Pódium je nebezpečná věc, kytaru jsem prodal, říká Třešňák. Vydal skvělou desku

Aleš Palán Aleš Palán
5. 10. 2022 12:00
Už se zdálo, že z písničkáře Vlastimila Třešňáka se stává malíř, fotograf, spisovatel, cokoliv jiného. Novou desku nevydal téměř deset let, na jeho webu stroze stojí, že „už nevystupuje“. Přesto se zkraje září nečekaně objevil v pražském divadle Archa, kde uvedl nové album nazvané Kiks. Povedlo se nad očekávání.
Kdysi exilový muzikant Vlastimil Třešňák tvrdí, že už prodal kytaru i foukací harmoniku.
Kdysi exilový muzikant Vlastimil Třešňák tvrdí, že už prodal kytaru i foukací harmoniku. | Foto: Karel Cudlín/400 ASA

Dvaasedmdesátiletý autor nahrávek jako Zeměměřič, kterého po podepsání Charty 77 komunistická Státní bezpečnost brutálními výslechy vyhnala do exilu, se teď nevrací ve snaze napodobovat trendy. Pořád hraje tentýž starý dobrý bigbít, s důrazem na druhé adjektivum.

Na novince natočené s jazzovým Temporary Quintetem lze chvílemi zaslechnout houpavější názvuk reggae, garážového rocku či rhythm’n’blues, okouzlení Voskovcem a Werichem prozrazuje dvojhlas v písni Bohudík a Bohužel. Ta přitom vznikla nezamýšleně: autor hudby, kytarista Josef Štěpánek, ji Třešňákovi ve studiu předzpíval. Znělo to dobře, tak na desce zůstaly vokály oba.

Dříve písničkář chvílemi spíš vyprávěl, než zpíval. V Kiksu si hlasivky pouští na špacír. Hlas má jistý, náruživý, bezchybně intonuje a opírá se do krátkých zpěvných refrénů. Jako by dosud tajil, jaký má pro to talent.

Třešňák samozřejmě napsal všechny texty, na hudbě už má podíl jen částečný. Sám ho charakterizuje slovy, že pouze "ve třech případech dodal skicu melodie" Temporary Quintetu. Z jeho členů autorsky vyčnívá kytarista Josef Štěpánek, podepsaný pod polovinou skladeb. I ostatní jsou špičkami v oboru: klávesista Jan Steinsdörfer, který také zhudebnil několik Třešňákových textů, baskytarista Martin Lehký, bubeník Miloš Dvořáček a saxofonista Jan Štolba se všichni pohybují na české jazzové scéně.

Třešňákovy texty působí vrstevnatě, sytě, nechybí osvěžující ironie či sebeironie, jako ve Svaté Amnesii: "Zase se někde zapomněla / jak smrt na slušné vychování / jak růžové brýle na čele / má paměť - roztržitá čeládka."

Jazyk je opět slangem dělnického předměstí, pravda, periferie trochu zaváté časem, ale stále barvité a nápadité. Kdo má načteno, z veršů si odnese víc než posluchač bez kulturního zázemí. Pokud je v Kiksu něco opravdu nového, pak podíl odlehčených textů. Veselá nota převažuje.

Značnou zásluhu má na tom Lubomír Houdek. Majitel nakladatelství Galén desku nejen vydal, hlavně ji spunktoval, když objevil šuple, do kterého Třešňák dva tři roky lifroval písňové texty. Svou laskavou a mírně ztřeštěnou neústupností vydavatel sestavil partu skvělých hudebníků, bděl nad přípravami i křtem.

Skladba Valpuržina noc z nového alba Vlastimila Třešňáka. Foto: Petr Šolar | Video: Galén

Zároveň na vinylu zveřejnil LP Šafrán, které mělo roku 1977 představit písničkáře stejnojmenného volného sdružení, kromě Třešňáka ještě Vladimíra Mertu, Jaroslava Hutku, Petra Lutku a Dagmar Voňkovou. Tehdy však náklad putoval do stoupy. Jediný známý exemplář získal hudební kritik Jiří Černý, jenž jeho slávu šířil na svých poslechových pořadech zvaných antidiskotéky.

Za bolševika si lidé Šafrán kopírovali na páscích a kazetách. Vyšel v exilu, později doma neplnohodnotně na CD a vinylu, teprve teď v plné parádě. Třešňákův komentář k němu? "Má hezký obal," říká.

Vlastimil Třešňák tvrdí, že už před časem prodal kytaru i foukací harmoniku a zakoupil malířský vercajk. Ani po koncertu v Divadle Archa neplánuje návrat na prkna, která znamenají folk, říká na dotaz Aktuálně.cz. "Pódium je nebezpečná věc. Můj exkolega z dávné kapely začal po letech při produkci na pódiu provádět komické podřepy a skákat na místě do výšky. Zřejmě nemoc z povolání. Té jsem se chtěl vyhnout, tak jsem pódium opustil a udělal se sám pro sebe," prohlašuje.

Co že tedy dorazil do Archy? "Nenašel jsem bufet U Rozvařilů," žertuje s odkazem na nedalekou restauraci. A raději odchází malovat další plátno. Prý to bude Paní Columbová.

Třešňák není jen emeritním zeměměřičem, prohlašuje s odkazem na své první exilové album z roku 1979. Zřejmě je také emeritním pódiovým písničkářem. Mýlil by se však ten, kdo by vzal doslova jeho novou kompozici Arbajt. "Nech si svá moudra, žvásty o arbajtu / svatební projev, frťan u kantýny / a rudou myrhu, závoj od sajrajtu / Padla, budu líný, líný, líný."

Kdepak, Třešňákovi nepadla a líný není ani náhodou. Stále je renesančním kulturním pracovníkem, aktuálně zejména výtvarníkem. Jeho portréty vypadají jako šmrncnuté poetikou Henriho Rousseaua přezdívaného Celník - dalo by se říci, že to jsou uhrančivá zátiší s člověkem.

Obal alba Kiks.
Obal alba Kiks. | Foto: Galén

A pak tu samozřejmě máme Třešňákovy knihy. První vlna se vzedmula ještě v exilu. Většinu 80. let minulého století strávil ve Švédsku a Německu, exilová nakladatelství tehdy vydala jeho prózy Babylon, Plonkovou sedmičku či To nejdůležitější o panu Moritzovi.

Z novějších zabodoval zejména Klíč je pod rohožkou, který roku 1995 vyhrál tehdy prestižní anketu Kniha roku Lidových novin. Z dalších jmenujme povídky Domácí hosté či román Evangelium a ostružina. Přes deset let už nicméně Třešňák novou knihu nepublikoval.

Než se tak případně stane, jsou tu ty nové písně. Třeba Líné blues: "Najdi si, Amore, letos jiný cíl / ať nezhořkne zas v rumu grog / tvůj luk a šíp - pelyněk černobýl / Proč jít tam, kde jsem byl už loňský rok?" Třešňák se nechce znovu zamilovat, "lukostřelče, alou od mých dveří," odhání Amora. Budiž. Ovšem zamilovat se do jeho Kiksu je velmi snadné.

Album

Vlastimil Třešňák: Kiks
Galén 2022

 

Právě se děje

Další zprávy