Na výběru retrospektivní výstavy nazvané No a co, prosím Vás pracoval galerista Zdeněk Sklenář s teoretikem umění Karlem Srpem. "Vybrali jsme díla z bohaté Malichovy pozůstalosti. Rané figurální kresby se tak na výstavě setkávají s pozdními světelnými viděními, pevné geometrické konstrukce kontrastují se vzdušnými víry a opojné barevné extáze s mezními okamžiky lidského života. Nevynechali jsme ale ani závěrečné autorovo období uzavřené rokem 2015, pro nějž jsou charakteristické pozdní reliéfy a serigrafie," popisuje Srp.
Největším přínosem výstavy je umění, které rodák z Pardubického kraje vytvořil ve 40. a 50. letech minulého století. Patří mezi ně autoportréty, krajiny a zátiší inspirovaná přírodou. "Jde o desetiletí charakteristické realistickými kresbami krajin a portrétů, které pak počátkem 60. let přerůstají v typicky malichovskou abstrakci," říká Zdeněk Sklenář. Součástí přehlídky jsou také ne příliš obvyklé výjevy zobrazující betlém, malba s motivy motýlů nebo dětské ilustrace.
Duše, tělo a vesmír
Kurátoři sledovali Malichovy různorodé inspirační a myšlenkové zdroje. Obrazy neřadili podle časové posloupnosti, ale na základě vzájemného vnitřního zrcadlení. Každé dílo nabízí hlubší a mnohoznačné souvislosti mezi smyslovou realitou a vizí. Na zdech visí například soubor pastelových kreseb, při nichž se autor inspiroval smrtí své matky. Skrze výtvarné dílo znázornil proces umírání a odcházení duše z těla.
V 70. letech minulého století vytvářel reliéfy, v nichž se zabýval možnostmi vnímání a vidění. Současně začal pracovat na slavných drátěných objektech, jejichž námětem byl všední lidský prožitek. Patří sem například konstrukce "Sedím a pozoruji oblohu" nebo "Ještě jedno pivo?", v nichž zachytil místo člověka ve vesmíru a v čase. V galerii jsou ale i další díla s typicky niternou tematikou, například kresby Vesmír ve mně, Prostor či Spatřil jsem svědomí.
Kromě Galerie Zdeněk Sklenář se k poctě velikána poválečného umění rozhodla uspořádat výstavu i Gočárova galerie sídlící v nových prostorech pardubických Automatických mlýnů. Připomíná zejména Malichovu širokou škálu výrazových prostředků a reflektuje formy, odkazující k jeho rodnému kraji, které prostupují jeho celoživotní tvorbou.
