Michael Kocáb z Pražského výběru, Richard Müller a Ondřej Soukup se vydávají na dvouměsíční turné po Čechách, Moravě a Slovensku. Mezi 21. říjnem a 22. prosincem je čeká deset koncertů, na nichž je doprovodí Müllerova kapela.
"Rozšířený host znamená, že já a Ondřej máme poměrně velký prostor, ale není to poměr jedna ku jedné ku jedné," dodává Kocáb.
Proč jste se rozhodli vyrazit společně na turné?
Ondřej Soukup: Než jsme byli osloveni, asi by mě to nikdy nenapadlo. Ale dnes si uvědomuji, že nás pojí určitý druh muziky. Ne ve smyslu stylu, spíš obecný. Dejme tomu zájem o sofistikovanější populární hudbu. Michalovy věci znám, ale teď během zkoušek objevuji další a další Richardovy, ze kterých jsem úplně paf. Třeba Dívá se na nás Boh. Já jsem tu písničku neznal. Vůbec jsem neznal to jeho album Baal. Řekl bych, že jsme se dali dohromady, protože si rozumíme.
Společným jmenovatelem vás tří je Michal Horáček. Kocáb s Müllerem se účastnili mnoha jeho projektů, Soukup s Horáčkem napsal album písní pro Luciu Šoralovou.
Michael Kocáb: Ano, já jsem na to nejdřív přistoupil, protože mě s Richardem pojí spolupráce na Horáčkových šansonech. Ta byla tak zásadní, že jsem se začal zajímat o Richardovu vlastní tvorbu a nesmírně se mi líbila. Proto když mi zavolal Ondřej, jestli bych do toho šel, neváhal jsem ani chvilku. A s Ondřejem jsme kamarádi už od konzervatoře, takže tam to bylo taky bez problémů.
Takže Horáček byl jen tak v pozadí? Už jen věci, které jste spolu udělali, by stačily na celý koncert.
Soukup: Mohli jsme udělat koncert jen z Horáčkových věcí, ale proč, když se nabízí tolik skvělých Richardových písní.
Kocáb: Richard například chtěl, abychom udělali Stáří. Ale s kým? Nebo jsme mohli udělat Benefici černých koní…
To jsou přece krásné písně.
Soukup: Ale koncert není nafukovací!
Jak dlouho jste vy dva s Kocábem spolu nehráli?
Soukup: Já jsem si naposledy zahrál s Pražským výběrem v O2 areně. V jednom momentě jsem tam říkal: "Haló, tady Soukup!"
Jasně. Prachy, jenom prachy nečekají…
Soukup: Musím skromně podotknout, že jsem měl větší úspěch než kolegové.
Kocáb: Od té doby tvrdí, že měl větší úspěch než celý Pražský výběr.
Soukup: Sáms mi to řekl. Zkus to popřít.
Pánové, nechte těch heců. Když si vezmeme Müllerovy písně a něco od Horáčka, může to být takové lyrické, možná až introvertní představení?
Richard Müller: Asi ano. Já mám hodně velký repertoár a každý rok, když jedeme na turné, se snažíme vybrat písně, které jsme rok dva nehráli. A opravdu tentokrát padl náš výběr na některé věci, které jsou jakoby trochu schoulené do sebe.
Richarde, čím to, že máš tak skvělou češtinu? Ty to nějak trénuješ?
Müller: Fakt? Já mám dokonce pocit, že jsem nikdy moc dobře nezpíval česky.
Kocáb se Soukupem: Ale jo!
Kocáb: Já bych na to konto ze své zkušenosti řekl, že je nepochopitelné, jak se Slováci dovedou dokonale naučit česky, a jak naopak slovenština spoustě Čechů dělá potíže.
Soukup: Já, ač mám slovenskou ženu, ani se o to nesnažím. Nicméně občas mluvím slovensky na děti. Jenže já si v té slovenštině některá slova vymýšlím. A víš, že jsou děti nadšenější, když mluvím já slovensky, než když na ně mluví máma?
Kluci, pojďme zase k těm koncertům. Kolik jich bude?
Müller: Třicet osm nebo tak nějak. Ono to pořád narůstalo, až jsem ztratil přehled.
Kocáb: Z nás s Ondrou to udělalo na celý podzim slovenské občany. Tolik času trávíme ve Slovenské republice. Za sebe můžu říct, že mě to docela baví. Protože když to stočím na politiku, Slovensko je teď pro mě oázou svobody a nadějí na lepší a radostnější budoucnost. Já to tak chápu přes jednu paní. A taky přes toho pána, co tam byl před ní.
Ondřeji, a Lucia Šoralová zpívat nebude? Ani jako tvůj host?
Soukup: Proboha, ne! Tam ženy nemají přístup! To je gentlemen only!
Kocáb: Počkej, vždyť tam máme tři dámy. Zpívají sbory - a moc krásně!
Ty jsi přece hlavně baskytarista. Budeš zpívat?
Soukup: Já jsem kdysi napsal píseň Ještě tě mám plnou náruč…
Pro Korna. Krásný kousek.
Soukup: No a já ji předvedu, jak se říká, jako "work in progress". Existuje něco jako skladatelské zpívání. To znamená něco jako demosnímek, než bych to dal Kornovi.
Nechci urážet, ale už jste v určitém věku. Nebude to publiku vadit?
Soukup: Naopak! Já myslím, že i starý chlap může být za určitých okolností zajímavý. A taky je to částečně netypické. Dneska dělají pop samí náctiletí, nebo si na ně aspoň hrají. My nabízíme něco jiného.
Kocáb: A je tam ještě jedna věc. K šansonu, ať je Horáčkův, nebo Müllerův, prostě patří starší věk.
Müller: Vyzrálost!
Kocáb: Když vezmu nejslavnější šansoniéry, tak ty nejlepší věci dělali jako starší chlapi. Gilbert Bécaud, Charles Aznavour… Podívej, co dělal v pozdním věku Leonard Cohen. To byl přece taky šansoniér, stejně jako Ray Charles. Šanson se musí zpívat po textu. Pokud bereš text jen jako pomůcku, nedostaneš se do hloubky obsahu. A chceš-li se dostat do hloubky obsahu, musíš mu porozumět. A chceš-li mu opravdu porozumět, musíš mít už nějaký věk, něco za sebou.
To dovedou třeba herci. To vy zrovna nejste.
Soukup: Nemusí to být za každou cenu herec. Ale musí mít v sobě atributy, kterými ten text dokáže prodat. To není jen záležitost herecká.
Hana Hegerová byla původně taky herečka.
Soukup: A víš, já mám pocit, že někdy přehrávala. Asi nejsem sám. Třeba Gábina Osvaldová říkala, že když ji slyší říkat slovo rozvod, leze pod gauč.
Asi tušila, co ji čeká…
Soukup: Ne, to bylo dávno předtím!
Kocáb: Vezmi si Richarda. Ten stojí na pódiu v klidu, ale to, co zpívá, jde z hloubky. A není to herecký výkon. Naopak, u herce často hrozí přehrávání. A teatrálnost je nejlepší cesta k tomu, abys písničku zničil. Podle mě je šanson zpěvácká kategorie, která s herectvím nemá nic společného.
Soukup: Já s tebou tak úplně nesouhlasím. Podívej se na Jeana Gabina. Ten se taky skoro ani nepohnul a bylo v tom všechno, co k herectví patří.
Kocáb: Upřesním to. Šanson a herectví k sobě nezbytně nepatří. Může se hereckým výkonem umocnit, ale není to v žádném případě podmínkou.
A co ty, Richarde, ty jsi někdy hrál?
Müller: Ano, hrál jsem v jednom filmu, kde můj otec představoval dělnického předsedu a já valcíře. Moje celá akce spočívala v tom, že pan režisér řekl "Action!", já jsem přiskočil k válci, stiskl knoflík, vyndal to, co jsem vyválcoval, a odhodil to pryč. Načež mi pan režisér řekl, že to mělo 55 vteřin, ale musím to udělat za dvacet. Já to zvládl. Tak to byla moje zásadní role. Válcovač Peter.
Jak studuješ nový text?
Müller: Prostě si přečtu slova, a když mě vezmou, jdu a natočím to. Ale jsou lidi, kteří si kolem textu písně nadělají něco jako technický filmový scénář plný poznámek. Proč ne.
Kocáb: Ano, každý k tomu přistupuje jinak. Já zase text objevuji jaksi průběžně, v průběhu zpívání. Horáčkovy texty jsou stejně tak složité, že si je těžko zapamatovávám, takže se pokaždé znovu prodírám slovy a objevuji v nich něco nového. A tím ty písně u mě získávají znovu a znovu jiný výraz. Někdy mi to pochopení textu trvá dlouho. Třeba u Cizí ženy v cizím pokoji mi až za nějakou dobu došlo, že to není o milence, ale o manželce. To pak najednou objevuješ a chápeš některé vazby v předchozích slokách. A holt to musíš zpívat jinak. Nebo si vezmi píseň V penzionu Svět. V ní budu nové a nové věci objevovat nejspíš celý život.
Mimochodem to je písnička, kterou jste nazpívali oba, Kocáb i Müller.
Müller: Ty to víš? Na singlu vyšla moje verze, na druhé straně bylo Rozeznávám. A na velké desce byla Michaelova. Ta byla samozřejmě lepší, s tou se nemůžu srovnávat.
Kocáb: Ale Rozeznávám bych zase nedokázal zazpívat já. Každý si k něčemu najde vztah, povede se mu to a pak to nejde napodobit.
Rozeznávám ale na vašem společném vystoupení chybět nebude?
Soukup: Nech se překvapit. Na těch našich společných koncertech ale je ještě něco, o čem jsme nemluvili. My si tam budeme i povídat. Bude to improvizace ve třech. A pokaždé jiná. Každý koncert tak bude neopakovatelný. Existuje spousta věcí, které jsou normálním posluchačům neznámé, souvislosti i fakta. Koneckonců jsme jich tu pár otevřeli už teď. Možná otevřeme i nějaké Pandořiny skříňky. Ale hlavně, prosím tě, zdůrazni, že je to koncert Richarda Müllera!
Müller, Kocáb, Soukup
21. října - Plzeň, Depo2015
22. října - Praha, Forum Karlín
23. října - Dům kultury Liberec
25. října - Dům kultury města Ostravy
26. října - Olomouc, kino Metropol
16. prosince - Hradec Králové, Kongresové centrum Aldis
17. prosince - České Budějovice, Kulturní dům Vltava
18. prosince - Dům kultury Ždár nad Sázavou
21. prosince - Klub kultury Uherské Hradiště
22. prosince - Janáčkovo divadlo, Brno
