Hledali, našli, stejně byli smutný. Nové album Zvířete jménem Podzim září i kvílí

Ivan Hartman Ivan Hartman
31. 10. 2019 12:50
Prvního listopadu před několika lety přepadla hudebníka Jakuba Königa tíseň, jakou dosud nepoznal. V rozhovoru pro televizi Seznam Zprávy později vyprávěl, že se mu do té doby jeho oblíbený podzim začal jevit hrozivý a tíživý.
Zvíře jménem Podzim pokřtí nové album tento pátek 1. listopadu v Paláci Akropolis.
Zvíře jménem Podzim pokřtí nové album tento pátek 1. listopadu v Paláci Akropolis. | Foto: Tereza Kunderová

Cynický pozorovatel může namítnout: "Musíme tam všichni." Jenže König - na české alternativní scéně známý také jako písničkář Kittchen - dokázal "hrůzu i tíži" přetavit v čirou hudební radost: v první album své tehdy osmnáctičlenné skupiny Zvíře jménem Podzim.

Jakub König.
Jakub König. | Foto: Tereza Kunderová

Vydal ho předloni a teď radost znásobil druhou deskou "Zvířete" nazvanou Září, kterou v pražské Akropoli pokřtí na svůj iniciační předdušičkový den: prvního listopadu, tedy zítra.

"V období, které pak následovalo," vysvětloval Jakub König v Seznamu, co se odehrálo před lety od počátku jedenáctého měsíce, "mi začalo vše tak nějak ujíždět pod nohama. Začal jsem se dovídat o nedořešených věcech v mém životě, které začaly samy praskat a přicházet na světlo."

Někde tady - a pak po zkušenostech s holotropním dýcháním, jak říká v rozhovorech - stojí základy Königových písní pro Zvíře jménem Podzim. Ty také autor považuje za dílo, jež z temnoty směřuje ke světlu. V neodvysílané pilotní části pořadu Artzóna České televize dokonce tvrdil, že "Zvíře" je popovou kapelou.

Posluchače, jenž především v některých textech z debutu Zvířete jménem Podzim čte účtování s temnými duševními stavy ("A všichni se společně řítíme ke katastrofě… A všichni chceme být alespoň na chvilku šťastní"), může toto tvrzení překvapit. Na Ježkově konzervatoři vystudovaný textař König je ale zároveň v jádru konejšivý melodik, jak prokázal už ve své někdejší "rockové" kapele Obří broskev.

Té se sice za patnáct let ani zdaleka nepodařilo prosadit tak jasně jako Zvířeti jménem Podzim už během první sezony, ovšem za pozornost stála. Třeba za tak prostý, ale výrazný refrén, jaký rozsvítí píseň Voda stoupá, by kdekterý hitmaker z popové branže zaplatil majlant.

Už v Obří broskvi ale začal její frontman Jakub König experimentovat se zvuky a ruchy, jakými třeba uvedl album Vybrané scény z dětského snu. To krátké entrée na desku vlétlo jako noční můra.

Skladba Psí sny z nového alba Zvířete jménem Podzim. | Video: Indies Scope

Inklinace ke vstřícné melodičnosti a elektronickému experimentování, podobnému bzučení rozhlasových rušiček, se pak v komorním projektu Kittchen začaly prolínat. A někdy snad i soupeřit. Protože Kittchen se spoluhráčem Aid Kidem - spoluproducentem aktuální desky Září - s gustem noří čisté tóny a harmonie do husté zneklidňující elektronické směsi s podobně silným dramatickým napětím, jako když ve filmu Král Šumavy režisér Karel Kachyňa utopil Jiřinu Švorcovou v močálu.

Jakub König si pro roli "komiksového" Kittchena nasadil černou kuchařskou čepici s maskou přetaženou přes obličej - s otvory pouze pro obrýlené oči a zpívající ústa působil odosobněně. O to osobnější byla hudba, kterou hrál a díky níž se právem stal jednou z nejdůležitějších postav tuzemské hudební scény. Nejen té alternativní, v jejímž rámci získal Anděla za album Radio, na němž se podílel bubeník Tomáš Neuwerth, spolu s Aid Kidem rovněž jeden z hlavních členů "Zvířete".

Kittchenova maska naskočí na mysl v souvislosti s albem slovenského, v Londýně vyškoleného hudebního experimentátora Pjoniho, kterému König také svěřil produkci desky Září. Pjoni onu vlastní nahrávku vydal předloni pod pseudoarabsky znějícím jménem Isama Zing a na jejím obalu je "nekorektně" vyfocena mužská postava, nepropustně zahalená v černé ženské burce - jen na nose jí sedí sluneční brýle s bílými obroučkami.

Zvíře jménem Podzim.
Zvíře jménem Podzim. | Foto: Tereza Kunderová

Jako by jedna černá vrána (Pjoni alias Isama Zing) sedala k druhé (Kittchen) a společně svými maskami naznačily, že nikoliv na povrchu, ale teprve ve skrytu se dějí podstatné věci. Že skutečná hudba - jakkoliv se to může na popové scéně jevit přesně naopak - není věcí rozšklebených tváří, ale emočně rozháraných srdcí a hloubavých mozků plných otázek spíš než odpovědí. A jako taková musí posluchače vykolejit ze všedního uvažování, nikoliv ho ukolébat. Přesně to se Königovi, jeho Zvířeti jménem Podzim a Pjonimu podařilo na desce Září.

Ke Zvířeti jménem Podzim se na české scéně jen obtížně hledá srovnání. Není to běžný písničkový projekt, ačkoliv König měl při jeho zakládání představu naprosto mimoběžnou s konečným výsledkem. Chtěl natočit klasickou desku, na níž by byly jednoduše za sebou seřazené písničky, jako je tomu třeba na albu Marty Kubišové Songy a balady, přiznal v televizní Artzóně.

Hudební experimentátor jedenadvacátého století König/Kittchen tak najednou s nostalgií hovoří o šedesátých letech minulého století, která ani nepamatuje. Jako kdyby už hudbu nechtěl posouvat dál - ostatně s Kittchenem, jak říká, zatím dospěl na hranici svých možností zvukového pokusnictví - a řešení hledá v ověřených, ukotvených věcech. To je ale běžný osud čtyřicátníků, mezi něž už König také patří: mladické buřičství se začíná lámat v cestu k harmonii.

A zde je možná příčina toho, že jak z debutu Zvířete, tak rovněž z nové desky Září posluchač pocítí cosi důvěrného, jakkoliv se ještě experimentátorsky bujný šestadvacetiletý producent Pjoni snaží tu Königovu harmonickou cestu narušit. Ale tento střet "generací" funguje spolehlivě.

Zvíře jménem Podzim představilo desku Září tento měsíc v Radiu Wave. | Video: Radio Wave

V klidné hudbě, která se na desce Září zvolna rozlévá jako široká řeka s intenzivně hybnými spodními proudy, neustále něco kutá, vře, bublá, šumí či chrastí. Některá místa přeskakují jako poškrábaná vinylová deska (tohle "retro" má Pjoni i na svých nahrávkách), tu vytryskne kousek smyčcové komorní hudby, jinde elektronické ethno přivádí posluchače téměř do transu.

Ve Psích snech zní ženský zpěv křehký jako vlastní hlas nevinnosti a píseň Podzimní pes je zaranžovaná coby nostalgický ohlas starého popu. Tady skutečně vystrkují tykadla prastaré songy a balady.

Obal nového alba Zvířete jménem Podzim.
Obal nového alba Zvířete jménem Podzim. | Foto: Indies Scope

Finále závěrečné písně Potápějícím pak s atmosférou severské detektivky dospěje k odbíjení zvonu a k tak živočišnému zakvílení saxofonu, že bychom ho mohli snadno zaměnit za poslední bolestný výkřik umírajícího zvířete. Jako kdyby se tou tečkou potvrzovala slova z Königovy vlastními kresbami ilustrované knihy, kterou vydal coby pandán k prvnímu albu Zvířete jménem Podzim. Ta slova charakterizují i současnou desku Září: "Hledali, našli, stejně byli smutný."

Zvíře jménem Podzim: Září

Indies Scope 2019

Zvukově probarvená nahrávka připomíná emoce, které se nevyvíjejí, ale vybuchují. Na Září tak "vybuchuje" píseň za písní. Jejich vzedmutý prach se mísí a padá na jednu hromadu tohoto úctyhodného hudebního celku. A v posluchači se při tom krčí malá dušička.

 

Právě se děje

Další zprávy