The Who se loučí se ctí. Rockeři po letech natočili desku, do studia chodili zvlášť

Josef Vlček Josef Vlček
13. 12. 2019 19:30
Dvě alba vydaná před Vánoci dokazují, že také v pozdním věku se dají dělat úžasné věci.
Zpěvák Roger Daltrey a kytarista Pete Townshend, tváře The Who.
Zpěvák Roger Daltrey a kytarista Pete Townshend, tváře The Who. | Foto: ČTK/AP

Nejprve posmrtná deska písničkáře Leonarda Cohena nazvaná Thanks for the Dance a nyní nová nahrávka anglických pětasedmdesátníků The Who, opatřená prostým názvem Who, budou historicky vzato nejspíš patřit k vrcholným rockovým počinům roku. Nepřinášejí nic revolučního, jen dokonalé řemeslo, násobené schopností dát snímkům nenapodobitelnou emoci.

Kytarista Pete Townshend.
Kytarista Pete Townshend. | Foto: ČTK/PA

The Who se oficiálně rozpadli 16. prosince 1983, když jejich lídr a kytarista Pete Townshend na tiskové konferenci řekl, že ztratil všechnu tvůrčí energii. Nebyla to úplně pravda, vždyť od té doby vydal několik sólových alb.

Důvod byl spíše v pocitu, že The Who přestali fungovat podle jeho původních představ. Student střední výtvarné školy Townshend v roce 1964 tuto čtveřici nekoncipoval coby rockovou kapelu, ale jako multimediální umělecký objekt, nabitý až hysterickou kinetickou energií. A ta se po 20 letech začala ztrácet.

Přesto se Townshend ke svému projektu občas vracel, ať už na koncertech, nebo sporadicky také na nahrávkách. Nebylo jich moc - letošní album nazvané jednoduše Who je teprve druhé za uplynulých 37 let.

Z původních muzikantů zbyli jen dva: kytarista Townshend a zpěvák Roger Daltrey. Bubeník Keith Moon se ufetoval už v roce 1978 a basista John Entwistle zemřel na infarkt v nevadském hotelu po vysilující sexuální eskapádě v roce 2002.

Na nové desce je nahrazují dva špičkoví muzikanti, dvaašedesátiletý basista Pino Palladino a čtyřiapadesátiletý Zak Starkey, syn Ringa Starra z Beatles. Chybí jim Moonova a Entwistleova ztřeštěnost, ale ani Townshend s Daltreym už dávno nejsou těmi, kdo rozbíjeli kytary na pódiu nebo se na něm byli schopni poprat.

I tak nové album vznikalo za zvláštních podmínek. Vztahy mezi protagonisty jsou ještě po letech na takové úrovni, že se během natáčení Daltrey s Townshendem ani jednou nepotkali.

Jistá rockerská arogance v nich nicméně zůstala i po sedmdesátce. Hned v úvodní písni All This Music Must Fade (Všechna tahle muzika musí zmizet) až manifestačně vzkazují publiku: "Je nám to fuk / Víme, že tuhle píseň budete nenávidět / A to je fér / Nikdy jsme si úplně nerozuměli."

Úvodní píseň All This Music Must Fade z nové desky The Who. | Video: Polydor Records

Další tři minuty pak uvažují, jestli má smysl natočit další album The Who, když o ně nikdo nestojí. Sice končí slovy "Who gives a fuck?" - jemněji řečeno: koho to vůbec zajímá? -, ale dalších deset songů, v luxusní verzi alba dokonce třináct, prozrazuje, že se nakonec nechali přemluvit a nechtěnou desku udělali.

Na všech skladbách je znát Townshendův autorský rukopis. Už od sedmdesátých let minulého století rád bohatě vrství elektrické a akustické kytary, přidává na energii klavírem a hlavně se snaží, aby se v doprovodu pořád něco dělo. Nebojí se sáhnout po elektronických zvucích stejně jako po orchestrálních aranžmá. Libuje si v překvapivých zlomech a kontrastech.

Mezi skladbami zaujme Got Nothing To Prove, na níž se Townshend pokusil znovu oživit sound z poloviny šedesátých let včetně zvuku orchestru. Prvním singlem z desky je zase Ball and Chain, protestsong o neodsouzených vězních v Američany provozované základně v kubánské zátoce Guantánamo. Neobvykle vyznívá také skladba She Rocked My World s lehce latinskou a místy jazzovou atmosférou.

Tu a tam se objeví něco podobného tomu, co The Who hráli někdy před čtyřmi nebo pěti desítkami let: třeba syntezátor ve Street Song okamžitě vyvolá vzpomínku na jejich kdysi hodně diskutovanou skladbu Baba O'Riley.

Syntezátor ve Street Songu okamžitě vyvolá vzpomínku na skladbu Baba O'Riley. | Video: Polydor Records

Největší šok však přináší píseň I'll Be Back. The Who, ve své době nejdivočejší rocková kapela, přišli s ploužákem? To je skoro stejné, jako kdyby Céline Dion natočila píseň s Metallikou. Přitom se nejedná o úlet, ale skoro učebnicový příklad bílého soulu s popůlnočním charakterem, navíc se sóly na foukací harmoniku a smyčcovým doprovodem, který připomíná nahrávky takzvaného Philadelphia soundu ze sedmdesátých let.

Obal desky Who.
Obal desky Who. | Foto: Polydor Records

Pětasedmdesátiletý Roger Daltrey už samozřejmě nemůže zpívat stejně jako v době rockových oper Tommy a Quadrophenia. Řeší to stejně jako třeba Ian Gillan z Deep Purple: co uzpívá, uzpívá a zbytek dožene prožitkem. S něčím mu nejspíš lehce vypomůže studiová technika. Ale ne moc, protože kapela některé skladby určitě zahraje na nadcházejícím jarním turné po Velké Británii a USA.

Při tempu jejich produkce se patrně jedná o poslední desku The Who. Je to odchod se ctí, jak se sluší na jednu z největších legend klasického rocku; album, k němuž se hodí slovo "vymazlené".

Potvrzuje to i fakt, že deska má vynikající obal se spoustou symboliky, která kapelu provázela v průběhu pětapadesátileté kariéry. Nepřekvapí zjištění, že jeho autorem je Peter Blake, sedmaosmdesátiletý výtvarník, který kdysi vymyslel obal k beatlesáckému Seržantu Pepperovi.

The Who: Who

Polydor Records 2019

 

Právě se děje

před 20 minutami

Česko a Japonsko podepsaly nový plán strategické spolupráce

Český ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek a jeho japonský protějšek Tomišicu Motegi dnes ve Varšavě podepsali nový plán strategické spolupráce mezi oběma zeměmi. Učinili tak na okraj jednání ministrů visegrádské čtyřky (V4 - Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko) a Japonska, které zorganizovalo polské předsednictví V4.

Mezi prioritní oblasti spolupráce Česka a Japonska budou na základě akčního plánu pro období 2021 až 2025 patřit kromě ekonomiky také věda, inovace a obchod. Součástí je i spolupráce v oblasti bezpečnosti a multilaterální diplomacie. Japonsko je po Číně a Jižní Koreji třetí zemí v Asii, se kterou má Česko takto upravené vztahy.

Podle tiskové zprávy českého ministerstva zahraničí je Japonsko je druhým největším investorem v ČR a druhým nejdůležitějším obchodním partnerem Česka v Asii. Obrat obchodní výměny v roce 2020 dosáhl 3,8 miliardy dolarů (80,2 miliardy korun). Celkem 260 japonských firem v současné době zaměstnává v ČR přes 50 000 lidí.

Zdroj: ČTK
před 49 minutami

Nadal prohrál v madridském čtvrtfinále se Zverevem

Německý tenista Alexander Zverev potřetí za sebou porazil Rafaela Nadala a postoupil do semifinále antukového turnaje v Madridu. Čtyřiadvacetiletý hráč zvítězil nad světovou dvojkou 6:4, 6:4 a jeho dalším soupeřem bude Rakušan Dominic Thiem.

Nejvýše nasazený Nadal, pětinásobný vítěz madridského turnaje, prolomil soupeřův servis jako první, jenže vedení 4:2 neudržel. Zverev čtyřmi gamy za sebou získal úvodní set a ve druhém mu pak stačil brejk v páté hře. "Tohle je jedna z největších výher mojí kariéry. Ale turnaj ještě nekončí," radoval se Zverev po mečbolu.

Nadal má sice se Zverevem dál aktivní bilanci 5:3, jenže německého protivníka naposledy zdolal před třemi lety. Dvakrát mu pak podlehl na tvrdém povrchu. Právě v roce 2018 Zverev ovládl madridský turnaj, o titul se tehdy utkal s Thiemem.

Thiem porazil Američana Johna Isnera 3:6, 6:3, 6:4 a do semifinále se v Madridu probojoval počtvrté za sebou. Na první triumf ale zatím čeká, ve finále byl dvakrát.

před 1 hodinou

Volejbalistky porazily v kvalifikaci ME 3:0 i Bosnu a Hercegovinu

České volejbalistky zvládly v kvalifikaci mistrovství Evropy i druhé utkání a znovu zvítězily bez ztráty setu. V lotyšském Daugavpilsu si dnes poradily s Bosnou a Hercegovinou 25:23, 25:18 a 25:17 a vedou tabulku skupiny F.

V prvním utkání svěřenkyně řeckého trenéra Jannise Athanasopulose vyhrály nad domácím Lotyšskem jasně 3:0 a v sobotu uzavřou první turnaj duelem se Slovinskem. Odvety se uskuteční za týden v Bosně, na šampionát postoupí dva týmy.

Volejbalistky jsou na nejlepší cestě na šampionát, který budou na přelomu srpna a září hostit Srbsko, Bulharsko, Chorvatsko a Rumunsko. Turnaj bude hrát 24 týmů.

před 1 hodinou

Čeští kajakáři se po roční pauze vrátili na evropský trůn v hlídkách

Čeští kajakáři se po roční pauze vrátili na evropský trůn v hlídkách. Bronz v týmovém závodě na mistrovství Evropy ve vodním slalomu přidaly kajakářky. Kanoisté i kanoistky obsadili v italské Ivree šestá místa.

Čeští kajakáři patří dlouhodobě k evropské i světové špičce. Před loňským stříbrem v Praze získali čtyři evropské tituly za sebou. Dnes na ně navázali ve složení Jiří Prskavec, Vavřinec Hradilek, Vít Přindiš. Poslední jmenovaný měl "šťouch" na osmé brance, ale čistě nejel nikdo ze soupeřů. Češi vyhráli o 1,62 sekundy před Německem, třetí skončili Britové.

Neolympijské hlídky jsou doplňkovou disciplínou, v tréninku se vodní slalomáři soustředí na individuální přípravu. "Před tímhle mistrovstvím jsme byli společně na jednom tréninku asi na patnáct minut, takže jsme tomu opravdu moc nedali. Ale naštěstí se to sešlo a ta hlídka dopadla, jak dopadla, takže nádherně," poznamenal Přindiš.

Další zprávy