Písnička musí být trochu kýčovitá. Film mapuje rodinné písně Svěráka s Uhlířem

Josef Vlček Josef Vlček
13. 3. 2019 10:38
Pro režiséra Viktora Polesného muselo být natáčení hudebního medailonu o Zdeňku Svěrákovi a Jaroslavu Uhlířovi příjemným zážitkem. Jen si to vezměme: dva staří pánové, v prostředí Uhlířova "abštajgu" ze sebe nenápadně sypající jednu moudrou myšlenku za druhou, záznam pozitivní atmosférou nabitého koncertu k 50. výročí dua v pražské O2 areně a k tomu materiál ze známých filmů či televizní série Hodiny zpěvu.
Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák předloni oslavili 50. výročí spolupráce.
Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák předloni oslavili 50. výročí spolupráce. | Foto: Michaela Buchtová

Příhodně promíchaná kombinace toho všeho tvoří televizní pořad, který pod názvem Svěrák a Uhlíř - padesát let spolu tuto středu večer uvede stanice ČT art. Na divákově tváři vykouzlí blažený úsměv a zalije ho hřejivým pocitem nostalgie. Tak je to jednoduché.

Foto: Česká televize

Hodiny zpěvu, které Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř vysílali od roku 1988, zprvu tedy ještě v Československé televizi, většinou režíroval právě autor nynějšího dokument Viktor Polesný. Ten zachytil také zhudebnění čtyř nejznámějších pohádek Svěráka s Uhlířem, které na CD a DVD před třemi roky vydal Supraphon.

Těžiště nynějšího Polesného medailonu je tak spíše v oblasti dětských, možná přesněji řečeno rodinných písní než v tom, co Svěrák s Uhlířem udělali pro dospělé. Tím se režisér možná až příliš drží jednostranné teze, že se v písních dua potkávají ti, kteří je pamatují, s těmi, kdo je teprve poznávají.

Podle vlastních slov napsali třiasedmdesátiletý Uhlíř a dvaaosmdesátiletý Svěrák asi 400 písní. Z tvůrčího procesu jim prý vylézá 80 procent zhudebněných básní a 20 procent vlastních textů, složených na hotovou hudbu, říkají.

Do televizního medailonu se těch písní dostala jen část. Chybějí například Severní vítr, Ani k stáru, Hospůdka, Neopouštěj, Chválím tě, země má, Dělání a mnoho starších popových hitů.

I tak je film ale nabitý úryvky ze skladeb, které zná kdekdo. Připomíná tak, že Svěrák je textařským mistrem neotřelých rýmů, jež se okamžitě vryjí do paměti, a refrénů, které člověka svádějí, aby je s ním hned napoprvé zazpíval.

Foto: Česká televize

Zhruba v polovině filmu Zdeněk Svěrák pojmenovává podstatu masového úspěchu desítek písní, které s Jaroslavem Uhlířem napsal.

"Písnička je tak krátký útvar, že aby zaujala, musí podle mne být trochu kýčovitá," říká. "Ona se nesmí stydět za to, že se do té společnosti vystrojí a bere si na sebe co nejatraktivnější podobu. Být dojat je stejně lidské jako se smát, takže se v našich písničkách nebráníme ani legraci, ani dojetí," dodává.

Sluší se dodat, že podstata úspěchu dua netkví v humoru, pro ten ostatně ne každý musí mít pochopení. Snad každý je ale schopen akceptovat úsměv, zvláště když za ním cítí laskavost, pochopení, slušnost a radost z toho, že vůbec jsme - to jsou hlavní kvality dvojice Svěrák a Uhlíř.

Tím, že hlavní vyprávění filmu čítajícího 52 minut táhne povětšinou Zdeněk Svěrák, vzniká dojem, že snímek je ve skutečnosti víc o Jaroslavu Uhlířovi.

Foto: Česká televize

A vlastně proč ne? Uhlíř jako hudební skladatel stojí tak výrazně mimo proudy, že jeho melodie milují děti stejně jako otrlí příznivci punkových Tří sester, na jejichž koncertech s obrovským ohlasem několikrát vystoupil.

Jeho melodie jsou v určitém ohledu retro. Občas sahají až do tradice rakousko-uherského kabaretu, jindy v nich cítíme atmosféru let třicátých, možná šedesátých. Nepochybně v nich najdeme také tradici české lidové písně.

Mnohé Uhlířovy nápěvy by v jiném aranžmá báječně obstály ve světě české dechovky. Jejich nejlepší vlastností je přehlednost, jednoduchost a nenáročnost. Může je zpívat malé dítě stejně jako nezpěvák. Jsou melodické, ale s citem zároveň dávají vyniknout hravému textu.

Svěrák a Uhlíř - padesát let spolu

Režie: Viktor Polesný
Premiéra 13. března, 20.20 hodin na stanici ČT art

Pro písničky je vždy štěstím, když je vytvářejí autorské týmy, které spolu vnitřně souzní a jejichž členové se dovedou vzájemně inspirovat. Platilo to o Voskovci, Werichovi a Ježkovi, o Suchém a Šlitrovi - a platí to také o Svěrákovi s Uhlířem.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 4 hodinami

Policie pátrá na Nymbursku po seniorovi, který odjel do Kerska na houby. Může být v ohrožení života

Středočeská policie pátrá po osmdesátiletém muži, který dnes po poledni odjel na motokole ze Sadské na Nymbursku na houby směrem na Kersko a nevrátil se. Muž je po několika operacích srdce, trpí výpadky paměti, proto může být v ohrožení života. Policie to uvedla dnes večer na Twitteru, zveřejnila také fotografii hledaného. Lidé se s informacemi k pátrání mají obracet na linku 158.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

V Namibii objevili nový kmen kulhavky a slintavky. Vyvezené maso může být zasažené, varoval ministr

V Namibii odhalili nový kmen slintavky a kulhavky. S odvoláním na namibijské ministerstvo zemědělství to dnes uvedla agentura Reuters. Virové onemocnění, které se obvykle nepřenáší na člověka, se v zemi poprvé potvrdilo v květnu. Od té doby se nakazily tisíce kusů dobytka.

„Je důležité zdůraznit, že nový sérotyp FMD O také způsobuje klinické případy u koz a ovcí, které mohou onemocnění rozšířit na další citlivá zvířata,“ uvedl v prohlášení ministr zemědělství Carl Schlettwein.

První případy onemocnění se prokázaly v květnu v oblasti Zambezi, která sousedí ze Zambií. Nemoc se mezi dobytkem šíří navzdory vysoké proočkovanosti zasažených stád, což vedlo úředníky k hlubšímu prozkoumání problému.

Schlettwein uvedl, že nová mutace byla poprvé objevena v srpnu na jihu země. Vyšetřování podle něj ukázalo, že kmen se do země dostal ze Zambie kvůli nelegálnímu převozu zvířat přes hranice. Maso vyvezené z Namibie, která ho exportuje do Číny, Evropské unie a Spojených států, může být zasažené, varoval ministr. Nákaza podle něj také negativně ovlivní nedávné dohody o vývozu, které země podepsala například s Ghanou.

Slintavka a kulhavka je vysoce infekční virové onemocnění sudokopytníků, které se na člověka většinou nepřenáší. Nákaza se může přenášet větrem nebo na automobilech či šatech lidí, kteří přijdou do styku s nakaženými zvířaty. Na území České republiky se nemoc vyskytla naposledy v roce 1975.

Zdroj: ČTK
Další zprávy