.

Johaugová průběžné vedení hravě udržela a stíhačku vyhrála s naprostou převahou. Vedoucí závodnice SP dorazila do cíle s náskokem tří minut a 40 sekund před Heidi Wengovou, třetí skončila Ingvild Flugstad Östbergová.

Jednatřicetiletá Johaugová byla ve finále Ski Tour i při výrazném vstupním náskoku podle očekávání nejrychlejší ženou na trati. Nejvíce se k ní časem přiblížila další Norka Astrid Uhrenholdt Jacobsenová, jež byla o 44,8 sekundy pomalejší a cílem proběhla jako pátá za Švédkou Ebbou Anderssonovou. Jediná česká účastnice v ženské kategorii Kateřina Janatová Ski Tour plánovaně ukončila po 21. místě v úterním sprintu v Aare.

Bolšunov měl na startu stíhačky náskok 34 sekund na Golberga, ale už po čtyřech kilometrech bylo pořadí opačné. Ruský favorit evidentně promazal a v cíli měl ztrátu téměř minutu a tři čtvrtě. Před Bolšunova se postupně dostali i další medailisté Simen Hegstad Krüger a Hans Christer Holund a také Emil Iversen, Martin Löwström Nyenget a Johannes Hösflot Klaebo.

Iversen, který měl na startu stíhačky na Bolšunova bez dvou sekund tříminutovou ztrátu, dosáhl nejrychlejšího času. Golberg se díky třísetbodové porci za vítězství v seriálu posunul v hodnocení SP ze šestého místa na třetí za Klaeba. Bolšunov dál vede s komfortním náskokem přes 400 bodů.

SP v běhu na lyžích v Trondheimu (Norsko):

Muži - stíhací závod 30 km klasicky a konečné pořadí Ski Tour:

1. Golberg 1:23:51,6, 2. Krüger -28,9, 3. Holund -30,1, 4. Iversen -32,3, 5. Nyenget -32,9, 6. Klaebo (všichni Nor.) -34,2, 7. Bolšunov (Rus.) -1:41,0, 8. Niskanen (Fin.) -1:48,2, 9. Röthe (Nor.) -25,8, 10. Cologna (Švýc.) -3:00,8.

Průběžné pořadí SP (po 29 z 40 závodů): 1. Bolšunov 1948 b., 2. Klaebo 1531, 3. Golberg 1202, 4. Röthe 1124, 5. Krüger 1123, 6. Niskanen 1047, …60. Novák 71, 100. Pechoušek 21, 128. Černý 5, 131. Knop 5, 134. Fellner (všichni ČR) 5.

Ženy - stíhací závod 15 km klasicky a konečné pořadí Ski Tour:

1. Johaugová 41:13,8, 2. H. Wengová -3:40,8, 3. Östbergová (všechny Nor.) -3:41,5, 4. Anderssenová (Švéd.) -5:54,3, 5. Jacobsenová (Nor.) -6:14,8, 6. Digginsová (USA) -8:40,1, 7. Pärmäkoskiová (Fin.) -9:12,4, 8. T. Wengová (Nor.) -9:14,5, 9. Ribomová (Švéd.) -9:32,1, 10. Maubetová Bjornsenová (USA) -9:43,8.

Průběžné pořadí SP (po 29 z 40 závodů): 1. Johaugová 2268 b., 2. H. Wengová 1611, 3. Něprjajevová (Rus.) 1260, 4. Jacobsenová 1202, 5. Digginsová 1074, 6. Östbergová 1065, …27. Razýmová 255, 39. Janatová 119, 55. Nováková 67, 81. Beranová (všechny ČR) 15.

před 1 hodinou

Na Karlovarsku spadl strom na autobus, lehce zraněni byli dva lidé

V Krásném Jezu na Karlovarsku spadl vinou silného větru strom na autobus v zastávce u železniční stanice. Lehce zraněni byli dva lidé, řekl krajský policejní mluvčí Jakub Kopřiva. Záchranáři je ošetřili na místě.

Muž údajně upadl ve vozidle a na ženu spadla větev při vystupování z vozidla. "Autobus stál v zastávce. Místo na silnici I/20 (hlavní tah z Plzně na Karlovy Vary) je průjezdné," dodal.

Další zprávy