Forum Karlín zato vyhovovalo kontaktní atmosféře jamajských diskoték, takzvaných dancehallů, jejichž hudbou se sedmašedesátiletá anglická hvězda momentálně inspiruje. Nebylo třeba bočních či zadních projekcí, stačilo pár světel a pozitivně laděná muzika. Publikum všech věkových kategorií se báječně bavilo.
Po roce 2000 se britskému baskytaristovi a zpěváku Stingovi příliš nedařilo. Většinou hledal nové cesty, jimiž se ubírat po padesátce. V tříletých intervalech tak natočil album anglické renesanční loutnové hudby, hodné spíše fanouška žánru než špičkového muzikanta, pak svou nejhorší desku, složenou z vánočně laděných skladeb, a pokusil se nově interpretovat svůj starý repertoár se symfonickým orchestrem.
Nakonec Sting pochopil, že jeho cesta musí navázat tam, kde ji roku 2003 přerušil, a vrátil se k písňové tvorbě. Bohužel výsledkem byla zatím dvě nemastná neslaná, spíš krasodušská alba. Teprve letošní deska nazvaná 44/876, kterou natočil s jamajským zpěvákem Shaggym, přinesla do Stingovy tvorby znovu svěžest a muzikantský nadhled. Ten včera z pódia Fora Karlín, kde album naživo představili, tryskal celé dvě hodiny a v publiku vytvořil neobvykle pozitivní atmosféru.
Ti, co vloni na pražském Výstavišti viděli předchozí Stingův koncert, se nestačili divit. Angličan se během koncertu dokonce usmíval, a byť je evidentně znát, že na jeho hlasu už se projevuje věk, místy do mikrofonu křičel s vervou, již z jeho vznešených písní sólové dráhy neznáme.
Příčinou příjemné proměny byl nepochybně zpěvák, raper a bavič Shaggy. Letošní padesátník na sebe vzal roli komunikátora, který úspěšně spojuje kapelu s publikem do jednoho celku.
České obecenstvo sice vždy dokáže ocenit dobrou muziku, ale občas bývá trochu studené. Shaggy ho nicméně dokázal rozparádit natolik, že když kapela spustila největší hit Stingovy a Shaggyho společné desky Don't Make Me Wait, v první chvíli málem nebyla slyšet.
Pomohla i dobře vymyšlená dramaturgie. Kapela hned na začátku s gustem spustila známou Stingovu skladbu Englishman In New York a okamžitě posluchače vtáhla do dění. Výrazný hit, a zároveň symbolický začátek - před pětadvaceti lety to byla první Stingova skladba, jíž opravdové reggae cítění propůjčil dnes už zapomínaný jamajský zpěvák Shinehead. V Shaggyho modernějším provedení včera získala obrovskou energii. A když ji brzy potom doplnil velký hit začátku osmdesátých let Every Little Thing She Does Is Magic, měli Sting se Shaggym vyhráno.
Právě tato píseň prozradila, jak je vystoupení postaveno. Páteř tvořila samozřejmě deska 44/876, ale písně z ní byly skoro pravidelně prokládány skladbami původní Stingovy kapely The Police, jeho nejznámějšími sólovými hity a samozřejmě také milníky Shaggyho kariéry, která trvá už skoro čtvrtstoletí.
Název desky 44/876 je složen z volacích čísel Anglie a Jamajky, čímž symbolicky znázorňuje, že jde o hudební dialog mezi anglickým rockem a jamajským reggae. Kromě nových písní se tak nejlépe uplatnily skladby z repertoáru The Police, které na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vznikaly s týmž cílem.
Sting se Shaggym jimi nešetřili, ani se je příliš nesnažili posouvat do hudebně vyhraněnější reggae polohy. Zůstaly v podobě "rock versus reggae". Pravý reggae feeling naopak měly Shaggyho hity - od Oh Carolina přes Hey Sexy Lady až po dodnes oblíbeného Angela. Trochu hůř dopadly pokusy posunout do bujaré polohy některé vážnější Stingovy kousky. Mystické Fields Of Gold znělo v reggae úpravě poněkud nezvykle. Stejně tak první hit The Police, lyrická píseň Roxanne, do níž muzikanti včera zamontovali Shaggyho známou odrhovačku Boombastic.
Sting & Shaggy
Forum Karlín, Praha, 16. listopadu
Sting si může dovolit špičkové muzikanty včetně vynikajícího kytaristy Dominika Millera a bubeníka Joshe Freese. Překvapilo, že Stingův a Shaggyho doprovod se držel spíše klasického muzicírování a jen minimálně používal primitivní elektronické efekty, které jsou s reggae spojené.
Zábavný koncert byl svým způsobem retro, které se vracelo k začátkům Stingovy kariéry, ale zároveň se jednalo o aktuální pokus znovu oživit současný suchopár živelnou a temperamentní muzikou. Potvrdil, že když jde o poctivou muziku, která zaujme, není třeba ji posilovat vizuálními efekty. A do třetice nám sdělil, že dělat umění pro umění, jak se o to Sting v posledních letech snažil, je slepá cesta. Ta správná je dělat muziku pro lidi. Na umělecké dílo tvůrcovu snahu možná povýší až příští generace.
