Pojmout název desky Show Your Bones jako výzvu a ukázat ty své popraskané kosti. Zlomená očekávání.
Fever To Tell z roku 2003 bylo totiž osudové album. Milostné dopisy musely do New Yorku chodit po stovkách. A nejen Karen kvůli vokálu, který člověka nutil připlazit se, nechat se zfackovat a prosit o každý výkřik navíc, ale i Nicku Zinnerovi za punkovou, minimalistickou kytaru, ostrou jako koberec ze skelné vaty a věčně kopulující s busterem, nebo Brianu Chaseovi za bicí, na nichž pracoval jak stroj.
O tři roky později se z punkerů stávají indie-adults. Šikovně, chytře, sofistikovaně, tvrdě i měkce, popř. nu-metalově a folkově. Songy narostly a s nimi i hřiště pro dovádění, stupňování, nabalování (někdo tomu říká vývoj), které YYY's cele využívají.
A to je překvápko a mínus, dokud si neuvědomíme, že dneska se tahle kapela musí poslouchat jinak než před třemi lety. Pak zbývá naučit se ji i jinak prožít. Ne třeba cestou do práce. Třeba cestou z práce. Třeba v křesle u reproduktorů.
Ve tvrdších kouscích (Phenomena, Fancy) nerozbíjejí zvuk na fragmenty, nerozřezávají ho motorovou pilou s šesti strunami - ne, tentokrát do něj buší sbíječkou. Staví a boří stěny z kytarových cihel pospojovaných keyboardovou maltou - v atmosféře husté jako ranní vzduch v pokoji bez oken.
Uprostřed alba narazíme na fata morganu odkazu na minulost. Honeybear, Cheated Hearts a vlastně i Dudley zdají se chutnat po dnech minulých. Nicméně zřetelně ubylo jízlivosti a přibylo melodií, které nepřipomínají kerné pohoří v době vzniku, a jsou tudíž poslouchatelnější. Opravdu šílená je snad jen Mysteries v závěru, k němuž se ale prokousává skoro až veselou, junk-rockovou písničkou.
Karen Ó božská! Barva jejího hlasu je stejně specifická jako způsob, jakým ho používá. Ale i ten se na Show Your Bones změnil - soustředil se na zpěv. Její vokál se vás dotýká jemněji, špendlíky zabodává sporadicky a povětšinou zlehka. Melodičtější album zákonitě žádá melodičtější zpěv, ale ona se umí postarat, aby z jejího ohnivého jazyka vyšlehlo i pár pekelných plamenů.
Chtěl jsem napsat dopis, ale brzy jsem si to rozmyslel. Došlo mi, že zlomená očekávání nemusí nutně znamenat zlámané kosti, neštěstí, negativum. I přes příliš dlouhé akustické pasáže a popravdě trochu nepřesvědčivé melodie posledních tří songů deska Show Your Bones nenudí. Spíš občas moc zaměstnává. Zkuste si zvyknout.
Yeah Yeah Yeahs: Heart Disk. CD, 31 minut. Vydala firma Universal , 2006.
