Jdi do rohu a styď se. Výstava Vizionáři představuje Lubomíra Typlta a jeho obrazy malované temperou

Jdi do rohu a styď se. Výstava Vizionáři představuje Lubomíra Typlta a jeho obrazy malované temperou
Žlutozelená vodní elektrárna, 2003
Vysoká frekvence, 2013
Vlasatice, 2017
Úzkost, 2016
Foto: Galerie U Betlémské kaple
Kultura Kultura
8. 9. 2017 5:00
Výstava Lubomíra Typlta Vizionáři, která dnes začíná v Galerii U Betlémské kaple, se zaměřuje na specifickou část jeho tvorby: malbu temperou. Zároveň dokumentuje vývoj autorovy tvorby, proměnu motivů a jejich variace. Výstava je otevřená do 4. října.

Po pražské galerii DSC Gallery, kde vystavil zbrusu nový cyklistický objekt inspirovaný obrazy z 19. století, má nyní malíř Lubomír Typlt výstavu v Galerii U Betlémské kaple. Ta se zaměřila na jeho obrazy malované temperami včetně těch, které vznikly v roce 2017.

Lubomír Typlt
Autor fotografie: Galerie U Betlémské kaple

Lubomír Typlt

  • Narodil se v roce 1975 v Praze.
  • Studoval na UMPRUM u Jiřího Šalamouna a na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně u Jiřího Načeradského.
  • Za sebou má také studia malířství v německém Düsseldorfu u profesorů Lüpertze, Merze a Pencka.
  • Píše texty hiphopové skupině WWW.

"Pro sledování vývoje motivů v Typltově malbě jsou tempery nenahraditelným zdrojovým dokumentem," říká kurátor Petr Vaňous.

"Objevují se v nich dva základní tematické okruhy. Prvním je figura ve vztahu k životním projevům jako pohyb, spánek či komunikace, druhým je metaforický svět lidských konstrukcí a produktů, které zužitkovávají lidské poznání, energii a čas," dodává. 

V obrazech malovaných temperami autor často rozpracovává své typické náměty a motivy: jsou mezi nimi předobrazy velkoformátových maleb (Kolo s konvemi, Žlutozelená vodní elektrárna, Pinocchiův konec, Koncilium nebo Jedlíci kukuřice).

V některých kresbách Typlt propojuje motivy, k jejichž malbě nakonec nedošlo - například vanu a konev, pláty skla a kočky nebo barely a elektrárny. Jedinečná je podle Vaňouse studijní kresba kočky pijící z konve z roku 1999. Motiv se v modifikované podobě objevil na jediném Typltově obraze z počátku roku 1999.

Výrazným Typltovým tématem jsou i sarkastické morality nebo náměty ohlašující existenciální úzkost.

Samostatnou kapitolu pak tvoří motivy opakujících se figur, které kriticky odkazují na genetické i mentální klonování lidských bytostí a hrůznost všeho, co se jeví jako sobě podobné a ve své podobnosti jako anonymní a odcizené.

Inspirace německým malířem

Lubomír Typlt studoval ilustraci a poté malbu v Praze u Jiřího Šalamouna a v Brně u Jiřího Načeradského.

"Jeho obrazy jsem poprvé viděl, když mi bylo patnáct let, na výstavě v Galerii hlavního města Prahy. V tehdejší porevoluční atmosféře byla potřeba určitá radikalita. Jeho díla byla velmi tvrdá, trochu punková, což mě velice oslovilo," řekl Typlt v loňském rozhovoru pro Radio Praha.  

Mezi svůj velký inspirační zdroj řadí tento někdejší student malířské školy v Düsseldorfu obrazy německého impresionistického a později i expresionistického výtvarníka Lovise Corintha.

"Přímo na Načeradského jsem tedy nenavazoval. Když jsem byl v jeho ateliéru, maloval jsem mrtvé kočky, ale na figuru jsem se ještě necítil. Tehdy mě uhranul Lovis Corinth, jehož výstavu jsem viděl v roce 1996 v Berlíně. Zároveň tam vystavoval i Georg Baselitz. Najednou bylo vidět, kolik lidí z Corintha vycházelo. Když jsem se o tom bavil s Jiřím Načeradským, přiznal, že Corinth byl také jeho velkou láskou. Měli jsme tedy společný inspirační zdroj," řekl v rozhlasovém rozhovoru. 

 

Právě se děje

Další zprávy