reklama
 
 

Recenze: Nová deska českých WWW žádá pozorný poslech, praskají z ní kosti

20. 10. 2018 14:05
Album Neutopíš se dvakrát ve stejné řece je výjimečné, nevšední a zneklidňující. Při opakovaném poslechu odkrývá, jakým vnitřním vývojem prošla kapela, jež nadále patří k nejzajímavějším a intelektuálně nejambicióznějším v Česku.

Historicky a osobnostně vycházejí čeští WWW z tuzemské rapové scény, svá alba stále vydávají na převážně hiphopové značce BiggBoss a přestože jejich hudba stojí na elektronických beatech doplněných o rytmizované chrlení textu, formálně mají daleko blíže alternativě.

Od znovuzrození kapely na dvanáct let staré nahrávce Neurobeat se toho formálně příliš nezměnilo. Nejviditelnější a nejslyšitelnější osobností WWW zůstává Ondřej Sifon Anděra, jemuž dnes sekunduje jeho žena Milesa. Anděra své syntetické hudební vize staví ze zvuků, které sám nahrává, vymýšlí a deformuje do často zběsilých rytmů, až výsledek nelze připodobnit ničemu jinému. Zvlášť v kombinaci s texty, které Anděra do hudby vkládá, stylově opřené spíš o tradici českého undergroundu než o nějakou rapovou školu. Právě texty jsou ovšem stejnou měrou rozpoznávacím znakem WWW. Anděrovu nezúčastněnému, zároveň naléhavému hlasu je na míru píše výtvarník Lubomír Typlt, jehož obrazy vnímání a vyznění také novou desku nejen doplňují, ale značně rozšiřují.

Pokud je průvodním znakem skutečného uměleckého díla to, že znepokojí a přinese zážitek z dosud neviděného nebo neslyšeného tvaru, WWW se to na novince nazvané Neutopíš se dvakrát ve stejné řece daří. Do škatulky hiphop, pod kterou je vedou streamovací servisy a další obchodníci s hudbou, pašují jiný druh hudebního i obsahové myšlení, než je v nejpopulárnějším žánru dnešních dospívajících obvyklé.

Samotný titul alba je ad absurdum dovedenou sarkastickou parafrází známého Herakleitova výroku a výtvarník Typlt jej zároveň použil pro nedávnou výstavu ve Špálově galerii. Jeho předchozí výstava v pražské DSC Gallery se zase jmenovala 370° kruhu, stejně jako jeden z nejzajímavějších songů nové desky WWW. Ostatně na stejném místě je do středy k vidění kolektivní expozice vycházející přímo z bookletu aktuálního alba, na němž pracovalo pět špičkových současných umělců včetně Krištofa Kintery či Adama Štecha.

Odkazů na texty z nové desky WWW je v názvech i obsahu Typltových aktuálních pláten mnoho. V promyšlených syrových figurách, jimž jsou vlastní potměšilé výrazy, ironizující detaily a výrazné barvy umocňující kontrast, jsou skryty nápovědy k pochopení často nejednoznačných, znepokojujících a zneklidňujících skladeb.

Výrazy tří temně růžových dívek, ležících na nebesích z vlastních dlouhých modrých vlasů na obrazu Pod nebem nebe, shrnuje repetetivní refrén stejnojmenné písně. V něm Anděra rituálně opakuje: "Cloumá mnou děs, cloumá mnou děs".

Shrbení chlapci z obrazu Založíme vlastní stát jsou dost možná připraveni, až dojde na mrazivou větu ze singlu Stát: "Srovnám všechny rozdíly a nerovnosti. I kdyby kvůli tomu měly praskat vaše kosti." Obraz Smolinec zase naznačuje, jak vypadá "úsměv, který slabě září", jako onen minerál obsahující uran ze zběsilého rytmického výplachu skladby Závory.

Singl z nové desky nazvaný Stát stojí na striktním rovném rytmu a počítá s docela harmonickou hrou v hlase. | Video: BiggBoss

Hlubší, na první poslech neproniknutelné myšlenky a koncepty řadí novou desku WWW mezi nahrávky, jež vyžadují pozornost, a zároveň strhávají. Při opakovaném poslechu odkrývá, jakým vnitřním vývojem si kapela prošla. Je sympatické, že WWW už si po letech dobře vyznačili a ohmatali výrazový i významový prostor. Díky tomu jsou na novém albu ve vší své komplikovanosti a nepřístupnosti vlastně o dost srozumitelnější než dříve. Daleko méně padají do pasti vysokého umění, které se dusí samo sebou.

Třeba singl Stát stojí na striktním rovném rytmu, počítá s docela harmonickou hrou v hlase a jeho působivost i jasná souvztažnost s tuzemskou žitou současností je stejně tak bez upachtěné doslovnosti jako bez diskuse.

WWW: Neutopíš se dvakrát ve stejné řece

WWW: Neutopíš se dvakrát ve stejné řece

BiggBoss 2018

Byť jde o nejpřístupnější skladbu desky a možná vůbec dosavadní historie WWW, stále to samozřejmě není nic pro posluchače instantní či prostě líbivé hudby. Jenže také u nich může zarezonovat díky výjimečné atmosféře, vnitřnímu napětí, tajuplnosti a jakési nutkavé potřebě zaujmout vyhrocený postoj, kterou hudba WWW svou existencí vyžaduje.

Tvorba této formace je přesně takto nevšední. A přesně kvůli tomu produkce WWW na nové desce nadále patří k tomu nejzajímavějšímu a intelektuálně nejambicióznějšímu, co u nás vzniká. Zdaleka nejen na poli hip hopu.

Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner.

autor: Honza Vedral | 20. 10. 2018 14:05

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama