reklama
 
 

Intersexion dodává odvahu lidem třetího pohlaví

9. 3. 2013 13:30
Intersexualita není fyziologická porucha, upozorňuje dokument

Recenze - Pohlaví je stále oblast, kterou jsme většinou zvyklí chápat černobíle. A to dokonce do té míry, že do těchto základních barev často násilně přemalováváme vše, co se jim vymyká.

Dokument Intersexion se zabývá fenoménem intersexuálů, tedy lidí s neurčitými pohlavními orgány, podle kterých není možné je jednoznačně zařadit ani k mužskému ani k ženskému rodu. Ještě v šedesátých letech se s tímto fenoménem zacházelo jako s fyziologickou poruchou, která byla běžně "léčena" chirurgickým zákrokem.

Snímek se skládá především z výpovědí lidí z té generace, kde o jejich sexuální příslušnosti, ale často také o jejich pohlavním životě, mnohdy rozhodoval chirurgický skalpel. Jeden z důležitých závěrů filmu přitom je, že oním skutečným "znetvořením" nebyl vrozený stav jejich pohlavních orgánů, ale až to, co s nimi provedli lékaři. Díky operacím totiž často pohlavní orgány vypadaly "jak měly", ale nefungovaly tak.

Smysl dokumentu natočeného pod záštitou novozélandské televize je v první řadě osvětový. Upozorňuje na problém, který snadno přehlédneme, protože se týká nejintimnější a veřejnosti skryté sféry. Oslovuje rodiče, jejichž dítě by se mohlo narodit jako intersexuál, potažmo veřejnost, která lidi bez jednoznačné pohlavní příslušnosti diskriminuje tím, že je zcela ignoruje. Především je ale určený samotným intersexuálům.

Moderátorkou filmu je novozeládnská intersexuální aktivistka Mani Bruce Mitchell, která je sama příslušnicí této generace. Když se narodila, lékaři jí klasifikovali jako chlapce. O rok později ale zjistili, že má dělohu, a tak začala být rodiči vychovávána jako žena. Po celé dětství navíc chodila do nemocnice na „normalizační" zákroky.

Mitchell se ve filmu setkává s dalšími lidmi bez jednoznačné pohlavní příslušnosti po celém světě. Film je tak složený především z jejich výpovědí na kameru a archivních fotografií proložených Mitchellovými komentáři. Samotná svědectví lidí hlásících se k intersexualitě mají velkou hodnotu jako coming out, který může pomoci intersexuálním divákům k většímu sebevědomí a akceptování vlastní identity.

Tím se dají omluvit i dramaturgické problémy, které film má jakožto umělecké dílo. V první řadě je to přehlídka mluvících hlav a archivních fotek doplněná generickými záběry ulic nebo krajin a neméně zaměnitelnou hudbou. To je z filmového hlediska sice nepříliš zajímavý, ale pořád ještě velmi typický a funkční formát dokumentů.

Intersexion je ale navíc silně repetetivní, v různých obměnách se vrací k variacím na tytéž informace a zejména závěrečné shrnutí jen ještě jednou říká to, co se v jednotlivých výpovědích mnohokrát ukazuje.

Jenže Intestexion není umělecký dokument. Každému z mluvčích je ve filmu necháno hodně prostoru přesto, že se fakta v principu občas opakují právě proto, že mají hodnotu svědectví, kterým se jedntoliví intersexuálové hlásí ke své identitě. Je to snímek, který má dodávat odvahu, a k tomu je opakování zapotřebí.

 

Jeden svět 2013 film Intersexion promítá:

09.03., 21:30  Evald
13.03., 20:00  Atlas malý sál 

autor: Antonín Tesař | 9. 3. 2013 13:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama