Nic proti ani jedné ze dvou výše zmíněných slečen, jedná se pouze o zařazení: do Británie, na scénu, která má více (M.I.A.) či méně (Lily) něco společného s grimem, k fenoménu MySpace, jakožto prostředku i důkazu úspěchu, i ke snahám prosadit se ve Spojených státech.
- Na videoklip ke skladbě 9 To 5 se podívejte ZDE
- Na videoklip ke skladbě Love Me Or Hate Me se podívejte ZDE
- Na videoklip ke skladbě Random se podívejte ZDE
- Na videoklip ke skladbě Blah Blah se podívejte ZDE
Tomu poslednímu se Lady "Es-ou-víí-íí" se svojí novinkou Public Warning přiblížila zatím asi nejvíc ze všech ženských i mužských (The Streets, Dizzee Rascal) představitelů grimové scény. Tedy té její části, která si tyhle snahy je ochotna přiznat a vylézt z nouze-ctnosti-undergroundu na popové, potažmo komerční světlo boží.
Přestože o peníze jde vždycky až na prvním místě, v tomhle případě je motivací kromě síly amerického trhu ještě jedna věc, prostá prestiž. Dokázat, že britští ochlastas jsou americkým gangstas v koloseu světového hip-hopu rovnocennými soupeři a že i oni si zaslouží zdvižené palce legií.
Dvacetiletá nabroušená mrška Sovereign už každopádně spatřila zdvižený palec císaře. Jay-Z, šéf Def Jam Records, si ji zavolal do svého kanclu v New Yorku poté, co zavětřil svěží závan z ostrovů, kde se v té době Lady už už stávala legendou po vydání dvou EP Vertically Challenged a Blah Blah.
Smlouvu samozřejmě dostala, i když si předtím musela střihnout jedno privátní vystoupení pro císaře, generála Antonia "L.A." Reida a plukovníka Ushera. "Cítila jsem se jako nájemný klaun," vyjádřila se k té události pro časopis Billboard.
Vždyť ona přece je klaun! Nebo spíš dvorní šašek se vší svojí jízlivostí, sympatickou, a tím pádem prominutelnou neurvalostí i pichlavými výroky typu "pokud mě milujete, díky, pokud mě nenávidíte, tak běžte do prdele!" (Love Me Or Hate Me).
A také image sestávající se z vytahaných triček a mikin a culíku na straně, který Lady Sov v kombinaci s malým vzrůstem dodává na vzhledu pubertální školačky, což je paradoxní, neboť právě v pubertě byla ze školy "odejita".
Luise Amanda Harman, jak zní její vlastní jméno, oplývá flow člověka s vyřvanými hlasivkami (jak by ne), lehkou neurózou a postojem barového povaleče s šestou lahví piva v pravé ruce a osmnáctou cigaretou v levé.
Je-li třeba, zbaví vás agrese. Není-li třeba, pobaví, rozesměje, dodá enegrii a vlastně i sebevědomí, popřípadě sílu a inspiraci přestat si v životě brát servítky.
Pod produkcí Public Warning naleznete podpis Basement Jaxx. Neměli toho zase tolik na práci, protože většina skladeb na desce už byla de facto hotová a objevila se na zmiňovaných EP (namátkou třeba 9 to 5, kterou následně předělali The Ordinary Boys, Random či Blah Blah), což může vadit těm, kteří vědí a věděli. Ale ne nutně.
Mezery v souboru starých skladeb totiž nejsou vycpány vatou, nýbrž vysypány zlatým prachem. Mimo jiné titulní Public Warning, rozjetý grime'n'roll'n'ska, kamarád do deště, My England s dechy, které evokují zálibu BJ v balkánských záležitostech (jakmile však Sov začne současně s nástupem heavy beatu rapovat, zapomenete), či těžkotonážní Love My Or Hate Me.
Zvukově ale stále zůstáváme na té správné straně oceánu. Což je jedině dobře.
Gangstas třeste se! Slečna trpaslík útočí a nebude to její mladá krev, která poteče. A vy, čtenáři a posluchači, se třeste také. Chvějte se. Tetelte se blahem. U Public Warning to není nic složitého.
Lady Sovereign: Public Warning. CD, 48 minut, vydavá Universal
