Některé věci se nemění. Když před 13 lety polská metalová skupina Behemoth vydala album Evangelion, její frontman Adam Nergal Darski se zároveň připravoval na soud. Hrozily mu až dva roky vězení za domnělou urážku věřících, když na koncertu roztrhal Bibli.
Přestože přelíčení vyhrál, proti domovskému konzervatismu, ať už katolickému, nebo nacionálnímu, zpěvák s kapelou bojuje dál. V roce 2017 se autoritám nezdál motiv na tričku, který údajně znevažoval polské státní symboly. I tento krok hudebníci v očích spravedlnosti uhájili. V současnosti, jak zpěvák a kytarista řekl magazínu Kerrang, se s ním církev soudí ve třech dalších případech. Rouhačská mise Behemoth tedy zatím neskončila, alespoň ne v jejich domovském Polsku. V polovině září vydali novou desku nazvanou Opvs Contra Natvram a 15. října vystoupí v pražské Tipsport areně.
Ve světě extrémního metalu mají Behemoth už takřka neotřesitelnou pozici. Svědčí o tom i velikost sálů, v nichž účinkují. Před osmi lety s albem The Satanist vykročili mimo úzce vymezený podžánr extrémního metalu a zaujali širší veřejnost, aniž by se nějak zásadně zaprodali.
The Satanist vzbudil pozornost mimo jiné tím, jak pracoval se zvukovou intenzitou, typickými výrazovými prostředky black a death metalu typu zběsilých blast beatů nebo způsobu zpěvu zvaného growl. Zároveň to vše obohacoval o zvuk žesťů, melodickými kytarovými sóly, saxofonem nebo přednesem části dramatu Witolda Gombrowicze.
V takových okamžicích deska nabízela až katarzní momenty. Kromě toho se do ní propsala zpěvákova vyčerpávající léčba leukemie - verš "Rozpadám se v pekelné extázi" z refrénu titulní skladby šlo číst také v osobní rovině. Dnes mnozí posluchači a kritici považují The Satanist za zásadní nahrávku.
Extrémní metalové podžánry často pracují s uměleckým výrazem, který by se současným internetovým slovníkem dal nazvat "edgy" - něco, co se často prvoplánově a někdy až trapně snaží být provokativní či kontroverzní. Občas to zapadá i do pro metal typického vzdoru vůči autoritám.
V případě black metalu, z něhož Behemoth vzešli, to znamená například všechnu tu rouhačskou, nihilistickou a satanistickou estetiku. Kromě toho zpěvák Adam Nergal Darski rád a někdy hloupě provokuje - třeba si vezme upomínkový předmět pro black metal stěžejního, avšak ultrapravicového projektu Burzum, nebo na Instagramu zveřejní fotku v tričku proti organizaci Antifa, což později hájil tím, že mu nejsou sympatické některé její metody.
Samozřejmě každý má právo si myslet, co se mu zlíbí, jenže zrovna slogany proti Antifě bývají často k vidění na neonacistických produktech, proto jde o chůzi na tenkém ledě. Tím spíš, že blackmetalová scéna se pravidelně vypořádává se situací, kdy někteří její představitelé inklinují právě ke krajní pravici.
Naštěstí Behemoth tyto krátkozraké provokace svou tvorbou dalece překračují. Ten "edgy" pocit z extrémního metalu převádějí do vysoce estetizované podoby. Jejich videoklipy, na nichž spolupracují s producentskou skupinou Grupa 13, se vyznačují znepokojivou atmosférou, brutálními obrazy či různorodými významovými sděleními. Samozřejmě jsou také vizuálně podmanivé.
Koncerty Behemoth bývají strhující nejen pyrotechnickými efekty, ale též hutnou atmosférou, k níž přispívají kostýmy a líčení. Stejně tak Nergalovy texty, na kterých se většinou podílí ještě polský okultní básník Krzysztof Azarewicz, nestaví jen na primitivní opozici křesťanství a vzdoru proti němu. Odkazují také na starozákonní, antickou či muslimskou mytologii a dějiny.
V pozoruhodných asociacích a symbolice tak líčí pekelné krajiny, osobní boje i jakousi bájnou - na postavě Satana a jeho silné individualitě postavenou - motivační příručku ztvárňující zápas jednotlivce proti celému světu. "Používám mytologické figury jako metafory k vyjádření pocitu svobody, který je ve mně hluboce zakořeněn," řekl Nergal časopisu Revolver.
Nová, v pořadí dvanáctá nahrávka kapely nazvaná Opvs Contra Natvram v tom pokračuje. Oproti čtyři roky starému předchůdci I Loved You at Your Darkest dál rozvíjí například práci se sbory, kterou minulé album spíše naznačilo. Druhý singl z Opvs Contra Natvram nazvaný The Deathless Sun rámuje popěvek, který se navrací napříč celou skladbou. V této písni se prolínají téměř veškeré pro skupinu typické prvky - řezavý a organicky znějící zvuk kytar, zběsilá sóla, z black metalu vycházející vybrnkávání, zuřivé bicí i náznaky chytlavosti v refrénu.
Stejně tak ale deska obsahuje překvapivější momenty: ty ji otevírají i uzavírají. Úvodní atmosférická skladba Post-God Nirvana může díky hlubokému hrdelnímu zpěvu zpočátku připomenout metalové experimenty s elektronikou a dronem neboli vytrvale stejným zvukem. Závěrečnou Versvs Christvs zase Behemoth překvapivě začínají v akustické poloze pouze s klavírem a šeptaným zpěvem. Metalový řev se dostavuje teprve po chvíli, stejně jako blackmetalové kytarové drhnutí.
Uprostřed nikterak překvapivého textu o věčném návratu tu mohou překvapit odkazy na přítomnost - druhá sloka obsahuje obrazy demagogů i toho, že ze země nevzejde žádné semínko, v první polovině zase Nergal ironicky vybízí k vyříznutí Ciceronova jazyka, vydloubnutí Koperníkových očí nebo ukamenování Shakespeara.
Zjevně odkazuje na současnou takzvanou cancel culture neboli kulturu rušení. Přestože nejčastěji před ní slyšíme varování v souvislosti s levicovými proudy, příklad Behemoth a jejich soudních tahanic nebo zakazování knih s LGBTQ tematikou na školách v USA ukazují, že vítr rušení většinou vane odjinud - z konzervativních pozic, často navázaných na bigotní křesťanství.
Ostatně Behemoth patří k hlasitým kritikům agendy polské vlády, jako jsou například antipotratová opatření. "Zbavit se provazů vulvického otroctví," zpívá Nergal v aktuálním songu Post-God Nirvana.
Díky jejich nedogmatickému přístupu, důrazu na individualitu a odvržení hodnot minulosti poslech Behemoth připomíná čtení Friedricha Nietzscheho. V rozhovoru pro Revolver zmiňuje Nergal, že je dobré, když lidé jeho kroky zpochybňují. "Prosím, dělejte to. Moje poselství je: buďte kritičtí ke všemu, co vidíte. Nepřistupujte ke mně, jako bych byl nějaké orákulum, bůh nebo vzor. Jsem spíš opak," říká frontman Behemoth.
Jejich hudbě je - podobně jako některým Nietzschovým textům - vlastní archaický jazyk, snaha překračovat limity i určitá triumfálnost, stejně jako možná nadbytečný triumfalismus. Touha objevovat nové i pohoršovat. Tvořit plně, bez omezení. Nemluvě o filozofově zabití Boha, o což se polská skupina rovněž usilovně snaží. "Buď pochválen, ó, buď oslaven, povznesen, poctěn a povýšen, nadechni se a vydechni, očistný oheň zevnitř i shora," odříkává Nergal ve vzdušném závěru skladby Thy Becoming Eternal. Připomíná tak Nietzscheho zvěstování posledních lidí a nadčlověka jako symbolu překročení pouhého přežívání v modernitě.
Některé věci se stále navrací, jak praví jedna z Nietzscheho stěžejních myšlenek. Konstatování sice může vést k nihilismu a rezignaci, také ale může vyústit v úlevu, motivovat k dalšímu lidskému pinožení. Svou bohatostí, zuřivostí a obecně rozmáchlou šíří o tomto zápase vypráví i hudba Behemoth. Říká nám, že je prostor bádat, objevovat a hledat v sobě sílu, jakkoli může svět být naladěn proti nám.
Album
Behemoth: Opvs Contra Natvram
Nuclear Blast 2022
