Na tvorbě Thoma Artwaye je sympatické, že ač cílí na vesměs popové posluchače, nežene se bezhlavě za rádiovými hity. Jeho svižný kousek I Have No Inspiration se jím stal už před deseti lety, což kariéru tehdy dvaadvacetiletého kluka s kytarou z valašských Vlachovic nastartovalo víc než razantně. Hned za debutovou desku Hedgehog získal dvě Ceny Anděl a připsal si řadu dalších úspěchů, včetně účasti na věhlasném maďarském festivalu Sziget.
Od té doby složil spoustu dalších písní, aniž by se snažil nějak urputně udržet pozornost masového publika. Po dvou albech v angličtině vydal loni v únoru svou česky zpívanou prvotinu Trhám mraky. A ač sám přiznává, že se nejprve s texty ve svém rodném jazyce pral a moc mu nešly přes pusu, nakonec si psaní v češtině osvojil. Na aktuální čtvrté řadovce Občas to tak mám znějí jeho slovní obraty tak samozřejmě, přirozeně a lehce, jako by česky tvořil odjakživa.
Se skládáním a produkcí mu pomáhali jeho kolegové Štěpán Urban a Matěj Soukup. A zatímco minulá nahrávka Trhám mraky obsahovala jak skladby komorní a niterné, tak ty s bohatší produkcí, tentokrát Artway jednoznačně upřednostnil intimnější vyznění. Ostatně nahrávání neprobíhalo v žádných velkých studiích, ale jak prozrazuje booklet: "v Boudě, chaloupce u Sirákovického rybníka, ve Zvukařské dílně, u Krópy v obýváku a u Thoma ve studiu".
Čím dál víc tíhnu k akustickému projevu
"Mám pocit, že se zvukem se pomalu vracím na začátek - čím dál více tíhnu k dřevitějšímu akustickému projevu. Doufám, že si nová deska v záplavě každodenní nové hudby najde své posluchače, zejména ty, kteří si chtějí odpočinout od přeprodukovaných nahrávek," říká. O to víc si však dokáže vyhrát s aranžemi, které umí vystavět velmi efektně. Jeho skladby prvoplánově nekřičí o pozornost, přesto pulsují životem a pozvolna gradují, emoce v nich bobtnají a sílí.
Hned první píseň Občas to tak mám, která dala desce název, dobře charakterizuje jeho současnou tvorbu. Lehce houpavá melodie, příjemně klidný hlasový projev a osobní text, v němž se bez patosu zamýšlí nad svým životem. "Hledám to místo, kde jsem to já, chci v sobě mít čisto, než půjdeme dál," zpívá. Nevymýšlí na sílu témata, která by mu nebyla vlastní, volí uvěřitelnost a lidskost před naleštěností a imageovou pózou, což jde značně proti trendům dnešního popu pro mladé. Atmosféru dotvářejí i drobné zvuky či vokální ozvěny v pozadí. Jde o detaily, které samy o sobě nemusejí nijak zásadně vynikat, ale celku slouží velmi dobře.
Následující Chtěl bych se vrátit je přece jen veselejší a hravější, byť stále v umělcově introvertním a decentním pojetí. "Myslel jsem si, že by se v rádiu mohla líbit," uvedl ji sám Artway, když album před pár dny poprvé živě prezentoval v pražském Klubu Varšava. Singl se sice příliš neuchytil, zato ale podle jeho slov každý den v Českém rozhlasu hrají píseň Nona, kterou vydal letos v létě. Právě tato folk-popová kytarovka skutečně patří na celé čtvrté studiovce k těm nejchytlavějším. Její hlavní slogan "Ke svým snům už jsem byl tak blízko" rychle zalézá do uší a přímo vybízí k podupávání.
Na jinak spíše plouživé a melancholické desce se nachází ještě jeden svižnější song - jmenuje se Břeh a je to asi nejpopovější skladba na albu. Artway zpívá o přešlapování na místě, o hledání směru i pomyslného břehu v době, kdy se člověku úplně nedaří. "Už je mi to jasný, co má přijít, přijde, tak dovol mi se zasnít," hlásí optimisticky v nakažlivém refrénu.
Rozchody, souznění duší i píseň bez refrénu
Pozornost si zaslouží také skladba Už se mi zase dobře vstává. Tu zpěvák považuje za vůbec nejsmutnější na desce - ač její název vlastně vyznívá opačně. Tuto rozchodovou výpověď rozepsal už před několika lety, kdy ho inspiroval jeden konkrétní příběh. Dokončil ji ale až při přípravách aktuálního počinu. "Doufám, že máš sbalený kufr, stačí ten malý, jestli nevíš, kde je, tak ti ho rád naposled pomůžu najít, jestli ti nebude stačit, dám ti i svůj a IKEA tašky ti seženu u sousedů," prozpěvuje si autor a v refrénu si pochvaluje: "Rána zas chutnaj jako dřív, už se mi zase dobře vstává, už na tebe nemyslím." Tady se povedla především citlivá výstavba kompozice, v níž se emoce derou na povrch.
Na podobné bázi funguje i Víš, na co teď myslím, která ale tematicky stojí přesně v protikladu - oslavuje totiž souznění dlouhodobých partnerů. "Pokud máte, nebo jste někdy měli někoho, koho jste milovali, a cítili jste, že jste na sebe napojeni tak, že to vlastně ani nejde slovy popsat, věřím, že se s textem ztotožníte," okomentoval ji tvůrce. Skladbě hodně pomohl také videoklip, v němž si hlavní roli zahrál herec Dušan Sitek a který její hlavní myšlenku ztvárnil způsobem, jenž málokoho nechá chladným.
Jiný postup zvolil Artway při tvorbě singlu Je pozdě v noci, který vyšel už loni před Vánocemi. Pro ten totiž napsal pět velmi poetických slok, ale žádný refrén. A v této podobě ho poslal k posluchačům, což se u popových interpretů nestává zase tak často. Práce s atmosférou a vkusnou gradací je tady ale natolik podmanivá, že absenci hlavního popěvku přesvědčivě vynahrazuje.
Oblékl jsem starý hadry, začal podzim
V úplném závěru čeká nejfolkovější píseň Louka, která má syrovější zvuk téměř bez přidaných produkčních efektů. Začíná pohodovým hvízdáním a úvodní slova "Oblékl jsem starý hadry, začal podzim, sedím v trávě pod zamračenou oblohou" padnou do přicházejícího sychravého období jako ulitá. "A když spadnu, zas se zvednu, já nedívám, nedívám se zpátky," shrnuje písničkář své rozpoložení.
Artwayovy písně hodně staví na pocitech. Potěší posluchače, kteří se na ně dokážou naladit a ponořit se do nich, zatímco mainstreamové publikum hledající krátkodobou zábavu se jim nejspíš vyhne. S tím koneckonců počítá i sám zpěvák - v konceptu doprovodného turné Zblízka, se kterým v říjnu a listopadu zavítá do patnácti menších klubů, půjde právě o atmosféru a souznění s publikem.
V porovnání s předešlou, taktéž povedenou deskou Trhám mraky se hudebníkovi podařilo dát dohromady kompaktnější a sevřenější materiál. Čiší z něj, že tvorba hudby pro něj stále zůstává hlavně radostí a způsobem, jak autenticky zachytit své myšlenky. A jestli albu něco schází? Snad jen ještě nějaká ta skladba navíc k zařazeným devíti.
Album
Thom Artway - Občas to tak mám
vlastní náklad
19.9.2025
