Ještě před deseti lety byli víceméně neznámá parta z pouštního města Las Vegas, nyní patří k nejpopulárnějším rockerům. Trajektorii jejich úspěchu může ilustrovat jízda napříč českými pódii.
Premiéru si tu odbyli před devíti lety, kdy zaplnili pražský klub Sasazu. Tři roky nato s přehledem vyprodali největší zastřešenou O2 arenu, o sezonu později se stali hvězdami festivalu Colours of Ostrava. Nyní se jim povedlo dva dny po sobě zaplnit největší zdejší koncertní areál. Podle pořadatelské agentury Live Nation v neděli na Letiště Letňany přišlo 55 tisíc návštěvníků, v pondělí bylo podobně plno.
Takový úspěch neměli ani veteráni Rolling Stones, kteří na stejném místě v roce 2018 zahráli "pouze" jednou. Pomyslný dvoják zvládl vyprodat jen písničkář Ed Sheeran a nedávno němečtí Rammstein. Ti ale v Praze odstartovali turné a vystoupili poprvé po covidové pauze, takže většinu publika tvořili němečtí fanoušci.
Zvýšený provoz byl znát i tentokrát. V metru to začalo houstnout už kolem nedělní půl šesté, cestující se dohadovali, kolik lidí na koncert přijde, někteří se v narvaném vagonu snažili tančit se sluchátky na uších.
Nejistý začátek
Imagine Dragons provází pověst velkolepé atrakce. Jsou hudební obdobou hollywoodských velkorozpočtových filmů, nad nimiž kritici často mávnou rukou, zatímco diváci se nadšeně ládují popcornem. Jenže vizuální spektákl podobný tomu, který je k vidění na slavném lasvegaském bulváru Strip, se v Praze nekonal.
Kapela začala za světla a působila nejistě, jako by se musela ještě sehrát. Jednoduchou scénu tvořily jen tři velké obrazovky a byla hodně vzdálená show, již na tomtéž místě před třemi týdny předvedli Rammstein. Zatímco ti na okraji české metropole postavili továrnu na oheň, Imagine Dragons ve finále večera jen nechali vyletět konfety. Strohá byla i samotná projekce a velké obrazovky plnily především praktický účel.
Letňanský areál byl z nějakého důvodu zkonstruován tak, aby z velké části míst nebylo vidět na pódium. Uměle vyvýšená plocha mezi scénou a zvukařem pod tribunami vytvářela příkop, z něhož byla vidět záda davu a horní část konstrukce.
"Pojď, tam se vejdeme," lákal muž svého kolegu, aby se prodrali do davu na vyvýšený plac. Nevešli se. Většina návštěvníků problém řešila nahráváním koncertu na telefon, nejspíš aby se na něj mohli podívat doma. Vítězi večera se stali majitelé selfie tyčí.
Politika ne, politika ano
Čtyřiatřicetiletý zpěvák Dan Reynolds působil civilně a mile. Fanouškům často děkoval, že díky nim může hrát na největších světových pódiích, a vzpomněl na začátky v Las Vegas, kdy o existenci Imagine Dragons věděli jen přátelé. Jindy zmínil, že se v Praze pokaždé cítí jako doma, podle Instagramu tu strávil několik dní.
"Zapomeňte na politiku a náboženství. Tenhle večer je jen a jen pro vás," uvedl třetí píseň Polaroid a bezděky naznačil, že jedním z důvodů masivního úspěchu Imagine Dragons je všednost. Hrají nekomplikované, líbivé písně bez skrytých poselství či velkých metafor. Nemusí se u nich moc přemýšlet, dají se ale dobře pobrukovat.
Začali hity, po chvíli zvolnili, až vypnuli úplně. Obrazně řečeno. Přibližně v polovině vystoupení si čtyrčlenná kapela přisedla k sobě doprostřed pódia, elektrické kytary vyměnili za akustické a bubeník Daniel Platzman se posadil na perkusivní nástroj cajón. V úsporném formátu zazněla například slavná skladba Three Little Birds, v níž Bob Marley zpíval, že "každá maličkost nakonec dopadne skvěle". Pokud by Imagine Dragons někdy sepsali manifest, nejspíš by zněl takto.
Akustické pásmo představovalo vítanou změnu, komorní aranžmá do odosobněného areálu dostalo náznak intimity. Především ale narušilo dynamiku jinak plochého večera. Protože když Imagine Dragons hrají, hrají naplno a všichni. Kytarové burácení jen občas zklidní balada. Po většinu času se však zvuky nástrojů slévají do sebe, nezvykle často se ztrácí i Reynoldsův hlas.
Jako na velkém rockovém koncertu to vypadalo až v poslední třetině. Rozhodl západ slunce a návrat hitů. Světla žhnula, kapela burácela, podupanou louku i dočasné, ocelové konstrukce přikryla tma. Když zazněla píseň Thunder, blýskalo se naštěstí ještě někde nad Plzní.
"Ať zvednou ruce všichni, kdo během posledních pěti let ztratili blízkého," nechal Reynolds vztyčit les rukou, aby dokázal, že lidé netruchlí sami. Zafungoval také úvod It’s OK, v němž se zpěvák vyznal, že pravidelně chodí na terapie. Podobný krok zároveň doporučil všem, kdo se cítí nesví. Právě písně o vnitřních démonech zafungovaly na publikum nejsilněji.
Přesto to vypadalo, jako by se Imagine Dragons stále nerozhodli, jak znít. Ve funkovém jamování písně Lonely připomínají Red Hot Chili Peppers, povětšinou ale lavírují někde mezi Foo Fighters a Coldplay z výprodeje. Používají mnohokrát slyšené zvuky i postupy, frontman má zaměnitelný hlas a celek postrádá osobitost. Jenže právě tahle univerzálnost a rozháranost je dostala do všech myslitelných playlistů na Spotify i dalších službách. Jejich písně patří mezi nejstreamovanější.
Navzdory řečem o vynechání politiky Dan Reynolds v Praze dozpíval s ukrajinskou vlajkou v ruce, jen o chvíli předtím mával duhovou zástavou LGBT. To je další pro Imagine Dragons charakteristická vlastnost: přeskakují z jednoho na druhé, často odporují sami sobě a sahají po tom, co je zrovna po ruce.
Hudební kritici si o nich mohou myslet své, v nehostinném prostředí letňanského areálu se ale sestavě podařilo vykřesat radost a pocit sounáležitosti. To je sám o sobě velkolepý výkon.
Koncert
Imagine Dragons
(Pořádala agentura Live Nation)
Letiště Letňany, Praha, 5. června, druhý koncert se koná 6. června.
