Reklama
Reklama
Hudba

„Uvědomuji si, že brzy začnu ztrácet to, co nejvíc miluji,“ říká Richard Krajčo

Josef Martínek

Skupina Kryštof vydává 9. října své nové album Půlnoční hřích, na žádné rozsáhlé turné však tentokrát nevyrazí. Naopak zatím stále trvá koncertní pauza formace. Zpěvák Richard Krajčo v rozhovoru pro Aktuálně.cz vzpomíná na pocity vyhoření, které přišly po megakoncertech na Strahově, a připouští, že s blížícími se padesátinami začal více bilancovat.

"Když je člověku dvacet pět, chce dobývat svět, sní o kariéře, zažívá své vzestupy a pády. Dnes mám po boku tři děti, skvělou ženu, víc bilancuji a stále si hodně přeju, ale úplně jinak než dřív, říká v rozhovoru hudebník Richard Krajčo.
"Když je člověku dvacet pět, chce dobývat svět, sní o kariéře, zažívá své vzestupy a pády. Dnes mám po boku tři děti, skvělou ženu, víc bilancuji a stále si hodně přeju, ale úplně jinak než dřív, říká v rozhovoru hudebník Richard Krajčo. Foto: Archiv kapely Kryštof – Kristýna Klápštová
Reklama

V létě jste s kapelou uspořádali několik speciálních víkendových akcí ve Vinařství U Kapličky v Zaječí, kde jste mimo jiné fanouškům v předstihu pustili vaši novou desku Půlnoční hřích. Jak na ni reagovali?

Zdálo se, že se jim líbí opravdu hodně. Ke každé písničce jsem jim něco řekl o jejím vzniku a pak odešel vedle, protože jsem se nechtěl dívat na jejich výrazy, když ji poprvé poslouchají. Po té poslední ale většinou následoval velký potlesk a jásot. Kdyby se deska takto líbila všem, byli bychom nadšení. Nejvíc mě potěšilo, že si každý našel jiné písně jako svoje favorizované, že to nebylo jen o jedné či dvou výrazných. 

Album jste měli hotové v předstihu, o jeho dokončení jste fanoušky informovali už někdy v zimě. Jak ve vás za tu dobu uzrálo?

Sedm z jedenácti písní jsme opravdu dokončili už v zimě, nahrávali jsme je v Real World Studios Petera Gabriela. Čtyři zbývající jsme pak natočili v dubnu v Belgii v Daft Studios. Desku jsme smíchali začátkem května, pak jsem ji nějakou dobu neslyšel a připomněl si ji zase až před pár dny. A potěšilo mě, že jsem s ní stále spokojený. Na některé věci, které jsem do písniček ukryl, jsem mezitím skoro zapomněl a teď se mě o to víc dotkly. Nic bych neměnil. 

Řekl bych, že svou náladou se Půlnoční hřích od předešlého Halywůdu z roku 2021 dost liší, možná i tím, že tehdy jste studiovku vydávali v době covidové pandemie. Jak se za pět let změnilo vaše autorské rozpoložení?

To se nedá takto jednoduše pojmenovat. Řekl bych, že každý člověk, který tvoří, vlastně zachycuje jednotlivé střípky svého života. Halywůd byl opravdu dost ovlivněn covidem, některé písně jako Hned teď (pojď být světlometem) nebo Vohul basy se tématu přímo dotýkaly a tak trochu charakterizovaly dobu. Půlnoční hřích je specifický v tom, že jsem vlastně vůbec nevěděl, jestli ještě nějaká další deska vznikne. Nebyl jsem si jistý, zda ještě dokážeme složit nějaké písně, asi jsem se dřív trochu nechával svazovat očekáváními. Nakonec to ale přišlo skoro samo – snad i díky tomu, že jsem na sebe netlačil a věděl, že album můžeme vydat, kdy chceme, případně ho taky nevydat vůbec. 

„Na turné k nové desce určitě nepojedeme, může se ale stát, že pár koncertů uděláme – pokud ano, pak ale půjde spíše o výjimečné příležitosti. Přímo k desce chystáme dvě release party určené pro nejvěrnější fanoušky,“ prozrazuje Krajčo.
„Na turné k nové desce určitě nepojedeme, může se ale stát, že pár koncertů uděláme – pokud ano, pak ale půjde spíše o výjimečné příležitosti. Přímo k desce chystáme dvě release party určené pro nejvěrnější fanoušky,“ prozrazuje Krajčo.Foto: Archiv kapely Kryštof – Kristýna Klápštová

Jak se tedy nové písně zrodily?

Když jsem v září minulého roku vyhlásil koncertní pauzu kapely Kryštof, měl jsem napsané jen dva songy. A v listopadu jsme najednou natočili sedm písniček a ty zbývající jsme si předpřipravili. Takže celý materiál na desku vznikl za dva měsíce. Mám pocit, že je v něčem dospělejší, svobodnější, uvolněnější, ale vím, že jde o subjektivní pocit autora. Hodně se tentokrát při tvorbě zapojili také další členové kapely, a to včetně aranží. Předtím jsme spolu dost mluvili o tom, že nevím, jestli ještě zvládnu složit celou novou desku, a vlastně i o budoucnosti kapely Kryštof. Možná se z toho zrodil ten impulz, který do toho kluci přinesli. Album vznikalo velmi lehce a zároveň se silně dotýká témat, kterými teď žiju. 

Reklama
Reklama

Řekl jste, že „je tam touha, vášeň, láska a smrt“. Žijete teď takto intenzivně?

Myslím, že se v mém životě hodně odráží blížící se padesátiny. S věkem si člověk víc uvědomuje, že život má nějakou časovou linii, a začne přemýšlet úplně jinak než například v pětadvaceti. Když je mu dvacet pět, chce dobývat svět, sní o kariéře, zažívá své vzestupy a pády. Dnes mám po boku tři děti, skvělou ženu, víc bilancuji a stále si hodně přeji, ale úplně jinak než dřív. Všechna moje přání se do písní otiskla, věřím, že jsem do nich vložil vášeň a touhu ještě něco hezkého prožít, jiným způsobem než třeba před deseti či patnácti lety, ale i obavu, zda vše stihnu. 

Silné emoce možná u posluchačů vzbudí píseň Vzpomínky, která pracuje s tématem konečnosti života, s myšlenkou, že poslední den může přijít kdykoliv. Není před padesátkou brzy na takovou skladbu?

Glenovi Hansardovi bylo padesát šest, když nedávno zemřel. Ten okamžik může přijít lusknutím prstu a my netušíme, kdy nastane. Může se stát, že dokončíme tento rozhovor, já vyjdu na ulici a srazí mě auto. Do písničky jsem chtěl zachytit pocit, že člověk možná ví, kdy ten okamžik přijde. Jde o pomyslný rozhovor s Bohem, který jako by řekl: Už jsi toho zažil dost a je čas jít „domů“, smiř se s tím. Já samozřejmě doufám, že moje časová osa ještě nekončí. Ale snažil jsem se si takový rozhovor představit a ukrýt ho do řádků této písně. Když ji na našich letních akcích fanoušci poslouchali, někteří u ní plakali. Nejspíš jsem v ní vyslovil něco, s čím se dokázali v ten moment naprosto ztotožnit. 

„Od roku 2012 jsme v podstatě hráli nepřetržitě. Mám pocit, že jsme republiku trochu vydrancovali. Hudbu jsem vždy dělal, protože ji mám rád, a nechci se nikdy dostat do bodu, kdy ji budu brát jen jako práci,“ vysvětluje zpěvák důvody koncertní pauzy kapely Kryštof.
„Od roku 2012 jsme v podstatě hráli nepřetržitě. Mám pocit, že jsme republiku trochu vydrancovali. Hudbu jsem vždy dělal, protože ji mám rád, a nechci se nikdy dostat do bodu, kdy ji budu brát jen jako práci,“ vysvětluje zpěvák důvody koncertní pauzy kapely Kryštof.Foto: Archiv kapely Kryštof – Kristýna Klápštová

Hraje blížící se jubileum velkou roli v tom, že jste začal bilancovat?

Spíš bych řekl, že v tom hraje roli to, jak běží život. Uvědomuji si, že děti už budou brzy zcela dospělé a možná odejdou z domu. Začnu ztrácet to, co nejvíc miluji, ale zároveň se mi bude postupně odkrývat nový život, respektive jeho nová, možná poslední etapa, kterou chci prožít naplno. Říkal jsem si, že by na desce měla být nějaká písnička o padesátce – tak jako Tak nějak málo tančím pojednávala o třicítce a Na viděnou o čtyřicítce. S nadsázkou jsem napsal skladbu Patrick Swayze o chlápkovi, kterému je padesát, přijde do baru a zjistí, „že mu holky vykají a už dávno pro jiné se svlíkají“. Pak je tam ještě písnička Show o tom, že v každé etapě by měl člověk brát život jako dar a že vždycky jde zároveň o nový začátek. 

Pozvali jste si hned čtyři hosty. Dominique Alagia a Sergei Barracuda se objevili už ve vydaných singlech Půlnoční hřích a Moviestars. Chtěli jste s interprety z trochu jiných hudebních sfér oslovit mladší publikum, případně nasát něco nového do svého tvůrčího světa?

Chceme stále zůstat v kontaktu se současnou hudbou. Nedokážu říct, jestli se nám to daří, nebo ne, to musí posoudit jiní. Jako posluchači mi občas u některých mých oblíbených kapel přišlo, že znějí dvacet pět let pořád stejně. Je dobré něco načerpat i z jiných hudebních světů. Zároveň si myslím, že by skupina neměla ztratit svou tvář. Proto se snažíme, aby se to v naší nové tvorbě propojilo. 

Reklama
Reklama

Písnička Moviestars se Sergeiem Barracudou pochází už z doby Halywůdu, jen jsem tehdy nevěděl, jak ji uchopit, ale představoval jsem si ji jako spolupráci s raperem. S Dominique Alagiou se už dlouho sledujeme na TikToku, poslechl jsem si její EP, líbilo se mi, jak zpívá, a tak jsem ji oslovil. Někteří lidé mají vůči ní velké předsudky, ale přitom je velmi talentovaná. 

A co další hosté – písničkářka Beira a kapela Jelen?

Beiru jsem také objevil na TikToku, asi před rokem. Nahráli jsme spolu song Rubín a věřím, že se naše spojení povedlo. Skupinu Jelen jsem oslovil do závěrečné písně Hrej, kapelo, protože mi přišlo, že žánrově by tam krásně zapadli. S mými dětmi máme rozdílné názory na nejlepší písničky na albu, ale tady jsme se shodli – od začátku říkají, že je to balkánský banger. Podobně si zamilovali také Moviestars nebo Půlnoční hřích. 

Zmíněná koncertní pauza kapely stále trvá. Znamená to, že k tomuto albu nechystáte žádné turné?

Na turné určitě nepojedeme, může se ale stát, že pár koncertů uděláme – pokud ano, pak ale půjde spíše o výjimečné příležitosti. Přímo k desce chystáme dvě release party určené pro nejvěrnější fanoušky. 

Skupina Kryštof vydává 9. října 2026 své nové album Půlnoční hřích.
Skupina Kryštof vydává 9. října 2026 své nové album Půlnoční hřích.Foto: Archiv kapely Kryštof – Kristýna Klápštová

Není škoda, že nové písně nedostanou moc šancí zaznít naživo?

Od roku 2012 jsme v podstatě hráli nepřetržitě. Mám pocit, že jsme republiku trochu vydrancovali. Hudbu jsem vždy dělal, protože ji mám rád, a nechci se nikdy dostat do bodu, kdy ji budu brát jen jako práci. A k tomu bodu už jsem se hodně blížil, začínal jsem mít pocit, že jedu někam hrát jen proto, že si nás pozvali a že nám zaplatí. Potřebuji na pódiu stále cítit vášeň a zároveň si myslím, že i fanoušci potřebují chvíli času, aby se na nás zase těšili. 

Reklama
Reklama

Jak těžké bylo udržet si motivaci a radost z hraní po velkých milnících, jakým byly třeba dva velké koncerty na Strahově v roce 2017?

Určitě to se mnou něco udělalo. Po koncertech na Strahově jsem trochu vyhořel, nevěděl jsem, co dál. Naše země není velká a každý, kdo vystoupá na pomyslný vrchol, si touto fází chtě nechtě projde – a záleží na něm, jak to uchopí. Hodně mi pomohlo, když jsem viděl, s jakým nasazením začala pracovat kapela. A také jsem zase dostal chuť něco sdělit. Například jsem se moc těšil na to, že nahrajeme tu písničku o padesátce. Může se to zdát jako maličkost, ale pro motivaci je důležité mít nějaký plán. 

Motivuje mě také to, že se chci vrátit s kapelou na pódia s obrovskou láskou a chutí do hraní. Ne ve smyslu, že vylezu na pódium a řeknu lidem, že jsem se na ně hrozně těšil – ale že to budu opravdu uvnitř cítit. A řekl bych, že k tomu jsem se zase přiblížil, za což jsem moc rád. 

Dnes už nejsou koncerty českých interpretů na stadionech tak neobvyklé, ale tenkrát, před devíti lety, šlo o velmi odvážný krok. Jak na akci vzpomínáte?

Zpětně nám některé věci přijdou až úsměvné, například z hlediska techniky. Když jsem na turné k albu Srdcebeat v roce 2015 létal po halách, technika tady na to nebyla. Pozvali jsme si kvůli tomu tým z Nizozemska a stálo to spoustu peněz. Bylo těžké sem ty lidi vůbec dostat.

Na Strahov jsme si ze zahraničí přivezli 80 tisíc náramků, které se při koncertě v určitý moment rozsvítily. Ale vůbec jsme nevěděli, zda opravdu budou fungovat. Tehdy jsme jich asi sto vybalili z krabic, vyložili je na Strahově v noci na zem a zkoušeli je zapínat a vypínat. Bylo to svým způsobem dobrodružné, ale vzpomínáme na to moc rádi. Technika je dnes úplně jinde a z tohoto hlediska už člověk skoro nemá co nového přinést. Ve výsledku ale nejvíc stejně záleží na atmosféře, na tom, zda si lidi při odchodu říkají, že to byl opravdu hezký večer. 

Reklama
Reklama

Zazní některé nové písně i na vašem osobním koncertě k oslavě jubilea v O2 areně v květnu příštího roku?

Některé ano, ale moc jich nebude. Chtěl bych, aby koncert mapoval hlavně mou autorskou cestu. Měl by to být unikátní večer, pozval jsem si Královéhradeckou filharmonii, celou kapelu a hosty, jejichž jména předem neprozradím. Půjde o lidi, kteří pro mě na cestě showbyznysem byli zásadní. A jsem rád, že mi všichni na pozvání kývli. Těším se na to, protože věřím, že to i pro fanoušky bude zážitek. Koncert se vyprodal rok dopředu a druhý přidávat nebudu, protože narozeniny se slaví jenom jednou. Příští rok to bude také pětatřicet let od založení skupiny Kryštof a s kapelou uvažujeme o tom, že bychom si udělali i nějakou svoji oslavu.


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama