„Narodila se v roce OxyContinu / vyrůstala ve vysoké trávě / dospívající milionářka, která má noční můry z blesků fotoaparátů,“ vykresluje se Lorde v prvních vteřinách desky Solar Power a do těch několika veršů vepisuje vlastní příběh, podstatu svého úspěchu i náladu nové nahrávky.
Lorde přišla na svět v roce 1996, kdy farmaceutická společnost Purdue Pharma uvedla na trh tišící lék na bázi syntetického opia. OxyContin stál na počátku takzvané opiátové krize, v jejímž důsledku pouze v Americe každým rokem umírají vyšší desítky tisíc lidí na předávkování. Vedle Xanaxu se OxyContin stal jedním ze symbolů doby, v níž lidé fyzické a psychické bolesti tlumí tabletkami, místo aby léčili příčinu.
„Vysoká tráva“ může pomoct - ať už v podobě zelenavých pahorků Nového Zélandu, nebo ubalená v jointu. Meditativní účinky dokáže navodit obojí. Nejen podle úvodní písně nového alba Lorde totiž člověka před návaly úzkosti nespasí ani miliony dolarů na kontě a status celebrity.
V Aucklandu by chtěl žít každý
Ve Spojených státech se v souvislosti s covidem-19 mluví o fenoménu great resignation, kdy ze zaměstnání dobrovolně odchází obrovský počet lidí. Podle tamního ministerstva práce to bylo jen během letošního dubna, května a června přes 11,5 milionu pracovníků.
Touhu po změně a zakušení svobody iniciovaly mizerné pracovní podmínky a nejistota výdělku, „velkou výpověď“ pak akcelerovalo zpomalení světa při pandemii, kdy leckdo přehodnotil priority. Solar Power je zasněným soundtrackem k těmto náladám. Jestli se Lorde na aktuální nahrávce snaží něco sdělit, pak že hodit vše za hlavu může být občas skvělé.
Onemocnění covid-19 paralyzovalo hudební prostředí, Lorde ale „covidové prázdniny“ předběhla. Období klidu si naordinovala už v listopadu 2018, kdy skončila turné k předchozímu albu Melodrama. Tehdy se vrátila do Aucklandu, zrušila účet na Twitteru a displej telefonu nastavila do černobílé, aby tolik nelákal.
Nikdy nepatřila mezi dříče, kteří mají strach, že jakmile se na chvíli ocitnou mimo světla reflektorů, už nikdy se před ně nevrátí. Tříletou pauzu si vymohla už po vydání debutu Pure Heroine a svůj život striktně dělí na osobní a pracovní fáze. Tu první tráví na Novém Zélandu, druhou v Los Angeles nebo New Yorku.
„Sbohem všem lahvím, sbohem všem modelům / Sbohem všem dětem čekajícím ve frontě na předražený hadry / O tuhle kalifornskou lásku nestojím,“ naznačuje nyní v písni California, co si myslí o Hollywoodu. A podobné motivy se táhnou celou nahrávkou.
Celebrity proti světu celebrit
Solar Power je tak dalším z letošních alb, které hudební showbyznys nelíčí v nijak pozitivním světle. „Věci, které jsem si kdysi užívala, mě teď prostě zaměstnávají,“ shrnula nedávno zpěvačka Billie Eilish podobný pocit v písni Getting Older.
Nejslavnější teenagerka světa „prohlédla“ o album dříve než Lorde a subtilní tón její druhé desky se podepsal i na komerčním ohlasu. Happier than Ever od Billie Eilish dosáhlo za první týden „pouze“ na pátý nejlepší prodej roku 2021, rekordy tentokrát lámalo jen v zájmu o vinyl.
Vzhledem k pozici Billie Eilish se dá mluvit o debaklu, ji samotnou to ale nejspíš netrápí. Stejně jako Lorde už prostě nepotřebuje být slavnější.
Únava odtrženým světem celebrit byla cítit také z letošního alba Chemtrails Over the Country Club od Lany del Rey a podobný sentiment prostupuje i tvorbou dalších zpěvaček. Ženy v hudebním byznysu zpívají a mluví o enormním tlaku, neexistenci soukromí i neustálé palbě anonymních haterů na sociálních sítích.
Těm se chtěla v srpnu vysmát například Američanka Lizzo, když všechny drby, které o ní kolují po internetu, „naoko“ potvrdila v singlu Rumors. Jenže krátce po jeho vydání zveřejnila video, jak brečí ve sprše. Nenávistných poznámek na vrub její váhy a barvy pleti bylo jednoduše až příliš.
Odstrašujícím případem pak je Britney Spears, která kvůli přílišné slávě ještě před nástupem internetu přišla o rozum, byla zbavena svéprávnosti a dodnes se snaží získat zpět kontrolu nad vlastním životem.
Stará dobrá halucinace 60. let
Lorde našla bezpečné místo v imaginární zemi zalité sluncem a estetice hnutí new age. Při práci se ponořila do reálií generace květinových dětí a nové album Solar Power nechala prosáknout atmosférou i dekoracemi konce 60. let.
Klip k titulní skladbě inspirovaly „sektářské“ filmy stejně jako dobové reklamy na Coca-Colu. Lorde se do svobodné doby nechtěla vrátit, spíš ji znovu vytvořit. Nahrávka tak zní naprosto současně.
Proti toku času se navíc vydala tak trochu náhodou. Novozélandský zpěvák Neil Finn z kapel Fleetwood Mac a Crowded House, u nějž Lorde nahrávala, do studia jednou přinesl modrý Fender Jaguar z roku 1965. Tento typ kytary definoval zvuk vzletného surf rocku a ovlivnil další žánry od 60. let dál. Právě díky měkkým a hřejivým tónům „jaguára“ Lorde nahrála kytarové album, přestože v rozhovorech tvrdila, že „kytary vždycky nesnášela“.
Desku, jejíž část Lorde minulý týden vydala na EP Te Ao Mārama také v maorštině, otevírá zasněné brnkání a zvuk cikád typický pro Nový Zéland, často je slyšet šumění moře. Lorde mluví o zhudebnění atmosféry své domoviny, pro zbytek světa může Solar Power znít jako náladotvorná epopej o zemi na konci světa, kam se většina posluchačů nejspíš nikdy nepodívá.
Z minimalismu do extáze
Změna zvuku je markantní. Lorde se v roce 2013 stala předvojem generace „šeptajících“ zpěvaček.
Když v patnácti letech nahrála na server Soundcloud píseň Royals, působila jako stará duše v mladém těle. Zkombinovala melancholii blues s moderními postupy, pod sborovými vokály tepal horečnatý rytmus. Její nečekaný úspěch tehdy poukázal na obrovskou poptávku po intimnější a mrazivější hudbě.
Když očividně zaskočená Lorde přebírala za debutový singl sošku Grammy, v hledišti zůstala sedět například Katy Perry s nominací za skladbu Roar, v níž se stylizovala do nepřemožitelné vládkyně džungle. „Bylo nebylo, kdysi v Hollywoodu / Když Carole řekla mé jméno, já vstala a sál vybuchl,“ vzpomíná Lorde nyní na střídání generací v písni California. A tón jejího hlasu napovídá, že spíš se smíšenými pocity.
Po lehce uspěchaném, nicméně působivém debutu Pure Heroine rozvinula svůj minimalistický výraz do rozmáchlejší podoby na albu Melodrama z roku 2017. S producentem Jackem Antonoffem zkonstruovala zvuk rezonující ve velkých halách a na stadionech, aniž by přišla o svou niternost.
Sedmatřicetiletý Antonoff je mezi zpěvačkami vyhledávaný. Dvě ze svých pěti Grammy získal za alba 1989 a Folklore od Taylor Swift, jednu za spoluautorství singlu Masseduction od St. Vincent. Produkoval poslední album Lany Del Rey a nově také Solar Power.
Jenže jeho kouzla tentokrát zůstala spíš u zvukového inženýrství. Zatímco Melodrama hrálo různými motivy a náladami, Solar Power je překvapivě plochá deska jednoho výrazu.
Obnovitelná energie sebe sama
Jakmile Lorde vyhlásí dovolenou, v mediálním prostoru se ukazuje jen minimálně. Výjimku udělala v únoru 2019, když se zúčastnila expedice na Antarktidu. Chtěla na vlastní oči vidět bezprecedentní tání ledovců a zároveň poukázat na nutnost razantních opatření proti oteplování planety. Při oznámení názvu alba Solar Power se mohlo zdát, že téma její třetí nahrávky je jasné. Jenže místo písní o pokoře k Zemi přišla s texty o energii, která dokáže člověka zahřát uvnitř.
„Nenávidím zimu, nemůžu vystát chlad / obvykle zruším všechny plány (sorry, prostě to nedávám),“ zahrává si s banalitou v úvodu titulního singlu, aby dodala, že když přijde teplo, cosi se v ní rozproudí, a pak to může nakopnout.
Solar Power je kritikou povrchního světa, jenže sama Lorde nenabízí o moc víc. To ostatně napověděla už fotka na přebalu alba, v jejímž středu se skví detail zpěvaččina odhaleného pozadí.
Tiskové zprávy uvádí, že se Lorde rozhodla desku vydat pouze digitálně a na vinylu, protože výroba CD zbytečně zatěžuje planetu. Sama zpěvačka však v rozhovorech nabízí prozaičtější důvod - doma už roky nemá, na čem kompaktní disky přehrát, a tak nevidí smysl ve výrobě něčeho, co nemůže sama použít. Spíš než o ekologické rozhodnutí tak jde o vystižení úpadku kdysi dominantního nosiče.
Linka environmentalismu, již před půlstoletím začal v hudbě výrazněji rozvíjet například Marvin Gaye na spirituální desce What's Going On, se v případě Solar Power smrskla čistě na energii jednotlivce.
„Hodně jsem vyrostla, hodně toho udělala,“ komentuje Lorde proměnu z temné puberťačky v povznesou bytost pro deník New York Times. „Jsem šťastná, pořád cvičím, moje tělo je hot. Cítím se dobře a chtěla bych přenést lidi tam, kde nyní jsem,“ dodává. Jakkoliv si při rozhovoru uvědomuje triviálnost svých slov a částečně se jim směje, podobně plytce působí celá nahrávka.
Solar Power je řemeslně skvěle zvládnutá, od zpěvačky na úrovni Lorde ale nelze čekat něco jiného. Ideály generace hippies se už na začátku 70. let ukázaly jako kolektivní halucinace a náraz do reality byl tvrdý. Těžko najít důvod, proč se tam půlstoletí po vystřízlivění začít vracet.
Deska může nabídnout bezpečný azyl před venkovním světem, její ochranná aura ale nevydrží dlouho. Možná i proto, že ve výsledku jde o zasněné album o strastech slavné milionářky, která zpívá, jak skvělé je občas nechat věci prostě plynout, nic neřešit a potáhnout si z trávy.
Album
Lorde: Solar Power
Univeral Music 2021
