Vladimíru Mertovi je 75 let. Sbírám síly k dodělání spousty textů, říká

ČTK Kultura ČTK, Kultura
20. 1. 2021 15:13
U příležitosti svých 75. narozenin, které připadají na tuto středu, vydal písničkář, filmař a spisovatel Vladimír Merta edici domácích nahrávek z počátku 90. let minulého století.
"Snažili jsme se jako krasobruslaři, dělali jsme povinné cviky, ale sem tam jsme skočili přes ten mantinel," vzpomíná Vladimír Merta na komunistickou éru.
"Snažili jsme se jako krasobruslaři, dělali jsme povinné cviky, ale sem tam jsme skočili přes ten mantinel," vzpomíná Vladimír Merta na komunistickou éru. | Foto: ČTK

Komplet tří CD chtěl představit s hosty na dnešním koncertu v pražské Arše. Ten však kvůli protikoronavirovým opatřením musel být přesunut na 9. září. "Kupodivu mi tolik nevadí, že se nehraje, protože sbírám síly k tomu, dodělat spoustu textů, které čekají na zhudebnění," říká Merta.

Komplet nabízí téměř čtyři desítky nahrávek méně známých písní. "Našel jsem je náhodou na kazetě. Zajímavé je, že jsem nenašel originál, ze kterého se to kopírovalo, ale jejich kvalita je taková, že to nikdo nepozná. Jsou to písničky, které jsem si nahrával do osobního archivu a hraju a zpívám úplně jinak, než jsou lidé zvyklí," popisuje.

Jeden z nejrespektovanějších českých hudebníků vystupuje sám nebo od roku 2011 v triu s houslistou Janem Hrubým a klavíristou i kytaristou Ondřejem Fenclem. Kvůli pandemii všechny koncerty přesunuli na jaro a léto. "Momentálně zápasím s takovou roztříštěnou pozorností. Člověk se neubrání tomu, aby si pustil televizi, a je pak pro mě těžké soustředit se pouze na hudbu," podotýká náročný písničkář a inspirativní kytarista.

Merta vedle hudby působí také jako spisovatel, fotograf a filmový režisér. Nedávno v nakladatelství Galén vydal knihu Popelnicový román. "Jedná se o 500 stran takového experimentálního textu, který je dalším odstínem toho, čím se zabývám," říká absolvent pražské FAMU, jenž nyní mimo jiné provádí "tvůrčí revizi" vlastních filmových námětů.

Před časem Česká televize pod názvem Šedá zóna uvedla a na webu dodnes nabízí Mertovu třídílnou generační výpověď o té části společnosti, jež před rokem 1989 představovala takzvanou šedou zónu. V příbězích mnoha lidí ukazuje oblast mezi otevřenou kolaborací a ghettem undergroundu. Ukazuje, jak v komunismu přežívali lidé, kteří neudávali ani se před mocí nehrbili.

"Ten projekt kupodivu trochu zapadl. Doufám, že ho Česká televize ještě někdy zopakuje. Natočil jsem spoustu materiálu, který se do těch tří dílů nevešel, tak se k tomu snad někdy vrátím. Jedná se o unikátní výpovědi a v tom širokém záběru se do těch tří hodin všechno nedostalo," říká Merta, podle nějž jde o "poctu lidem, kteří nám pomáhali i to za nás odnášeli".

Vladimír Merta.
Vladimír Merta. | Foto: ČTK

Sám patřil k polooficiálním autorům, jimž režim výrazně bránil v koncertování i nahrávání. Jeho tvorba se přesto řadí k nejlepšímu, co na české scéně vzniklo. Za normalizace se jeho baladické písně na způsob úvahových monologů staly pro mnohé symbolem odporu proti komunistickému režimu.

Právě v Mertově bytě vznikla roku 1978 slavná nahrávka Audience s Václavem Havlem a Pavlem Landovským. Přispěl k tomu i fakt, že Merta vlastnil vzácný nahrávací přístroj ReVox 38, který mu fanynka folku pracující na celnici pomohla proclít jako kávovar. "Bál jsem se, že Landovský všechno vykecá a zabaví mi ho dříve, než si nahraju svoje písničky. Ale chápal jsem, že si každý u disidentů musí odsloužit to své," sdělil.

Po roce 1989 se mimo jiné angažoval ve prospěch Občanské demokratické aliance, v letošním volebním roce se už do politického boje zapojit neplánuje. "Spousta mladých rockerů a písničkářů se přímo vyjadřuje k politice, což není moje nejsilnější stránka, tak doufám, že budu vynechán. Ale v případě, že bude zle a někdo pocítí potřebu mého hlasu, tak se tomu asi nevyhnu. Je to však úkol, který jde proti poetice mých písní," konstatuje aktivní člen Ochranného svazu autorského.

Vladimír Merta se narodil 20. ledna 1946. "Jsem profesionální improvizátor a hledač nových příležitostí," shrnuje muž, který píše knihy, články, eseje a scénáře, točí dokumentární filmy či hraje na loutnu.

Pochází z hudebně nadané rodiny. Jeho otec Augustin Merta, válečný veterán z druhé světové války, hrál na housle a matka zpívala. Syn výuku na lidové škole umění nevydržel dlouho, skládat začal za studií architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde absolvoval roku 1971. Později se rozhodl studovat FAMU, kterou dokončil pět let nato adaptací povídky Oty Pavla Smrt krásných srnců.

Skladba III. perníková válka z Mertova alba Ballades de Prague. | Video: Supraphon

Merta, jenž se podle svých slov cítí být spíš filmařem, začal skládat filmovou hudbu. Psal scénáře, podle jeho předlohy například Jaromil Jireš natočil Operu ve vinici, a také režíroval animované pohádky - podle Werichova Fimfára vznikl František Nebojsa.

V době zákazů vystupování Merta hrál v divadle Viola, asistoval v Realistickém divadle nebo vystupoval se skupinou Mišpacha, interpretující židovský folklor. Také překládal angloamerické básníky a písničkáře, pokoušel se o prózu, organizoval hudební happeningy či zhudebňoval poezii.

S Jaroslavem Hutkou, Vlastimilem Třešňákem a dalšími kolegy z neoficiálního sdružení folkových písničkářů Šafrán koncem 60. let a zejména pak v 70. letech získal publikum především zlidovělými protestsongy. "Byli jsme cosi jako razící četa. Očekávali jsme, že nás ve svých aktivitách bude následovat spousta dalších lidí, nejen s kytarami," poznamenává.

Sám je autorem prvního českého "moderního" písničkářského alba Ballades de Prague, které natočil v Paříži roku 1968. Po návratu mu komunistický režim povolil vydat druhé sólové album P.S. až o deset let později. Se Šafránem pořádali koncerty, nahráli desku, ale ani ta se nedostala na pulty. Spor Třešňáka a Hutky s režimem se mezitím vyhrotil a skončil jejich nedobrovolným exilem.

Mertovo další čtyřpísňové minialbum Vybraná slova vydal Panton teprve před listopadem 1989. V červnu 1989 také v několika strojopisných kopiích vyšel sborník Zpívá Vladimír Merta, uspořádaný Stanislavem Zárybnickým. Ten vznikl s využitím soukromých archivů fanoušků, přepisů koncertních nahrávek a autor schválil jeho konečnou podobu. Po revoluci jej použil jako základ pro vlastní vydání svých textů pod názvem Narozen v Čechách.

"Snažili jsme se jako krasobruslaři, dělali jsme povinné cviky, ale sem tam jsme skočili přes ten mantinel. I když z dnešního pohledu ani mé děti nechápou, proč mě zakazovali," vzpomínal Merta před pěti lety na komunistickou éru.

"Jsem rád, že mám tuhle roli za sebou a my můžeme brnkat a všichni ti punkeři to udělají za nás. Nejsem žádný Pussy Riot. My jsme jen přiložili polínko, na kterém shořel bolševik," sdělil hudebník, který byl jedním z mála představitelů kulturní opozice, jež v rámci akce Asanace režim nevypudil z vlasti.

Skladba Vzdálené výstřely na záznamu z koncertu Mertova tria v pražském Klubu Kaštan, 2015. | Video: Galén

Ve druhé polovině 80. let už se Merta stal jednou z nejpopulárnějších osobností folkového hnutí. Na festivalu Porta v roce 1986 dostal Zlatou Portu a ve stejné době i dvouletý zákaz za píseň Praha magická. Koncem 80. let chvíli působil pod názvem Dobrá úroda, který zakazovaného Mertu "zakrýval". Doprovázel ho například rockový kytarista skupin Etc…, Dobrohošť a Framus 5 Václav Veselý, papírově bylo vystoupení napsáno na něj.

V listopadu 1989 hrál Merta z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí v Praze statisícům demonstrantů. Po roce 1990 se písničkáři pokoušeli obnovit sdružení Šafrán, projekt však provázely neshody a skončil neúspěchem.

Merta se stal zakládajícím členem Evropského kulturního klubu a roku 1991 založil vlastní nakladatelství Artem, také účinkoval s Janou Lewitovou a nahrával sefardské písně či moravské balady. Učil kulturologii na Univerzitě Karlově a filmovou hudbu na FAMU, roku 2002 se podílel na soundtracku ke snímku Fimfárum Jana Wericha.

K jeho novější tvorbě patří album písní o lásce a válce Domilováno z roku 2013 nebo o rok mladší Imagena. Ta obsahuje nikdy nenatočené písně, "čundrgrundové" jazz a blues Milenka Štěstěna a milenec Neskutečna z poloviny 70. let, dětský Kus dřeva v ruce, protiválečnou Růži z Jericha nebo reflexi nejen vlastních písničkářských osudů v polistopadové skladbě Muž v khaki baloňáku.

Na deskách Domilováno i Imagena účinkují kytarista Josef Štěpánek, bubeník David Landštof nebo sbor Doubravánek.

Roku 2018 se objevilo album Bílá stížnost, natočené s klavíristou Emilem Viklickým. Jde o záznam jejich jediného celovečerního koncertu, plánovaného původně v roce 1977 pro pražskou Městskou knihovnu. Byl povolený a prodávaly se lístky, týden před akcí však přišel zákaz.

Vystoupení se diváci dočkali až po pěti letech v kladenském sídlištním kulturním zařízení Klubko 55. Viklický si dle pamětníků s přehledem poradil nejen s rozvrzaným pianem, ale také s typickými zákrutami rozjetého, byť nachlazeného Merty.

Před osmi lety pak nakladatelství Galén vydalo komplet Mertových písňových textů, zabírající téměř 1000 stran.

Před třemi roky byl Vladimír Merta uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl. Při ceremoniálu zazpíval píseň o padlých andělích, ve skladbě zazněla slova o vraždách na cestě k moci. "Pane Putine, pane Babiši, pane Zemane, jste padlí andělé," řekl v závěru písně.

Jsou také andělé, kteří byli svrženi z nebe, řekl Vladimír Merta před čtyřmi roky na předávání cen Anděl v pražském Foru Karlín. | Video: Česká televize
 

Právě se děje

Další zprávy