Praha – Podle pořadatelů dorazilo na festival ještě o něco více lidí než loni, kdy akci navštívilo 60 000 hudebních příznivců. Celou akci předznamenala ve čtvrtek tradiční Klubová noc, která na šestnácti různých místech nabídla více než padesátku objevů domácí klubové scény. Hrálo se ve vyhlášených pražských klubech (Rock Café, Palác Akropolis, Jazz Dock, Futurum, Malostranská beseda, Roxy), ale třeba i ve Vinohradském pivovaru nebo na náplavce.
Právě zde kotví i téměř sedmdesát metrů dlouhá bývalá nákladní loď Niké, která se po přestavbě změnila v multikulturní centrum s názvem Cargo Gallery. Jeho součástí je i poměrně rozlehlý koncertní sál s pódiem, kde ve čtvrtek vystoupila jedna z největších hvězd rozjezdového dne festivalu.
Bývalá frontmanka Laury a jejích tygrů Lenka Nová, která se před třemi lety vydala na sólovou dráhu, na lodi představila zbrusu nový koncertní program s názvem Pohyby ženské duše. V decentním doprovodu kontrabasu, klavíru a kytary vynikl její sametový alt i jazzově laděné aranžmá písní, mezi nimiž se nacházely i ty z její dlouholeté spolupráce s Michalem Horáčkem. Lenka Nová ale nebylo jediné hvězdné jméno čtvrteční noci. V Paláci Akropolis se objevili Longital a celkově dle pořadatelů dorazilo na Klubovou noc asi 4000 návštěvníků.
Ženský hlas
Páteční program se rozjel po třetí hodině odpolední na sedmi pódiích, z nichž každé z nich nabídlo trochu jinou dramaturgii. Na Kampě, kde mělo svou stage Rádio 1, se během dvou dnů vystřídaly výrazné ženské osobnosti současné české a slovenské alternativně popové hudební scény. Ille neboli Olga Königová, Markéta Foukalová, zpěvačka čím dál populárnějších Lanugo, kteří hravým způsobem propojují jazz s popem a elektronikou, a Lenka Dusilová s Baromantikou, jež dokázala během slunného sobotního odpoledne přitáhnout asi největší zájem diváků k této scéně.
Kromě nich vystoupila ale i slovenská písničkářka Katarzia, velký objev posledních dvou let, spojený s vydáním její debutové desky Generácia Y u vydavatelství Slnko records. Šestadvacetiletá Katarína Kubošiová, jak zní její občanské jméno, je dcerou herečky Evy Pavlíkové a končící studentka scenáristiky a dramaturgie na bratislavské VŠMU.
Ve svých folk-rapových autorských skladbách přináší hořce ironické výpovědi o vztahových komplikacích a milostných katastrofách, které vedou k depresím, ale i o tancování, Dunaji nebo přejídání se. Je přirovnávána k freakfolkovým písničkářkám typu Joanny Newsom a svou originalitou přesně zapadá do dramaturgického konceptu vydavatelství Slnko records, které se na festivalu United Islands připomnělo hned šesti svými akvizicemi.
Slnko na Vltavě
Zakládající členové tohoto vydavatelství, zpívající basistka Šina a kytarista Daniel Salontay, zde pokřtili album své skupiny Longital A to je všetko?. Spolu s bubeníkem a pianistou Mariánem Slávkou, který s nimi hrával v samých začátcích, se na něm vrátili k akustičtějšímu zvuku svých již dříve natočených písní.
Na stejném, tedy Jazzovém pódiu Českého rozhlasu na Střeleckém ostrově, se představili i Talent Transport. Jazzová supergroup, kde kromě baskytaristy Filipa Hittricha a hráče na klávesové nástroje Vladislava Šarišského působí i bubeník Marián Slávka z Longital.
Vedle této trojice nabídlo Slnko records v sobotu ještě skupiny Zlokot a Bad Karma Boy a elektro-folkový československý projekt Monikino Kino, který svedl dohromady autorku textů, zpěvačku a hráčku na klávesy Moniku Midriakovou s Petrem Markem ze skupiny Midi Lidi. Ta za hojné účasti publika vystoupila během sobotního podvečera v Kinského zahradě se zábavně pojatým setem, zakončeným coververzí od The Cure.
Po nich pak už následovaly dvě hlavní hvězdy večera, jejichž koncerty festival vyvrcholil. Vystoupení elektronického muzikanta Williama Doylea, známého pod jménem East India Youth, ale bylo poznamenáno technickými problémy, kvůli nimž muselo být asi v polovině přerušeno a nakonec předčasně ukončeno. Britský muzikant a producent v něm nabídl ambientně laděné skladby z loňského debutu Total Strife Forever, nominovaného na Mercury Music Prize i novinkového Culture of Volume. V hudbě holandských Birth of Joy byl cítit ozvuk bluesové a psychedelické scény 60. a 70. let, ale i grunge devadesátých let.
Křehcí písničkáři
Pokud se nejnavštěvovanější program v Kinského zahradě a na Kampě snažil přijít se jmény, které už rozhodně není třeba šířeji představovat (Mucha, Zrní, Mydy Rabycad, DVA, Monkey Business), pak za objevy jste museli vyrazit spíše na menší scény.
ČT art World stage na Kampě přišla v sobotu s rakouským duem Bent Arrows, které zvítězilo v letošní talentové soutěži největšího rakouského festivalu Donauinselfest. Toto jméno bylo do programu United Islands zařazeno na poslední chvíli a potěšilo všechny ty, kteří mají rádi Mumford & Sons.
Křehké písničkářství, plné teskné a jemnocitné atmosféry, se linulo z vystoupení jednadvacetiletého rodáka z polské Poznaně Arkadiusze Glenska, který si říká Fismoll. V roce 2013 debutoval albem At Glade, za které si vysloužil nominaci na hned dvě nejdůležitější polské hudební ceny a přirovnání k Ólafuru Arnaldsovi nebo Bonu Iverovi. V příštím týdnu mu vychází druhá deska, z níž nabídl v Praze malou ochutnávku. Právě on by se mohl stát pro mnoho návštěvníků festivalu jeho největším objevem.
Objevitelská role
Objevitelská role je jedním z charakteristických znaků dramaturgie festivalu, již má na starosti Bára Šubrtová. Ta v jeho týmu pracuje již sedmým rokem. Při sestavování line-upu se snaží o kompromis mezi sázením na jistotu v podobě jmen, které zajistí přístupnost programu pro širokou veřejnost (Lenka Dusilová, Monkey Business, Zrní) a touhou po vzdělávání publika s nováčky, kteří se populárními teprve stanou.
Loni se to například povedlo s Ellou Eyre, která skončila druhá při vyhlašování vizionářské ankety BBC Sound of 2014. Odborníci z hudebního průmyslu v ní hledají interprety s největší šancí zazářit v následujících dvanácti měsících. Mimochodem předběhl jí Sam Smith, který tak hojně bodoval při posledním udílení cen Grammy.
Při rezervaci zahraničních interpretů a skupin festivalový tým, v jehož čele stojí David Gaydečka a Martin Voňka, nemůže pomýšlet na velká jména typu Björk, která se objevují třeba na Colours of Ostrava. Už z toho prostého důvodu, že jde o festival, který je zcela zdarma. Jeho financování je zčásti zajištěno běžícím čtyřletým grantem od hlavního města Prahy, zčásti sponzory. Mezi nimi je nejvýznamnější pivovar Gambrinus.
Finanční omezení, které nedovolují pořadatelům akceptovat požadavky na honoráře některých prudce stoupajících hvězd, zapříčinily, že se nepodařilo letos nebo v předcházejících ročnících zabookovat některá jména, o něž by dramaturgyně festivalu určitě stála. Royal Blood, John Newman (který zakončoval loňské Colours of Ostrava), Wolf Alice nebo Kwabs.
Mezi těmi 150 koncerty hudebních formací ze dvou desítek zemí si ale pro sebe určitě objevíte vždy něco nového. Pro ty, kteří nenavštěvují v létě jiné festivaly, to mohou být třeba skupiny z okruhu vydavatelství Slnko records, pro jiného elektroničtí nebo folkoví songwriteři, kteří bodují v prestižních zahraničních anketách, které prorocky tipují, kterým jménům bude patřit budoucnost. Pro všechny návštěvníky festivalu je pak příjemné, že se břehy u Vltavy na tři dny promění v centrum hudební a lidské pospolitosti a tolerance.
