Podle něj hudebník před měsícem skončil v nemocnici na infuzích. "Přátelé, dostihl mě nějaký zákeřný bacil. Posílejte energii, budu ji potřebovat," napsal tehdy Žbirka. Žbirka byl naočkovaný a neměl nemoc covid-19, doplňuje list SME.
Zpráva o úmrtí vyvolala spoustu reakcí na Slovensku stejně jako v České republice. Soustrast, smutek a obdiv vyjadřují na sociálních sítích fanoušci, kolegové, umělci i politici. "Jeho písničky jsou moje mládí. A nejsem rozhodně sám. Žili jsme jím všichni. Atlantida je nej," napsal na Twitteru premiér Andrej Babiš, který se stejně jako Žbirka narodil v Bratislavě.
Žbirka letos na jaře koncertoval v areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Chtěl tak poděkovat sestrám a lékařům, kteří se starali o pacienty v prvních vlnách pandemie koronaviru. "Je to i mé osobní poděkování. Ve vinohradské nemocnici mi několikrát pomohli, když mi šlo o život. Vím, jak to teď mají těžké, a proto bych je rád alespoň tímto způsobem potěšil," uvedl.
Těsně před začátkem pandemie, v prosinci 2019, v zaplněné pražské O2 areně oslavil 40 let na scéně s hosty, mezi kterými nechyběl například fotbalový brankář Petr Čech. "Z dvouhodinového vystoupení byla cítit láska k hudbě šedesátých a sedmdesátých let, věčná inspirace kapelou Beatles a schopnost spojit typickou slovenskou zpěvnost s angloamerickou hudební kulturou," napsal pro Aktuálně.cz kritik Josef Vlček. Závěrečný potlesk vestoje interpretoval tak, že stále existuje dost lidí oceňujících poctivou muziku bez příkras, laserových světel či ohňostrojů.
Autor písní jako Biely kvet, Atlantída, Nemoderný chalan či Čo bolí, to prebolí se v roce 1982 stal prvním slovenským Zlatým slavíkem. Po Waldemaru Matuškovi byl Žbirka druhým, kdo dokázal porazit Karla Gotta.
"Myslím, že mě to změnilo v dobrém i ve zlém," ohlížel se za vítězstvím. "Neměl jsem ani čas to strávit a je možné, že jsem ztratil určitou míru skromnosti a začal jsem si připadat důležitý," připouštěl.
Nebýt Beatles, mohl se stát fotbalistou
Poslední nahrávku Žbirka vydal před třemi roky, jmenovala se Double album. Vytvořil ji ve slavném londýnském studiu Abbey Road se známými britskými muzikanty včetně kytaristů Robbieho McIntoshe a Hamishe Stuarta, kteří spolupracovali s Paulem McCartneym.
Žbirka pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Angličanka, otec Slovák.
"Anglie mi byla odepřená celý život. Neměl jsem po mámě žádný anglický pas, neměla ho koneckonců ani ona sama. Anglii jsem tak mohl jen obdivovat, mohl jsem o ní jen snít," říkal.
Zpěvák začínal v 70. letech minulého století ve skupině Modus, kde se sešel s Jankem Lehotským a Marikou Gombitovou. V roce 1977 společně získali zlatou Bratislavskou lyru za píseň Úsměv. O čtyři roky později založil s Lacem Lučeničem skupinu Limit a zahájil sólovou dráhu. Postupně vydal desítky desek v Česku, na Slovensku a v Německu. Koncertoval téměř po celém světě, s Gombitovou účinkoval také v muzikálu Neberte nám princeznu.
"Je pravda, že se skupinou Modus jsem poprvé zazářil už v 16 letech. Hned nato jsme ale vletěli do normalizace, která všechno zpomalila. Doba nebyla nakloněná klukům jako já, kteří měli dlouhé vlasy a milovali angloamerickou rockovou hudbu. Režim nám bránil vystupovat, nahrávat ve studiu a my jsme to nechápali," vzpomínal v loňském rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Patřil ke generaci vychované kapelou Beatles, v pubertě z rádia opisoval anglické texty k písním jako Yesterday od Beatles nebo (I Can't Get No) Satisfaction od Rolling Stones. "Kdybych jako chlapec neslyšel písničky Beatles, tak bych asi v populární hudbě nepůsobil. Byl bych možná fotbalistou nebo něčím podobným," říkal.
Mladým hudebníkům, kteří by se chtěli hlásit do televizních talentových soutěží, radil, aby se naučili říkat ne. " 'Oblečeš si tohle, vystoupíš tamhle a zazpíváš tam tenhle text.' Mladí zpěváci by tyhle příkazy měli umět odmítat, přestože je to těžké," mínil.
Na počátku 90. let moderoval pořad Rhytmick, kde mnozí diváci poprvé v životě zhlédli zahraniční videoklipy.
Úspěšné období zažil také v poslední dekádě života. V roce 2012 oslavil šedesátiny v pražské O2 areně se symfonickým orchestrem Cappella Istropolitana a představil své hity v tradičním, symfonickém, rockovém i akustickém provedení.
Symphonic Album, které vyšlo o rok dříve, získalo platinovou desku za více než 12 tisíc prodaných nosičů.
V roce 2015 měl v pražském divadle Kalich premiéru muzikál Atlantida doprovázený Žbirkovými písněmi.
Přezdívka od kamaráda z ulice
Životní příběh slovenského muzikanta popsala kniha "Miro Žbirka - zblízka", kterou napsal hudební novinář Honza Vedral. Vloni o něm režisér Šimon Šafránek natočil dokumentární film "Meky".
K přezdívce přišel již v raném mládí. "Dal mi ji v dětství kamarád z ulice. Když přijeli hostovat kanadští hokejisté na Slovensko, hodně se jich jmenovalo Mac. Já uměl taky anglicky, a tak jsem byl Meky," vzpomínal.
Žbirka byl velkým fotbalovým fanouškem. V mládí ho hrával, později občasně nastupoval za klub celebrit Amfora. Považoval se za příznivce Arsenalu, na Slovensku aktivně podporoval ŠK Slovan Bratislava.
Žbirka byl podruhé ženatý, s první manželkou Helgou má dceru Denisu, s druhou manželkou Kateřinou dceru Lindu a syna Davida.
