Rozhovor - Hiphopový prostopášník i jogínský mystik v jedné osobě, to je Sumach Ecks alias americký zpěvák Gonjasufi, který ve středu vystoupí v Meetfactory. Z kalifornské pouště se zjevil před dvěma lety s albem A Sufi and a Killer, které míchalo hiphopové experimenty ze západního pobřeží se zvukem psychedelického rocku a stalo se jedním z nejoslavovanějších alb konce dekády.
Čtyřiatřicetiletý Sumach Ecks, v jehož žilách teče mexická i etiopská krev, ale není žádným nováčkem, od začátku devadesátých let působil v hiphopovém týmu Masters of The Universe a zároveň pracoval jako jogínský instruktor. Pod hlavičkou projektu Gonjasufi jako kdyby obě části své osobnosti spojil a stvořil zvláštní mystickou odrůdu hip hopu, která navazuje na zkouřené triphopopové nálady Massive Attack nebo Trickyho, ale třeba také na free jazz nebo funkové kosmické psychedelie sedmdesátých let.
Pod albem A Sufi and a Killer jsou výrazně podepsaní producenti The Gaslamp Killer a Flying Lotus, na jehož desce v roce 2008 Gonjasufi debutoval. Svoji letošní nahrávku MU.ZZ.LE vydanou znovu na britské značce Warp si už Gonjasufi natočil sám. Znovu jí vládne jeho uhrančivý hlas, který doprovází posluchače náladovými písňovými skeči, které jsou ještě abstraktnější než na debutu.
Jak Gonjasufi vysvětluje v rozhovoru, hudba je pro něj součástí spirituální cesty, na kterou zve své posluchače. A koncerty jsou samozřejmě součástí „zasvěcení". Když vloni poprvé dorazil koncertovat do Evropy, překvapil všechny tím, že na pódium přišel s rockovou kapelou a svoje meditativní skladby zahrál v pořádně hlučném a syrovém provedení.
„Lidi čekali, že až vyrazím na turné budu na pódiu s*át duhu, zdravit je Namaste a budu mít sebou Mohameda a Ježíše každýho z jedný strany. A tak jsem dostal nápad, že to celý trochu obrátím naruby," vysvětluje s úsměvem poněkud kontroverzní krok, kterým se uvedl na starém kontinentě. Do smíchovské Meetfactory ale už dorazí s DJem a show bude podobnější jeho nahrávkám. „Už mě nebavilo, jak si lidi pořád stěžovali." dodává.
Aktuálně.cz: Posunulo tě hraní s rockovou kapelou někam jinam?
Ani ne. Byla to jedna část mé osobnosti, kterou jsem vypustil mezi lidi. Chtěl jsem překonat všechna očekávání, odpoutat se od sterotypů, který lidi o mě mají. Všichni si mysleli, že jsem něco jako r'n'b zpěvák, což tedy rozhodně nejsem.
A.cz: Nové album MU.ZZ.LE sis z velké části natočil sám. Chtěl jsi posluchače přesvědčit o tom, že nejsi jen zpěvák?
Jo. Měl jsem plný zuby toho, jak všichni říkali, že A Sufi and A Killer je skvělá deska, protože na ní dělali beaty Gaslamp Killer a Flying Lotus. Jenže já jsem dělal hudbu dávno před nimi, natáčel jsem hudbu už v době, kdy se oni učili jezdit na kole. FlyLo a Gaslamp Killer nejsou moji táta a máma a tahle deska to měla potvrdit.
A.cz: Když poslouchám MU.ZZ.LE je to jako fantastická psychedelická jízda, hudba, která tě katapultuje do jiných dimenzí. Máš nějaké představy o tom, jak se mají lidé cítit u tvých desek?
Chci, aby posluchači měli pocit, že jsou součástí mý cesty nebo rovnou mýho života. Moje muzika je odrazem toho, co zažívám a když lidi při poslechu mojí hudby začnou rozumět mýmu posleství, pak jsme uspěli.
A.cz: V historii černé hudby hrajou důležitou roli muzikanti jako Sun Ra, John Coltrane nebo George Clinton, který brali hudbu jako stroj na cestování po vesmíru. "Nepotřebujeme rakety, do jiných dimenzí můžeme cestovat s pomocí jazzu," říkal třeba Sun Ra. Jsou tvoje nahrávky součástí téhle linie?
Vždycky mě fascinovalo, že vědci dumají nad tím jak cestovat vesmírem a naše planeta už přitom vesmírem letí. Takže je strašně důležitý být co nejvíc součástí Země, cítit přítomnost její matérie a uvědomit si, že všichni jsme vlastně kosmonauti, kteří letí vesmírem. Když dělám muziku, tak mám pocit, že je to jako mít zavřený oči a cítit jak naše planeta cestuje kolem Slunce. Jsme na tý nejbáječnější kosmický lodi, která kdy byla postavená.
A.cz: Začínal jsi jako rapper. Cítíš se ještě dneska součástí hiphopového žánru?
Škatulky nejsou důležitý. Když použiješ na muziku nějakou definici, je to jako kdybys ji zavřel do klece. Celý život nedělám nic jiný než že se s velkejma nůžkama a nebo pilou snažím tyhle mříže zničit.
A.cz: V tvé hudbě je taky silně cítit vliv britského trip hopu - muzikantů jako jsou Tricky, Massive Attack nebo Portishead. Není zvláštní, že Britové dělali hip hop zcela po svým a Amerika to teď objevuje?
Nikdy jsem se moc nesnažil, aby můj hlas zněl agresivně, byl to takový měkký rap, a proto mě lidi s Trickym hodně srovnávali. Zajímavý je, že ačkoliv jsem znal Massive Attack a Portishead už v devadesátých letech, Trickyho sólový věci jsem si pořádně poslechnul teprve když mě začali říkat, že zním jako on. To stejný se mi stalo s Radiohead - když jsem na konci devadesátých let dělal tracky na čtyřstopým magnetofonu, tak mi kamoši říkali, že jsou hrozně podobný tomu, co dělají oni. Měl jsem dokonce strach, že mi ukradli moje pásky a použili je na Kid A. (smích) Je to ale přesně ten případ, kdy umělci začnou čerpat inspiraci ze stejných míst - ať už je to země po který chodí nebo nebe nad nimi, který je nakonec pro každýho stejný, ať je na tom či onom kontinentu.
A.cz: Kromě kariéry muzikanta ses dlouho živil i jako učitel jógy. Vědí tvoji klienti, že jsi slavný muzikant?
Nijak se tím nechlubím, ani to nepíšu do reklamních letáčků. (smích) Možná to někteří z nich zjistili, ale není to důležitý. To, co učím není o mě, snažím se do toho svoji osobu vůbec nevtahovat, podstatní jsou studenti a nauka. Nikomu neříkám: Hele, já jsem slavnej muzikant, kterej cestuje po celým světě. (smích)
A.cz: Možná je to hloupá otázka, ale v čem je praktikování jógy a poslouchání muziky stejné?
Je to ta stejná věc. It's the same shit. Obojí je jeden a ten samej nejniternější a nejhlubší zážitek, absolutní naplnění sebe sama - jogíni tě k němu umí dovést a to stejný i muzikanti.
A.cz: Často v rozhovorech mluvíš o tom, že jsi hrdým otcem. Jak děti ovlivňují tvoji hudbu?
Děti mají přístup ke spoustě myšlenkových pochodů, které při dospívání zapomeneš. Tím, že jsem s dětmi, si postupně vzpomínám na ty zásadní věci, který jsem cítil jako malej. Třeba jen ta prostá věc jako když strčíš ruce do písku a cítíš zemi. Děti mají mnohem blíž univerzu, k bohu, ke zdroji bytí než my. Pořád se od nich učím.
