New York - Když v létě 1961 vznikla v Londýně organizace Amnesty International podporující boj za lidská práva, měl Bob Dylan právě v newyorské Greenwich Village své první koncerty.
O padesát let a několik měsíců později se cesty obou "institucí svého druhu" potkávají na monumentální kompilaci Chimes of Freedom: Songs of Bob Dylan Honoring 50 Years of Amnesty International. Bezmála osmdesát muzikantů všech žánrů zde skládá legendárnímu americkému písničkáři poctu svými coververzemi.
Seznam zúčastněných muzikantů je pozoruhodný podle ročníku narození - od devatenáctky Miley Cyrus až po 92letou folkovou legendu Pete Seegera - i podle žánrových zařazení; od electro-popové hvězdičky Ke$ha, přes somálsko-kanadského rappera K'naan až po smyčcový Kronos Quartet.
A mezi nimi Adele, Sting, Diana Krall, Queens of the Stone Age, Patti Smith, Lenny Kravitz nebo My Chemical Romance. Každý z nich si vybral jednu píseň z bohaté Dylanovy diskografie a přezpíval ji po svém. Chimes of Freedom vychází v podobě 4CD kolekce a nebo jako digitální album. Jednotlivé písně jsou dostupné i samostatně na webu Amnesty International. Výtěžek z prodeje putuje na konto organizace.
Písně z katalogu Boba Dylana patří mezi vůbec nejčastěji přezpívávané a Dylanovo autorství pomohlo jiným muzikantům k velkým hitům - namátkou Jimi Hendrixovi s All Along the Watchtower, Guns'n'Roses s Knockin On Heavens Door i docela nedávno Adele s Make You Feel My Love, se kterou britská zpěvačka strávila v UK Top 75 padesát pět týdnů (a boduje v ní doposud).
Coververze Dylanových písní v podání jeho slavných kolegů v čele s Lou Reedem, Stevie Wonderem nebo Ericem Claptonem vyšly už na dvoudiskovém živáku The 30th Anniversary Concert Celebration v roce 1993. A před čtyřmi lety mu „nezávislí" hrdinové Mark Lanegan, Sufjan Stevens nebo Antony and the Johnsons vzdali hold na soundtracku k životopisnému filmu I'm Not Here od Todda Haynese.
Od punku k hip hopu
Koncept alba plynule navazuje na podobné projekty posledních dekád. Zároveň ukazuje trend poslední doby, kdy chtějí i hvězdy více než kdy jindy ukázat, že jsou nakloněny pomáhat podobně jako jejich uvědomělí nezávislí kolegové. Kompilace míří spíše na většinového posluchače a většina zastoupených interpretů jsou stálice konsensuálního hlavního proudu, navíc často mírně za zenitem.
To ovšem poněkud komplikuje hudební hodnotu projektu. Každopádně co a komu (Dylanovým fanouškům asi ne) může přinést skoro doslovná živá verze Tonight I'll Be Staying Here With You od country-popového tria Sugarland a nebo Billy Bragg rozplývající se po tisící a prvé se španělkou v Lay Down Your Weary Tune?
Chimes není závratně originální a drtivá většina muzikantů se příliš nevzdálí od standardního stylu Dylanových milostných písní, které zde trochu paradoxně převažují nad politicky motivovanými songy. Mezi sedmdesáti šesti skladbami je ale nakonec dost překvapení, kvůli kterým se stojí za to prokousávat zástupem akustických balad.
Album trochu rozpačitě otevírá hlas ze záhrobí Johnnyho Cashe digitálně vmanipulovaný do duetu s The Avett Brothers v One Too Many Mornings. Atmosféru uctivého uklánění idolu, jehož odkaz je napevno v DNA americké hudby, naštěstí brzy naruší punkýši Rise Against, kteří přitvrdí v Ballad of Hollis Brown.
Žánrový chameleon Elvis Costello dobře adaptoval Licence To Kill do svého minimalistického eklektického stylu, syroví Queens Of The Stone Age využili mordýřský podtón Outlaw Blues a losangelští punkoví The Bronx pojali Love Sick jako mexické mariachi.
Největší překvapení ale přijde na konci třetího disku, kde si Ke$ha, dosud známá electropopovými trháky o paření a zvracení, vystřihne intimní (skoro) a capella Don't Think Twice, It's All Right, již pak doplní svou verzí ještě The Kronos Quartet. Vavřín si nakonec odnáší rapper K'naan, který meditaci nad dějinami náboženského pokrytectví With God On Our Side doplnil hiphopovým beatem a smyčci.
Škoda, že u většiny zúčastněných úcta k Dylanovi (a vstřícnost k posluchači) nedovolila podobně radikální interpretaci. Když po pětihodinové přehlídce klonů zazpívá sám Mistr svoje Chimes Of Freedom, je to skoro úleva. Odvážnější dramaturgie by možná přinesla i větší zájem. V USA se 4CD verze Chimes of Freedom v úvodním týdnu prodalo jen něco přes 22 tisíc kusů. Nejspíš za to může fakt, že album není zaměřené na konkrétní cíl.
Spekuluje se, že negativní roli mohl sehrát i loňský Dylanův koncert v Číně, ale to se spíš přeceňují paměť a nároky mainstreamového publika. Již nějakou dobu se ví, že charita dnes musí být bezbolestná a dárce nesmí tížit špatné svědomí. Nyní se může zdát, že lidé na benefiční projekty pomalu přestávají slyšet. Charitativních nahrávek či akcí je nadbytek, formát alba je přežitý a v době přehuštěné reklamou je těžké vyvolat dojem "výjimečné" události.
Koncert pro Bangladéš
Za Chimes of Freedom stojí producenti Jeff Ayeroff a Julie Yannatta, kteří pomohli dát v roce 2007 dohromady benefiční album Instant Karma s písněmi Johna Lennona. Akce Amnesty International na pomoc občanskou válkou sužovanému súdanskému Dárfúru se zúčastnili i U2, R.E.M. nebo Aerosmith; alba se prodalo v USA něco přes 150 tisíc kusů.
Za praotce benefičních hudebních akcí je považován Koncert pro Bangladéš, který v roce 1971 zorganizovali George Harrison a Ravi Shankar. Akce v newyorské Madison Square Garden vydělala 243 tisíc dolarů pro organizaci UNICEF a záznam na 2LP patřil k nejprodávanějším deskám roku 1972.
Na pomoc obětem hladomoru v Etiopii nazpívaly v roce 1984 hvězdy v čele s Georgem Michaelem nebo Stingem skladbu Do They Know It's Christmas? - která patří k nejprodávanějším singlům všech dob. Organizátor benefice Bob Geldof o rok později rozšířil akci na monsterkoncert Live Aid, jehož přímý přenos se přes satelit vysílal po celém světě.
Ohlas na benefiční koncert, resp. rozdělení organizaci pomoci ale nebyl s odstupem jednoznačný. Stejně tak se čím dál častěji objevují kritiky, že namísto o blaho světa jde v mnoha případech o byznys vydavatelství i umělců, kteří si tak vylepší image. Tento názor se projevil například před pěti lety při světovém koncertu proti klimatickým změnám pořádaném Alem Gorem.
Mezi nejúspěšnější charitativní alba v Británii patří třeba nahrávka The Help Album, kterou britští muzikanti jako Radiohead nebo Manic Street Preachers nahráli během dvou dnů v srpnu 1995. Organizaci War Child vydělala 1,25 milionu liber. V minulé dekádě vznikly hned čtyři pokračování počínaje 1 Love až po War Child Presents Heroes.
Podobnou charitativní „sérií" jsou desky organizace Red Hot, která bojuje proti AIDS. Za dvacet let jich vzniklo sedmnáct až po oslavovanou „indie" přehlídku Dark Was the Night.
Zatím poslední velkou charitativní akcí byl televizní koncertní maratón pro Haiti po ničivém zemětřesení v lednu 2010. Hope for Haiti Now spolupořádal rodák z Haiti, zpěvák Wyclef Jean. Po roce byla jeho organizace Yele Haiti obviněna ze zpronevěry části získaných peněz; z celkových šestnácti milionů dolarů prý na humanitární projekty šlo jen pět milionů.
