Uhelná skvrna na přehradě u Ostravy. Němec v zátoce předváděl, jak se slaví v Berlíně

V nevelkém záhybu Žermanické přehrady se poslední červencový víkend děly divy. Další pokračování „uhelného“ Coal Festivalu do Slezska přivezlo i emblematického německého Westbama, který je dodnes synonymem devadesátkových Love Parade v Berlíně. Ten ukázal, proč i v 61 letech zůstává jedním z největších jmen světové taneční hudby.

Musím říct, že slezskou hudební přehlídku Coal Festival jsem chtěl díky skvěle postavenému programu navštívit už loni. Ale protože se termínově kryla s brněnským Pop Messe, před rokem jsem nakonec dal přednost výletu do jihomoravské metropole.

Letos mi pořadatelé rozhodování ulehčili. Nadčasový a z českých poměrů vykloubený brněnský festival se přesunul až do srpna, a tak se konečně otevřela cesta do jedné ze zátok Žermanické přehrady mezi Havířovem a Frýdkem-Místkem.

I když krása „kapesního“ Coal Festivalu vynikne díky uměleckým kulisám a světlům až v noci, hned v pátek se vyplatilo dorazit ještě za světla. Například kvůli kapele Projekt Spacedrummer, kdy bubeník a houslista společně s dýdžejem Ianem Blondem, nestárnoucím ostravským techhousovým pionýrem, svým tribalem rozjeli vláčný podvečer do tanečního večírku na krásné stagi zasazené do kulisy obří obývákové stěny s knihovnou.

Dobrým důvodem dorazit dřív byly ovšem také výhledy na Beskydy a klidnou hladinu Žermanic, které soběšovický Zátoka Beach Club nabízí. Posezení na travnatém břehu, zapadající slunce a pár metrů od vás hlavní stage, kde se právě chystá hlavní hvězda – Maximilian Lenz aka Westbam –, je zatraceně dobrá prázdninová kombinace. Ale popořadě.

Ten největší běs se totiž ještě dlouho před setměním rozjel na drum´n´bassové scéně. Především díky lokálnímu dýdžeji Machizzovi. Jeho selekci stojící na jednoduchých a temných „zlomených“ techstepových skladbách, tak příznačných pro Ostravsko přelomu tisíciletí, nešlo vzdorovat.

Kameny se valily, a ať už do davu dopadla Back To The Old School od Disphonie, či minimalistická óda Baricade od Audia, pokaždé jako by zahořela další roznětka.

Westbam, hlavní hvězda celého letošního Coal Festivalu, která do Slezska dorazila z Německa ve svém mercedesu se značkou „BAM“, dostala prostor nezvykle brzo. Svůj dvouhodinový set odpálil jedenašedesátiletý zakladatel berlínské Love Parade už v pátek v devět večer. Ale vlastně proč ne.

Jeho nástup technem roztěkanou scénu velmi zklidnil. Bylo zkrátka znát, že za přehrávače si právě stoupnul někdo, kdo má zkušeností a přehledu na rozdávání. Ale pozor, nepřijel mentorovat, dorazil bavit a rozdávat berlínský sound.

Když hned v prvních minutách spustil čerstvou masivní elektrosmršť Push It, za níž stojí Mason & Princess Superstar, žermanická zátoka začala poslušně Westbamovi odezírat. I na něm bylo postupně znát, jak si zdejší prostředí užívá a průběžně se dostává tam, odkud vzešel.

Tedy do rovného beatového podhoubí vyzdobeného jednoduchými klávesovými melodiemi, jež víc než cokoliv jiného symbolizují berlínskou technoscénu 90. let. To nadšení z blízkého setkání gradovalo skladbou Sunshine nakopnutou ženským vokálem, již Westbam se svým souputníkem Dr. Mottem vydali už v roce 1997.

Ale jestli se dá mluvit o vrcholu, kdy šly ruce i nohy do vzduchu a parket téměř jednohlasně řval, přišel se songem New World Order. Ten Westbam jako Mr. Y spolu s Afrikou Islamem (Mr. X) vypustili do světa v roce 2000. Žádná energie se z ní za ty roky nevytratila a na rozloučení si Maximilian Lenz lepší track vybrat nemohl.

Coal Festival pak pokračoval i v sobotu, kdy se hlavní techno stage proměnila v housový chrám v čele se stoupající německou hvězdou Mathiasem Kadenem, ale to už jsem musel být jinde.

Hudební přehlídka, jež podle pořadatelů letos napsala svůj 13. ročník, si zaslouží pozornost. Nejen kvůli line-upu. Tolik příjemnou atmosféru malého festivalu, kde se vměstnají tří scény (a žádná přitom neruší tu druhou) a kde je pořád dost místa na klidné posezení, radost z přírody a dobrý výhled na hvězdy – ty hudební i na nebi –, jinde těžko hledat.

Za tenhle „uhelný“ flek se Moravskoslezský kraj rozhodně stydět nemusí.