Kdo odmítne střílet do demonstrantů, je sám zastřelen

Michal Procházka
9. 3. 2012 11:23
Se syrským doktorem, jenž obdržel cenu Homo homini
Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Cenu Homo homini festivalu lidskoprávních dokumentů Jeden svět převzal syrský lékař, který vystupuje pod jménem Mohammad Abdul-hadí. Vzhledem k aktuální situaci musí vystupovat v utajení, neboť jak sám na konci rozhovoru říká: "před současným režimem si nemůžete být jisti nikde".  

Od začátku protestů v Sýrii působil v rámci utajené sítě doktorů ošetřujících přes zákaz brutálního režimu Bašára Asada zraněné demonstranty lidového hnutí, proti nimž zasahuje armáda. Podařilo se mu utéct a nyní podporuje kolegy i zpoza hranic, organizuje pašování lékařského materiálu do země i pomoc uprchlíkům.

"Říkáme si Lékařští koordinátoři z Damašku, stali jsme se v podstatě tajnou organizací. Vznikli jsme - jak u nás říkáme - na Velký pátek, kdy režim spustil represe proti demonstracím," rekapituluje vznik oceněné organizace.

Oběti masakru ve městě Homs
Oběti masakru ve městě Homs | Foto: Reuters

Co bylo prvním impulsem?  
Najednou začala policie vnikat do nemocnic, kam se sváželi ranění protestující z ulic. Sbírali je rovnou z ošetřoven a operačních sálů, aby je odváželi na služebny, kde je podrobovali mučení. Zabíjeli je. Jako doktoři jsme nemohli jen přihlížet; našim úkolem je pomáhat lidem, kteří potřebují pomoc. Dnes působí v celé Sýrii tři takové podzemní sítě doktorů, přestože se tím vydávají v ohrožení vlastního života.

Má hnutí jednoho zakladatele, nebo vše vzniklo "spontánně"?
S lékařskou iniciativou přišel Ibrahim Osman. Dnes už bohužel nežije, byl zavražděn při pokusu o útěk nedaleko tureckých hranic. Domluvil se se dvěma dalšími doktory, s nimiž začali ošetřovat raněné na utajených místech, distribuovat léky a spolupracovat s opozičními aktivisty. To znamená, že dnes se snažíme nejen zasahovat tam, kde dojde ke krveprolití, ale zároveň si dopředu vytipováváme místa, kde by nás mohlo být potřeba.

Kam až je režim schopen zajít proti doktorům, když se musí skrývat a pracovat v podstatě v ilegalitě?
Když se dozvědí, že jste ošetřoval zraněné demonstranty, mohou vás zatknout. Tři doktory doslova umučili k smrti, když se postavili na odpor. Dalších dvacet jich zabili. Tajná policie postupuje barbarsky; jsou s to vypnout během operace proud. Jednoho zraněného zavřeli do mrazícího boxu v márnici. Než umřel, stačil prstem napsat na stěnu vlastní krví své svědectví.

Sýrie - uprchlíci
Sýrie - uprchlíci | Foto: Reuters

Ale pro toho, kdo je s režimem obeznámen, to není nic nového. Když se před třiceti lety dostal k moci Asadův otec Háfiz, rozpoutal krveprolití známé jako masakr v Hamě. V únoru roku 1982 zemřelo na 30 tisíc lidí. Sýrii uvrhl na dlouhou dobu do království ticha. Nástup jeho syna si mnozí spojovali s nadějemi. Bašár Asad byl mladý, studoval v Británii, ale uvolnění a demokratizace trvaly sotva šest měsíců; pak se začal chovat jako jeho otec. A dnes už se nezastaví před ničím.

Jak vzniklo v takové zemi opoziční hnutí?
Nikdo z nás nečekal, že by něco takového bylo možné, že se toho můžeme dožít. Ale když jsme viděli na Al Jazeeře, co se stalo v Tunisku, k čemu došlo v Egyptě, začali jsme snít i u nás. Spouštěcím mechanismem bylo, když začaly vládní jednotky střílet do pokojných demonstrací. Najednou umírali na ulicích lidé. Druhý den se konal pohřeb a u nás je zvykem, že takové setkání dodá lidem odhodlání. Najednou se protesty začaly na sebe nabalovat. Jen jsme si naivně mysleli, že když v Tunisku to trvalo 30 dnů a v Egyptě osmnáct, tak v Sýrii režim vydrží nanejvýš dva měsíce. Dnes už je to měsíců deset.

Jak si vysvětlujete samu vlnu arabských revolucí?
Začali jsme ji nazývat revolucí cti, neboť doposud jsme se za hranicemi za syrský pas styděli. Po letech jsme zase rádi, že jsme Syřané. Dlouho jsme na takový okamžik čekali. Máme ropu, strategicky důležitá místa, jsme vzdělanou společností, máme rozvinutý turismus. Jen jsme nemohli žít ve svobodě. V arabském světě jsme nikdy nedostali šanci, abychom mohli ukázat, že jsme s to vybudovat i nábožensky umírněný režim. Neříkám, kdo za to může, ale nacházíme se na křižovatce nejrůznějších zájmů.

Sýrie - protesty
Sýrie - protesty | Foto: Reuters

Vám se podařilo ze země utéct. Jak jste to dokázal?
Zatkli mě, byl jsem držen asi měsíc v podzemním vězení, kde mě mučili. Pak jsem se dostal před obyčejný soud, který mě umístil do vězení. Když jsem čekal na svůj proces, domohl jsem se podmínečného propuštění. Na nic jsem nečekal a utekl .

Nevím, jak se na to zeptat... Ale jak je člověk s to vydržet mučení?
O tom raději nemluvme. Promiňte.

Co dnes děláte?
Snažím se pracovat zvenku na podpoře pro uprchlíky, ale i samotné doktory v Sýrii. Z Turecka koordinuji činnost sítě, ale pomáhám i se sháněním lékařského materiálu, který se pak pašuje do země. 

Co drží Asadův režim stále u moci?
Podařilo se mu vymyslet důmyslný systém kontroly. Na všechna důležitá místa v armádě dosadil loajální velitele. Navíc si vše pojistil, když každému z nich přidělil někoho, kdo na něj ještě dohlíží. Vznikl prošpiclovaný režim, kde se všichni navzájem kontrolují.

Když odmítnete v první řadě vaší jednotky střílet do demonstrantů, ten za vámi má rozkaz vás zastřelit. Náš diktátor má pod palcem taky rodiny všech důležitých lidí: když se někdo odváží zběhnout, mohou celou jeho rodinu zavraždit. To se také několikrát opravdu stalo. Navíc má Asad podporu Ruska i Íránu.

Bašár Asad
Bašár Asad | Foto: Reuters

Jaká je situace "na ulici"? Dá se ten stav popsat jako začínající občanská válka?
Záleží, jak budete definovat občanskou válku. Minulý týden se sešlo na 600 tisíc demonstrantů a jejich shromáždění proběhlo v míru. Protesty v některých oblastech probíhají dokonce pod ochranou syrské osvobozenecké armády. V dalších městech je na každé ulici kontrolní check-point, který má bránit shromažďování lidí.  Jen  určitá část střetů s armádou se mění v krveprolití, ale v zahraničních médiích to občas vypadá, jako by se u nás vskutku začala občanská válka. Nicméně bojuje se spíše v horském kraji se u hranic s Tureckem. V Damašku či v dalších městech normálně pokračuje dál život.

Čekají lidé na západní pomoc?
Ano. Čekáme. Přáli bychom si, aby se Západ postaral alespoň o to, aby byla v Sýrii vyhlášena bezletová zóna. Věřím, že v takovém případě by mohlo dojít k dezerci části Asadovy armády. Víme, že řada armádních velitelů je v tajném kontaktu s opozicí. Pokud se však v současné situaci pokusíte utéct s celou jednotkou a tanky, může vás ihned zneškodnit armádní letectvo. Takže čekáme na pomoc od Západu. Věříme, že až jednou režim padne, stane se tak velmi nečekaně.

Foto: Aktuálně.cz

Jste schopni to zvládnout sami?
Dnes to vypadá, že nám asi nic jiného nezbývá. Lidé se u nás samozřejmě ptají, proč Západ zasáhl v Libyi a vyčkává v případě Sýrie. Už to trvá deset měsíců. Pozorovatelská mise arabské ligy nám moc nepomohla. Octili jsme se před skoro nemožným úkolem, musíme vydržet a dosáhnout zhroucení násilné Asadovy vlády.  Jsme přesvědčení, že to dokážeme - že na cestě za svobodou není návratu. Když se nám to podaří, může to být nadějí i pro další státy a národy žijící v porobě; pro lidi i v Rusku nebo v Číně.

Nebezpené je, že to může trvat dlouho. Že syrská opozice, která jednou musí převzít vládu, se radikalizuje. Nicméně pevně věříme v to, že se naše země vydá spíše cestou Turecka či Tuniska, v němž se - řekněme - náboženská strana domluvila s liberálnější opozicí na poklidné transformaci společnosti v demokracii.

Když takhle veřejně vystupujete, nebojíte se o život v zahraničí? 
Před současným režimem se nemůžete cítit bezpečně nikde. Mohou ublížit vaší rodině, jste jejich rukojmí. Mají své lidi všude. 

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy