Z TV On The Radio se stala drahá výjimečnost

Tomáš Turek (Radio Wave)
24. 10. 2008 9:40
Novinka Dear Science přišla na chuť Princeovi
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Nadžánrový newyorský kvintet se ani na čtvrtém albu nedává všanc zadarmo. Počítá s poučeným publikem, které se povýšeně nešklebí popu ani alternativě. Je jim drahá věda, ale hlavně umělecká invence a originalita. Proto je právě teď, s vydáním desky Dear Science, můžeme bez předsudků milovat.

Pokud si vytváříte soudy, co jsou kapely hudebně a žánrově zač, jen z letmých náslechů, je víc než pravděpodobné, že jste s TV On The Radio vedle. Časté spojování jejich jména se spřízněnými Yeah Yeah Yeahs by zase mohlo vyvolat iluzi, že jsou další garáž-rockovou sebrankou z New Yorku. Jenže TVOTR užívají řezavé kytary jen jako jednu z mnoha barev a na novince Dear Science je prakticky nezaregistrujete.

Znějí spíš jako věrní milovníci svého propagátora Davida Bowieho a jeho pověstných sedmdesátkových desek Heroes, Low a Lodger, kteří přišli momentálně na chuť vkusnějším náladám Prince. Přitom nezapomněli, že se o nich mluví jako o experimentální kapele. A jelikož to, co Brian Eno vyváděl před třiceti lety s Bowiem v Berlíně, dnes už jako bůhvíjaký experiment nepůsobí, můžou si dovolit víc.

TV On The Radio - Dancing Choose

Ale nepřehánějí to. Tunde Adebimpe zpívá, deklamuje nebo rapuje o nehostinných životních krajinách kouzelně odhodlaně, až vypjatě. Na koncertech často vlastním emocím hlasově nestačí, ale nepředstírané nasazení a „stipeovské" lomení rukama nakonec omluví leckterou nedotaženost. Má se to s ním stejně jako s celkovým rozpoložením Tv On The Radio: lišácky propojují popovou přítulnost s ostnem neznámého, nečekaného.

Foto: Aktuálně.cz

Nedovolí stát se jen další pohodovou kulisou k popíjení drinků na gauči, můžou být nepřipravenému posluchači až pichlavě protivní. Ačkoliv hrají vytříbený eklektický pop, neukolébávají promyšlenou přístupností osvědčeného. David Sitek, bělošská výjimka z pravidla, vede svou vyhlášenou producentskou rukou domovskou kapelu na hraně rozostřeného syntezátorového chrčení a chladivých hladkých koláží freejazzu a soulu.

Po pasování Scarlett Johansson na oficiální obsesi veškerých indie kids produkováním její „waitsovské" sólovky Anywhere I Lay My Head je člověk v nutkání prohlásit, že příště už svého Siteka po pár taktech snadno rozezná. Ztělesnil se v něm typ novodobého zvukového alchymisty, tvůrce autentického a hlavně vlastního zvuku.

Nejen zvukem je ale výjimečnost kapely živa. Relevance se naplno projevuje v písních Dancing Choose a Golden Age, kde skromně, ale přesvědčivě prodávají hitmakerovský um. Příliš zřejmě na refrénech postavené skladby často rozloží a postaví jakoby ledabyle znovu. Na Dear Science jsou podobně jako na předchozí desce Return To A Cookie Mountain přímočaří tahouni typu Wolf Like Me obklopeni spíše méně uchopitelnými mozaikami.

Foto: Aktuálně.cz

Tváří se sice mírumilovně, ale zároveň v člověku vzbuzují nervozitu blízkou přemrštěné dávce kofeinu. Oddání se jejich hudbě tak vzbuzuje neklidné, ale povzbudivé emoce. Jsou to trvalé vůně, které zůstávají na chuťových pohárcích ještě dlouho po požití.

V protivný zápach se můžou změnit jen v případě, pokud písně ironicky velebící současný „zlatý věk" a zázraky vědy naroubované na milostné trable nedokážete přijmout s vědomím specifik newyorského humoru.

I tak je Dear Science v katalogu kapely zatím jejich zdaleka nejpřístupnější nahrávkou. Možná, že se hned napoprvé neztotožníte s nadšením, které jejich existenci doprovází, ale stačí si na ně zajet do sousedních států, které teď křižují, anebo Dear Science neopouštět po prvním přehrání. Díky digitalizaci dnes sice můžeme poslouchat spousty rádií v televizi, ale Tv On The Radio jsou jen jedni.

TV On The Radio: Dear Science, CD. 50 minut, vydala firma Interscope / 4AD.

 

Právě se děje

Další zprávy