Glosa - Když britská zpěvačka Bat for Lashes chtěla v obřím stanu zahrát intimní baladu Laura, nesměle promluvila k publiku: „Doufám, že ji uslyšíte." Mělo to své opodstatnění. O pár desítek metrů vedle se dav vlnil do housového rytmu, do zadních částí stanu zase doléhal zvuk od okolních stánků. Pro celý maďarský festival Sziget byla taková scéna typická. Hudby na něm bylo tolik, že je až s podivem, jak se všechna vešla na jeden, byť rozlehlý, městský ostrov Óbuda.
Pro ilustraci, program se (včetně všech doprovodných částí) odehrával na 54 místech a oficiální, úspornější verze festivalové brožurky uváděla pouze line-up na desítce z nich.
Pokud jste průzkum areálu zahájili v ruce pouze s ní, dostalo se vám na cestě od jednoho pódia k dalšímu spousta překvapení. Třeba takového, že jste narazili na celou stage s irskou lidovou hudbou. Díky takovým příjemným překážkám na cestě jste ostatně ani nemuseli dorazit na místo určení.
Pokrýt program v celé jeho šíři proto bylo nereálné a jako orientační body v něm fungovali snad jen headlineři na hlavním pódiu. Tam se každý den představila čtveřice kapel a nejzářivěji mezi nimi svítilo jméno Blur.
Blur po rekonstrukci fungují skvěle
Když Blur zahájili svůj set, vlálo davem nespočet vlajek. Irská, britská, australská, rumunská, izraelská, ukrajinská, česká a mnoho dalších. Rozsah publika a do jisté míry i jedinečnost koncertu dost dobře ilustrovaly, proč festival v Budapešti tak výrazně svítí na festivalové mapě Evropy.
Blur letos na starém kontinentu nehrají často. Do konce roku už se zastaví jen v Norsku a Berlíně, jinak si Evropa musela si vystačit se zhruba patnáctkou koncertů. Velkolepá akce jako Sziget si je však mohla dovolit.
Tvorba Blur je přitom neodmyslitelně svázána s britskými reáliemi. Odpovídalo tomu i uspořádání scény. Za kapelou a čtveřicí jejich doprovodných zpěváků byl pouze statický záběr na spodek londýnské magistrály Westway, jejíž odlidštěné kilometry asfaltu se staly inspirací pro nejaktuálnější tvorbu kapely, konkrétně pro letošní singl Under the Westway. Potenciální plnohodnotná deska je stále v nedohlednu (a oficiálně stále není potvrzená), a tak Blur rekapitulovali vlastní minulost a éru, kdy zpěvné písničky postavené na zvuku elektrických kytar vládly světovým žebříčkům.
Skladby typu Girls & Boys, For Tomorrow nebo The Universal už od devadesátých let patří do popkulturního podvědomí. Blur je de facto jen přehráli s úsměvem na rtech, jako by je pohled na nekonečný dav ubezpečoval o vlastní pozici a zároveň těšil.
Damon Albarn se tak ani nemusel snažit přehnaně komunikovat s publikem, ani vystoupení extrémně prožívat. Civilní pojetí ke koncertu skvěle sedělo. A při úvodním riffu grunge-punkového hitu Song 2 mu proto stačil ujišťující pohled do davu, v němž začínala létat piva vzduchem a lidé skákali jako o život. Velká slova nebyla třeba. Značka Blur funguje i po rekonstrukci, dokonce i jako vlastní revival. Euforie z ní ještě zdaleka nestihla vyprchat.
Kompletní hudební ekosystém
Ale vraťme se k vlajkám a mezinárodnímu publiku. Rozmanitý a velmi nesourodý program Szigetu láká lidi z celého světa, naprostá většina držitelů celofestivalových permanentek přichází právě ze zahraničí a Maďaři chodí takřka jen na jednotlivé dny.
Právě díky tomu návštěvnost Szigetu šplhá k neuvěřitelným číslům. Za letošními 362 tisíci návštěvníky se skrývají právě i prodané jednodenní vstupenky. Na ostrově proto nikdy najednou nejsou stovky tisíc návštěvníků, nicméně dojem nekonečné záplavy lidí dokáží uspokojivě naplnit už desetitisíce. A hudební výběr pro ně je doslova nepřeberný.
Své vlastní pódium měla taneční elektronika, dokonce jí patřilo i velké koloseum postavené z europalet, nehledě na několik menší stánků s vlastním party programem. Ale jenom pro sebe měla stage vyhrazenou i maďarská, romská, irská, italská nebo holandská hudba, world music, blues nebo revivaly.
Kde jiné festivaly typu Colours of Ostrava nabízejí rychlý průlet různými hudebními světy, v Budapešti se na ostrově vytváří vlastní hudební ekosystém a je jen na vás, zda se jím budete procházet, nebo zakotvíte u jednoho z jeho konkrétních výseků.
A zakotvit zde platí doslovně. Stany si totiž můžete postavit takřka kdekoliv v areálu (samozřejmě pokud nepočítáme prostor před pódii). Holandským fanouškům proto nic nebrání v tom, aby se na týden ubytovali pár metrů od pódia, kde vystupují jejich domácí hvězdy. Pokud fandíte world music, mohli jste se nastěhovat na kopec nad ní a mít své světové oblíbence při ruce.
Hlavní hvězdy svítí samy za sebe
Problém nastává až v okamžiku, kdy vás zajímají hlavní hvězdy. Tam každá stojí sama za sebe, a proto v dramaturgické linii hlavního pódia po sobě mohou následovat natolik rozdílní interpreti jako písničkářka Regina Spektor a raper Dizzee Rascal.
To nejvýraznější z programu je ale uzpůsobeno právě tak, aby si místní mohli jednorázově zajít na svého konkrétního favorita a zbylé dění dál ignorovat.
Ve skvělém světle se například znovu uvedl Nick Cave se svými kumpány z Bad Seeds. Oproti vystoupení na slovenské Pohodě byl set o něco temnější, Cave trápil hlasivky a často do mikrofonu řval téměř hrdelním hlasem. Už to nebyl suverén, který ví, že ho publikum navždy ponese a že se o něj může donekonečna opírat.
Aktuální koncert přinesl větší dávku agrese, což skvěle ilustruje například provedení mordýřské balady Stagger Lee. Nešlo už o prodlouženou čtvrthodinovou verzi s postupnou gradací, tichými plochami a mezi nimi probíhajícími explozemi celého nástrojového arzenálu. Rovnou se jelo ve vyšším tempu a negativní energie skladby o samolibém pistolníkovi se koncentrovala na menším prostoru, ale s o to větší intenzitou.
Jsem opravdu zvědavý, jaké emoce bude Cave předávat na pražském listopadovém koncertě. Dá se očekávat, že opět nenechá nikoho chladného. Momentálně je totiž ve skvělé formě.
Nicméně pokud jste stáli v zadní části publika, museli jste v pauzách mezi skladbami opět poslouchat techno z party stanů za vámi. Na Szigetu se prostě hraje na kvantitu, ale nabídka je natolik široká, že si v ní nelze nevybrat. A zahrnuje exkluzivní zboží, které jinde nenajdete. Jenom musíte být ochotni prodírat se nekonečnou řekou lidí, která bez přestání protéká celým areálem.
