Praha - Třiasedmdesátiletý Woody Allen přijíždí do Prahy v dobré formě.
S dramatem Match Point z roku 2005, povedenou loňskou knihou Čirá anarchie a letošní komedií Vicky Cristina Barcelona, ke které patří i vtipný deník z natáčení.
Výčet je to ovšem trochu irelevantní. Slavný filmař se totiž primárně dostaví s kufříčkem, ve kterém má klarinet. Jak se ví už od července, "Woody Allen odehraje se svou kapelou New Orleans Jazz Band 20. prosince v pražském Kongresovém centru výjimečné hudební představení".
Čtěte také: Z deníku režiséra: A pak jsem z Penelope strhl šaty Bardem neodolatelně lacině svádí Scarlett Allen zas rozšířil galerku nepraktických intelektálů Woody chce Sólokapra. Má jen leklou rybu |
Jeho fanoušci to znají hned z první lekce woodistické mytologie. Allen Stewart Konigsberg, který si dal jméno podle klarinetisty Woodyho Hermana, miluje dixieland stejně jako předválečná léta, osudy ztroskotanců a (aspoň donedávna) New York.
V kavárně manhattanského hotelu Carlyle také hrává (nebo aspoň donedávna hrával) se svými kumpány každé pondělí - pročež si prý ani nemohl přijít pro Oscara.
"Allen-klarinetista má těžkopádně tlačený tón, ale v dixielandových protihlasech se pohybuje suverénně a sóluje tak, že to není žádná ostuda. Především má však celý večer jednu spojitou atmosféru teskna, chandry, blues," popisuje jeden z koncertů Pavel Klusák na svém blogu (více zde).
"Allen jako by nehrál hudbu, jež má znít v salónku plném hostí konzumujících z noblesního menu: s chytrým grifem filmaře mnohem spíš vytváří soundtrack ke SKUTEČNÉ náladě v místnosti, spodnímu proudu melancholie, marnosti, nepřiléhavosti."
Trochu to připomíná některou z jeho umanutých figur a jeho citáty typu "Ve svém životě lituji jedině toho, že nejsem někdo jiný." Jestli ale hraní ve Velkém jablku nabízí směs dixielandové chandry a atrakce pro movité turisty, pak není jasné, jak bude ten zvláštní výprodej intimity vypadat v sobotu.
Woody Allena čeká tuhý souboj s obrovským studeným prostorem, který podstupuje nejeden zahraniční hudebník, potažmo s emocí, kterou vyvolává socialistická odtažitost Kongresového centra. Výsledek lze sledovat za lístky v cenách od 800 do 5500 korun za VIP sedadla.
Tisková mluvčí Barbora Vokatá k vůbec první Allenově návštěvě v Česku říká, že se firmě WTF Entertainment podařilo režiséra dostat do Prahy díky spolupráci s maďarskou společností, která měla na starosti jeho zatím poslední turné.
Allen se nechtěl s nikým stýkat ani dávat rozhovory, protože koníček a profesi striktně odděluje. Nicméně v 16 hodin ho před sobotním koncertem na Pražském hradě přijal další fanoušek jazzu, prezident Václav Klaus.
A pokud si vzpomeneme, že v muzikálu Všichni říkají miluji Tě režisér popsal konzervativní smýšlení jako důsledek cévní výdutě, mohlo to být docela zajímavé.
Letos třiasedmdesátiletý režisér má na kontě přes čtyřicet filmů a je stále velmi plodným autorem. Za své filmy byl celkem dvacetkrát nominován na Oscara, ať už za režii, scénář či herecký výkon.
Z toho třikrát uspěl: za režii a scénář ve slavné Annie Hallové v roce 1977, jako scenárista si to pak ještě zopakoval za Hanu a její sestry.
V posledních letech se Allenova filmová tvorba přesouvá do Evropy, kde má také nadšenější přijetí než doma v USA. Tři filmy natočil v Londýně, Vicky Christina Barcelona vznikla - ehm - ve Španělsku.
Allen tvrdí, že umělecky přežívá právě díky evropským divákům, kteří jsou k jeho tvorbě vnímavější. "Ve Spojených státech se okolnosti hodně změnily a je těžké tam teď natáčet dobré malé filmy," prohlásil už v roce 2004.
"Lakomá studia se o dobré filmy moc nezajímají - když udělají dobrý film, jsou dvakrát tak šťastná, ale prioritní je pro ně výdělek. Mají ráda jen filmy s rozpočtem 100 milionů dolarů a výdělkem 500 milionů dolarů."
Vášnivý jazzový fanoušek hraje na klarinet od dob dospívání. Jeho New Orleans Jazz Band vydala dvě CD: The Bunk Project (1993) a hudbu k filmu Wild Man Blues (1997).
Svou vášeň režisér aplikuje i coby výběrčí hudby pro vlastní filmy a přímo ji vtělil do fiktivního životopisu Sladký ničema.