Recenze - Rapper Daniel Ďurech alias James Cole má několik tváří. V domovských SuperCrooo je za ukrutně vtipného hláškaře, který disponuje smrtícím sarkasmem. V pseudodokumentu Česká rapublika se představil jako přemýšlivý a trochu cynický intelektuál, který je schopný vést debatu s profesorkou češtiny o podobách spisovného jazyka.
Jeho aktuální alter-ego Kapitán Láska ho přivádí do hájenství smyslného soulu a šťavnatého funku. Kromě milostného tokání a vzývání dionýských slastí ale zvládá říct i něco o sobě a své generaci.
Faunovo rané odpoledne
V rapovém byznysu se dospívá rychle. Spratek Phat z pět let starého přelomového debutu SuperCrooo Toxic Funk se na loňském projektu Orikoule proměnil v lázeňského šviháka, který nonstop vymetá večírky. Jako Kapitán Láska je z lázní zpátky doma a ve svém obýváku rozjímá nad životem a vzývá svoji osudovou lásku.
Stylizuje se do světáka ve stylu Franka Sinatry, který - jak zpívá ve výtečném pilotním singlu Co tak najednou? - "se dostal do bodu, když život žil a něco měl a klid, po kterým toužil, tak okusil". Pro pořádek dodám, že v reálném světě bylo rapperovi letos pětadvacet.
Překvapivými hosty Orikoule byli zástupci domácí funkové skvadry v čele s Romanem Holým a šťavnatá basa a kvákavé kytary svedly i Kapitána Lásku. James Cole svůj nový projekt postavil společně s kytaristou a producentem Yardou Helešicem, který na začátku dekády udělal ze Support Lesbiens rádiové hvězdy.
Neméně důležitá je ale basová kytara nestora českého hip hopu Rista Sokolovského, jehož Piráti na začátku devadesátých let exportovali do naše prostředí rap skrze fúzi s rockem. Skladby jako Debilní, Kdyby věděli nebo Digitální láska tak servírují žhavý pop-funk bez pitvoření Monkey Business.
Cesta od Orikoule ke Kapitánovi se možná zdá být logická, ovšem nijak to neumenšuje překvapení, že nejlepší český rapper na své desce nerapuje, nýbrž zpívá. Vokálně se Cole celkem rozumně "nepouští do ničeho většího", nakonec nedošlo ani na slibovaný vokodér, přesto jsou pomalé skladby jako Musím letět nebo Co tak najednou? ozdobou desky.
Instantní milovník
Pomalé věci, v nichž se James Cole mění v milovníka Lásku jsou nejspíše tím bodem, v němž fanoušci sprosťáka Phata odpadávají. Zatímco oni při refrénu "Jen ty a já/to znamená, že jsme dva" skřípou zubama, my ostatní si můžeme užívat jemný humor při verších: "Byli jsem v sexshopu, vybrali jsme si pár věci (...) teď je čas vyzkoušet/co tahle věc dokáže/a snad je to bezpečné/má mnoho otáček."
"Jen ty a já" proměňuje klišé o osvobodivé síle lásky do syrového vyznání autodestrukce („Dostal jsem odstupné/pojďme ho roztočit/na zítřek nemyslím/není to bezpečné"). Jiný zpěvák by se při větě "Sýpky lásky jsou beze dna" asi utopil v emoční šlehačce, Cole to ale se svým charismatem ustojí. V prostřední části jiné balady Velmi mi chutná si dokonce dovolí zahrát jak svůdce, tak i sváděnou - a vůbec to nezní trapně.
Cole se svojí rapovou postavičkou vždycky balancoval na hraně jemné ironie, což se ukázalo při nedávné slovní přestřelce s Rytmusem. Zatímco slovenský rapový baron nadával, že Coleova rapová póza je falešná, protože nejezdí v drahých autech (jako on), jeho český soupeř s klidem vysvětloval, že hip hop je pro něj především hra, v níž se pracuje s nadsázkou.
James Cole má ještě jednu polohu, která zůstává pod jeho maskou hláškaře u SuperCrooo obyčejně skrytá a naplno se ukázala jen u trochu nedoceněné jediné desky jejich bočního projektu Dixx. Sarkastickými šlehy rád drtí protivníky, ale ostří svého humoru umí namířit i proti konzumní společnosti.
V Máš co jsi chtěl na nové desce skanduje: "Máš svý práva, právo na průměrnost, právo bejt vůl či kráva/ být součástí stáda". Song Kupuj věci jsou dobré je znepokojující vize supermarketové kultury, která nekáže a ani neodsuzuje hiphopovou posedlost drahými věcmi. James Cole tady dospěle reflektuje schizofrenii svojí generace uvězněné uprostřed konzumu, jež tuší, že něco je špatně.
Popový underground
Někdo méně obeznámený se situací v českém hip hopu by mohl Kapitána Lásku považovat za kardinální zaprodání se někdejšího undergroundového bouřliváka. Jistě, album technicky spadá do škatulky pop, nicméně v domácím kontextu je to underground nejtěžšího kalibru.
Deska zapadá do nepsané filosofie domácí rapové elity shromážděné na labelu Bigg Boss, která tvrdohlavně zkouší prošlapávat nové cesty. Ortodoxní a sprostý hip hop ve stylu Neurofolk: České kuře by byl větší sázka na jistotu, James Cole ale nevstupuje do jedné řeky dvakrát.
| Čtěte také: 20ers: Urobte s tým niečo, lebo hip hop pojde dole Co vznikne, když se rapuje filmem? Česká RAPublika |
S Kapitánem Láskou sebevědomě vystupuje z hiphopového ghetta a povedlo se mu to, o co se Gipsyho "lopaťácká" deska o sexu Rýmy a blues, nešťastník Sámer Issa a další pokoušeli marně - vytvořit domácí obdobu černého popu.
Kapitán Láska je možná první naději, že se domácí hiphopové subkultuře začíná dařit to, co její americký pravzor dokázal na přelomu tisíciletí - proměnit tvář popu. Ž to v našich konzervativních kulturních podmínkách jde obzvláště ztuha dokazuje fakt, že mimořádné hitovky Co tak najednou? si domácí mainstreamová rádia vůbec nevšimla.
Pravda je, že v jejich playlistech by působila svojí kvalitou hodně nepatřičně.
James Cole: Je Kapitán Láska. CD, 49 minut. Vydala firma Bigg Boss, 2009.
