Turné už klepe na dveře, v březnu ho odstartujete koncertem ve Frýdku-Místku. Těšíte se?
Jindra Polák: Hrozně! Nedávno jsme dojeli podzimní turné, začali chystat jeho blížící se pokračování a taky se dali do práce na materiálu k nové desce, takže jsme si občas v tom zápřahu říkali – už aby byl nějaký volný víkend! A když pak ten volný víkend konečně přišel, stejně jsme si psali zprávy: „Čau, co děláte? Jdu zrovna na pivo, nepůjdete taky?“ Takže se těšíme.
Už jste všichni nastěhovaní v Praze?
Ondra Málek: Nejsme, já a další dva kluci jsme z Přibyslavi a stále tu Přibyslav držíme.
Takže na zkoušky stále dojíždíte?
O.M.: Ono moc času zkoušet ani není, teď přes léto jsme jeli sehraný program a jen na pár dní se sešli na soustředění, abychom nacvičili nějaké změny.
J. P.: Právě, děláme spíš soustředění. Všichni jsme různě rozházení, chodíme do práce, do školy, takže si dohodneme pár dní buď tady v Praze, nebo v Přibyslavi a zkoušíme v kuse.
O.M.: Nejvíc jsme se ale sehráli během vystupování na pódiu.
Kdybychom měli nadcházející turné vyzdvihnout něčím speciálním, bude to tedy představení nového repertoáru?
J. P.: Určitě zazní věci z připravované desky, některé jsme hráli už na podzim. Speciální bude i tím, že s námi opět pojede jako host naše kamarádka Kateřina Marie Tichá, která tentokrát poprvé vystoupí i se svou kapelou jako předskokanka.
O.M.: A taky jedeme na místa, která jsme během posledního turné minuli.
J. P.: Přesně tak, o to podzimní turné byl enormní zájem a ne na všechny, kteří nás chtěli vidět, se dostalo, i na to jsme při plánování brali ohled. A taky jsou pro nás blížící se koncerty takovým uzavřením etapy, kdy jsme hráli věci z první desky.
Tušíte už vydání nové studiovky?
O.M.: Někdy v září. Chtěli bychom ji v září vydat a na podzim udělat hezký křest.
J. P.: První singl půjde ven už teď 26. února, bude se jmenovat Vlčí srdce. Ten už hrajeme živě a stala se z toho taková hymna posledních koncertů.
Turné kapely Jelen:
- 4. 3. Frýdek-Místek (Stoun)
- 5. 3. Karviná (Harlekýn)
- 10. 3. Mladá Boleslav (Škoda muzeum)
- 11. 3. Plzeň (Žebřík, Depo2015)
- 12. 3. Liberec (Bunkr)
- 16. 3. Olomouc (U-Klub)
- 25. 3. Jindřichův Hradec (KC Jitka)
- 27. 3. Litomyšl (Kotelna)
Pracuje na nové desce stejný tým jako na debutu Světlo ve tmě?
O.M.: Pracuje, i když už v trochu jiné pozici, například když jsme na první desku potřebovali nahrát trumpetu, oslovili jsme Sašu Smutného, který hrál ve filharmonii, a už s námi zůstal. Tehdy nás bylo v kapele méně a zvali jsme různé hudebníky...
J. P.: ... kteří s námi byli ve studiu a najednou říkali: „Hele, já bych si to zahrál i naživo,“ a tak už s námi vlastně zůstali. Takže jsme se ze čtyřčlenné kapely rozrostli v sedm lidí a sehranou sestavu, která v této podobě dělá i novou desku.
Dá se vůbec tým sedmi lidí ukočírovat? Máte svého kapelníka?
O.M.: Ve studiu máme producenta Martina Ledvinu, který je pro nás jako další člen kapely a jeho zkušenosti nám hrozně pomáhají. Když se občas na něčem zasekneme, dokáže nás nasměrovat ven ze slepé uličky.
J. P.: Je super mít za zády takového producenta, za kterým když přijdeme s nějakými nápady nebo písničkami, tak slyší, kde jsme to přepískli. Není to ale tak, že by nám do toho nějak moc mluvil, spíš jde o ten vnější pohled, který nám po tom uzavřeném několikadenním zkoušení nebo soustředění chybí.
A vy sami mezi sebou žádného kapitána nemáte? Někoho, kdo by krotil potenciální konflikty?
J. P.: No, když už mě něco opravdu hodně vytáčí, tak si dupnu.
O.M.: Ale to se skoro vůbec neděje. My spolu ještě nejsme tak dlouho, abychom si lezli na nervy, v těch sedmi lidech je stále o čem si povídat a děláme něco, co nám přináší akorát příjemné a hezké zážitky.
J. P.: To je ono, děláme to, co nás baví. Po létě se nás už lidé různě ptali, jestli nemáme plné zuby toho, co hrajeme, jenže nás to baví spolu hrát, ta energie na tom pódiu je prostě super a do lidí tu energii dostaneme taky, toho nejde mít plné zuby.
O.M.: Mám třeba rád moment, kdy začnu do mikrofonu řvát: „Zabil jsem v lese jelena“ (skladba Jelen je jeden z nejhranějších singlů kapely, pozn. autora) a lidi jenom stojí s nevěřícnými výrazy: „Cože?“ Když to třeba slyší poprvé, tak zírají. Teď jsme zrovna hráli na jednom plese a bylo kouzelné vidět, jak na to reagují dámy v těch róbách. Nakonec nás návštěvníci nechtěli pustit z pódia.
J. P.: Je fakt, že jsme přidávali na plese, to se mi ještě nikdy nestalo.
Jelen bývá často přirovnáván ke skupinám Mumford & Sons nebo Divokýmu Billovi. Vadí vám taková přirovnání, nebo je berete jako kompliment?
J. P.: Nevadí. Mumford & Sons jsou skvělá kapela, Billové jsou super a je to logické, když slyšíte něco nového, taky se to snažíte přirovnat k něčemu, co už znáte. Četl jsem komentáře, že zním jako Nohavica, Müller nebo Hapka, ale to je kompliment, vždyť jde o skvělé zpěváky. Mně to přirovnání k Mumford & Sons dává smysl i z toho důvodu, že jde opravdu o top kapelu současného akustického hraní, je to to první, co se lidem vybaví, a já tu akustickou scénu mám rád od těch známých špiček až třeba po americanu. Takže určitá inspirace tam bude, ale určitě to není tak, že bychom si řekli: „Pojďme to dělat jako oni.“ Kluci zase vyrůstali právě na Divokým Billovi, což mě naopak minulo. Pro mě je v muzice bez ohledu na vlivy důležitá písnička, to je to jádro, kterého se držíme.
O.M.: Je to tak, já mám rád třeba písničky od Nohavici, Nedvědů nebo Spirituál Kvintetu.
J. P.: Já taky. A jsme u toho, můžete nad Nedvědy tisíckrát ohrnovat nos, ale stejně si ty Stánky u táboráku všichni někdy zazpíváme. Protože jsou to prostě dobré písničky, které to gró v sobě mají, i když je nemusíte poslouchat. To jim nikdo nesebere.
Divokej Bill je kapela, která má na jednu stranu velkou fanouškovskou základnu, ale na druhé straně jimi určitá část lidí opovrhuje. Když vás Billové vzali na své turné jako předkapelu, pomohlo vám to, nebo jste naráželi na odsudky?
O.M.: Jednoznačně nám to pomohlo. Pro nás to byla první zkušenost se sály plnými lidí.
J. P.: Jen si to představte, jste mladá kapela, která poprvé přijede do vyprodaného klubu, a máte vystoupit před dav, od kterého čekáte akorát volání: „My chceme Billa!“ Ale my začali hrát a lidi to bavilo!
O.M.: Štěpán (Karbulka, zpěvák Divokýho Billa, pozn. red.) mi tehdy říkal: „Štvete mě, máte větší potlesk než my!“ Samozřejmě si dělal legraci, aby nás povzbudil. Ta šňůra byla to nejlepší, co jsem kdy od Billů slyšel, a lidi byli úplně nadšený, od začátku do konce.
J. P.: Byli jsme nervózní, vyklepaní, ale ti kluci nás podrželi a podporovali, což nás u takto velké kapely překvapilo. Dodnes jsme kámoši, občas si voláme. A jsme rádi, že jsme to s nimi mohli jet, zkusili jsme si to před plným publikem a to pro nás bylo důležité.
Skupina Jelen už je nyní ve fázi, kdy se jí samotné daří vyprodávat sály. Udržujete s fanoušky kontakt?
J. P.: Snažíme se, protože pro nás je zpětná vazba důležitá a baví nás. Když to jde, což na turné jde nějak vždycky, tak slezeme z pódia, vydechneme, převlékneme se do suchého a jdeme za nimi. A dokud tam jsou, dokud chtějí něco podepsat nebo si povídat, jsme s nimi.
O.M.: Rozhodně to chceme držet, co to jde, dokonce i na festivalech nebo při přejíždění na další štaci. I když musíme balit, někdo z nás za fanoušky vždycky jde.
J. P.: To setkání je pokaždé super. Mě třeba fascinuje, že přijdou jak malé děti, tak jejich babičky. Nebo za námi přijdou dospělí a říkají: „To je škoda, že ten koncert byl tak pozdě, my jsme chtěli vzít i děti, ale nešlo to.“ Když pak se mnou takto rozdílní lidé mluví o našich písničkách, co v nich kdo slyšel a jak na ně která zapůsobila, tak si říkáte, že to, co děláte, je skvělé a dává smysl.
Málokdy se stane, aby skupina během tří let dokázala ujít takový kus cesty, jako se to podařilo Jelenovi. Dají se najít nějaké prvky, které urychlily vývoj kapely?
J. P.: Asi jsme měli štěstí.
O.M.: Ono se říká tři roky, ale Jindra měl spoustu nápadů na písničky, už když jsme se poznali.
J. P.: Je fakt, že jsem začal skládat někdy v patnácti letech, kdy jsem si koupil první kytaru, ale kluci už dřív taky někde hráli, Ondra měl dlouho další kapelu, takže jsme nezačínali od samého začátku.
O.M.: Pomohlo nám rozhodně turné s Billem, protože nás viděly tisíce lidí.
J. P.: A štěstí bylo, že jsme se dostali k labelu Martina Červinky SinglTon. Určitě nám hodně dala a dává spolupráce s producentem Martinem Ledvinou. Máme všichni práci, školy, rodiny a label nám obrovsky pomohl s věcmi, které bychom sami nestíhali. A možná v tom bude asi i to štěstí, že jsme přišli v pravý čas s písničkami, které dokázaly lidi oslovit.
To byl Jelen v uplynulých třech letech. Dokážete odhadnout následující roky? Máte nějaké plány?
J. P.: Teď nás čeká turné, pak letní hraní, na které se taky těšíme, deska v září, dotáhnout křest a pak se uvidí.
O.M.: Já bych řekl, že máme plány a pak máme sny. Plán je to, co nastřelil Jindra, a takový dlouhodobý sen je udělat třeba turné v Americe po českých centrech.
J. P.: Přesně, to by se mi líbilo! A taky je plán udržet tu partu a atmosféru v kapele tak, jak je.
