reklama
 
 

Tori Amos přijíždí jako čím dál lepší červené víno

23. 9. 2009 12:19
Zpěvačka vystoupí ve čtvrtek podruhé v Praze

Praha – „Na mých koncertech stále přibývá zjizvených žen, ten trend v posledních letech narůstá. Chtěla jsem se vplížit do nitra sebedestrukce a předrátovat ji ve skladbách jako Ophelia,“ popisuje Tori Amos základní téma svého nejnovějšího alba Abnormally Attracted To Sin, které představí 24. září v Kongresovém centru na svém už druhém pražském koncertě.

„Ophelia je o rozhodnutí zůstat s někým, kdo vás nerespektuje a neváží si vás. To nás přivádí k tomu, co je doopravdy hřích. Co je hříšné? Není to to, co mi řekne církev. Jsem to já, když dopustím, aby mě někdo ponížil.  Jako ženy si můžeme vybrat a odejít, ale zdá se, že to rozhodnutí odkládáme a já se celou dobu ptám: Proč?“ rozvádí písničkářka téma násilí na ženách, které se v různých obměnách táhne celou její kariérou.

Ačkoli byla od počátku 90. let brána buď jako americká odpověď na Kate Bush, nebo byla řazena do umělé scény nových písničkářek typu Sheryl Crow, Joan Osborne a Alanis Morissette, ani jedna klasifikace přesně neodpovídala misi, na niž se ve své tvorbě vydala.

Zázračné dítě, které od dvou let hrálo na piáno a v jedenácti bylo vyhozeno z konzervatoře pro příliš radikální kompozice, totiž v celé diskografii vede boj; popisuje příběh ženy, která chce realizovat svou představu ženství, ale vždy v ní selže. Vždy je o něco okradena: okolnostmi, muži, vírou, církví, nebo vlastní touhou po sebeobětování.

A tak je její svět zabydlen „Ofélií“, zhroucenou „Sirénou“, „Cornflakovou dívkou,“ která si kvůli zradě matky vytrpěla obřízku, „Profesionální vdovou“ nebo „Jackie“ Bouvierovou  Kennedy, které se jednoho dne zbořila představa o celém životě.

Nenašli byste u ní mužského hrdinu - a když, tak jenom ve vyhroceném dialogu jako ve skladbě Raspberry Swirl: „Nejsem tvoje señorita, nepocházím z tvého kmene a v zahradě jsem nespáchala žádný zločin.“ Což je symbolika, která odkazuje k tomu, že vyrůstala jako dcera metodistického kněz a samotný fakt ženství zde již s sebou nesl jistou méněcennost.

Náboženská rovina u Tori Amos prosakuje v úmyslném propojování gospelových chórů s citacemi barokních vlivů, což ji přineslo úspěch na albu Boys for Pele v roce 1996, které se dostalo dokonce na druhou příčku Billboardu i UK Top 40.

Neustále hledání a pokoušení se realizovat svůj ideál ženy se u Tori Amos úzce prolíná s osobní rovinou. Coby oběť násilného přepadení spojeného se znásilněním napsala zpovědní Me and a Gun, zatímco pocity z prodělaných potratů reflektovala na albu From the Choirgirl Hotel, konkrétně v singlu Spark. 

Pro korekci dominantního mužského vidění se rozhodla s albem Strange Little Girls, které přineslo dvanáct coveverzí skladeb mužských autorů, které reinterpretovala pokaždé z jiného ženského hlediska. Pro každou píseň sehrála jinou personu, převlékla se pokaždé do jiných charakterů a kostýmů, které zachycuje booklet.  

Převleky byly typické i pro předchozí konceptuální album American Doll Posse.

Posedlost klasickým obrazem ženy přinášejí obaly jejích desek až s fetišistickou posedlostí. Jestliže na From the Choirgirl Hotel fotografka Katerina Jebb sejmula její tělo na obří kopírce, Abnormally Atracted to Sin se soustředí detaily bot, rób, líčení nebo paruk.

„Ale to, že nosím zlaté rukavice, neznamená, že nejsem spirituální bytost. Jsem. Není na církvi nebo na mé matce, aby o mě dělaly taková rozhodnutí,“ tvrdí Tori Amos.

A sebe vidí jako temně rudé víno. „Vypadá jako krev, vypadá nádherně. Jsem dobré červené víno. Tím, že jsem si dovolila zestárnout, myslím, že jsem v roce 2009 na pití čím dál lepší.“

autoři: Pavel Turek, tur | 23. 9. 2009 12:19

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama