Zaměnitelná nuda. Pop už je jinde, zjišťuje Katy Perry hořce na nové desce

Honza Vedral Honza Vedral
14. 9. 2020 17:12
Na svém šestém studiovém albu se americká zpěvačka Katy Perry přesvědčuje, jak zrádné umí být popové území, které kdysi dobyla. Formálně dotažená nahrávka nepřináší ani hity, ani nic zásadního.
Katy Perry se vydala na cestu k zapomnění.
Katy Perry se vydala na cestu k zapomnění. | Foto: Capitol Records

Převratný není ani příběh provázející novinku pětatřicetileté hvězdy, jež v roce 2010 na svém nejslavnějším albu Teenage Dream pomohla definovat mainstreamový zvuk na dlouho dopředu.

Rozchod ze snoubencem Orlandem Bloomem v roce 2017 uvrhl Katy Perry do hlubokých depresí. Prý zvažovala i sebevraždu, nakonec se ale rozhodla "hledat světlo na konci tunelu". Rozumějte natočit album, které bude její "cestou vstříc světlu, plnou příběhů o nezlomnosti, naději a lásce". Pojmenovala ho Smile, tedy úsměv. A naplnila ho hudbou, která je k uzívání plná klišé a vaty, podobně jako celý tento příběh.

"Říkali mi, že jsem šílená, ale nikdy jim nedovolím, aby mě změnili, dokud mě nepohřbí," zpívá v singlu Daisies, který pojednává o nalezení ztracených snů v době covidové karantény. A podobně zaměnitelným "bla, bla, bla" lze popsat i zbytek alba.

Katy Perry by ráda zněla a působila jako dospělá žena, zpěvačka, kterou kariéra ve vrcholovém popu zocelila a posunula dál. V motivační masce smutného klauna ale zůstává jen o něco žalostnější karikaturou holky, která před deseti lety v singlu California Gurls stříkala šlehačkou z podprsenky a ještě v pětadvaceti se všude fotila s lízátkem v puse jako holčička.

Od té doby infantility příliš neubylo, jen je s přibývajícím věkem zřetelnější a budí větší rozpaky.

Krom předvídatelných textů nějakému velkému přehodnocení tvorby Katy Perry nepomáhá ani hudba, která se od dob desky Teenage Dream nikam neposunula. Syntetickým funky zvukem by titulní skladba Smile mohla klidně být na jedné nahrávce se staršími California Gurls.

Rozdíl dekády je sotva znatelný jak u tanečních písní s ozvuky žánru EDM, tak u balad, které jsou stejně velkohubé a velkooktávové jako uvnitř prázdné. Ne že by byly špatně vymyšlené, napsané nebo snad nahrané či zazpívané. Katy Perry se v nich ale pouze snaží zopakovat to, s čím už několikrát uspěla. A ta tvůrčí i myšlenková prázdnota, kterou není čím naplnit ani přetřít, protože všechny pastelové barvy si vytřískala na předchozích nahrávkách, je na novince patrná až příliš.

Singl Daisies pojednává o nalezení ztracených snů v době covidové karantény. | Video: Capitol Records

Katy Perry má neoddiskutovatelný bavičský i pěvecký talent, ale tolik let se nutila do úsměvů, až z nich zbyla jen naučená křeč. Humor se vytratil. A nic na tom nemění ani nekonečný seznam spoluautorů a producentů, kteří jsou pod novými písněmi podepsaní. Možná právě oni se naopak postarali o to, že vznikla tak zaměnitelná nuda bez překvapení, která nenadchne, neurazí, ale také nevzbudí jiné emoce.

Ne že by snad Katy Perry někdy patřila mezi popové vizionářky. Zatímco dřív se ale v žánru držela trendů, uměla jim dodat jistý šmrnc i nadhled a zúročit je ve vlastní prospěch, na novince zůstává jen ve vleku opakování a sentimentu.

"Jsem nezlomná," zpívá v singlu Resilient, který doplňuje animovaný klip rekapitulující vzestup její kariéry "přes všechny překážky". Jenže když někdo většinu života zasvětí popové zábavě a rozveselování na nejvyšší úrovni, těžko v tom najednou hledat hloubku nebo se s tím emočně ztotožnit.

Nová deska je sice přímočařejší a chytlavější než předchozí, tři roky starý propadák Witness, pop už se dnes ale odehrává v jiných rytmech a míří odlišnými směry.

Titulní skladba Smile z nové desky Katy Perry. | Video: Capitol Records

Pokud to Katy Perry se snahou "být opravdová" myslí vážně, může zarezonovat snad jen u lidí, pro které zůstaly vrcholem emocionálního vyprávění animované filmy od Disneyho a kterým už zároveň jednou dvakrát stihla propadnout občanka.

Deska Smile je řemeslně dotažená a nechybí na ní žádné ingredience, ze kterých se pop obyčejně skládá. Jenže co s tím, když nejvýraznějším nápadem je tu použitý nápěv ze slavného songu Na Na Hey Kiss Him Goodbye od formace Steam z roku 1969, užitý v jinak tuctové skladbě Not the End of the World. Absentuje tu hit. A jakkoliv byla nahrávka prezentovaná a pojatá ambiciózně, zůstalo u slov. Katy Perry se vydala na cestu k zapomnění.

Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner.

Katy Perry: Smile

Capitol Records 2020

 

Právě se děje

Další zprávy