Úspěšný program se dnes opakuje. Ruský dirigent s Pražskými symfoniky uvádí a natáčí komplet už deset let. Měl by ho uzavřít ve Smetanově síni 8. a 9. března.
Na programu dnešního koncertu v téměř vyprodaném sále byla Symfonie č. 3 "Prvomájová" a Symfonie č. 11 "Rok 1905". Zatímco první z nich z dvacátých let vrcholí pochodovými rytmy podpořenými pěveckým sborem, druhá je po pádu komunistického režimu vykládána jako skladatelova skrytá umělecká reakce na krvavé potlačení takzvané kontrarevoluce v Maďarsku v roce 1956.
Šostakovičovy osudy
Teprve posmrtně vydané paměti Dmitrije Šostakoviče (1906 až 1975) plně naznačily, jak hluboký byl rozpor mezi oficiálními doktrínami, jimž se podřizoval, a jeho vlastními názory.
Jedenáctá symfonie z jeho patnácti je oficiálně věnována ruské revoluci z roku 1905, vzbouřenému lidu a obětem tehdejšího masakru před Zimním palácem. Dílo vyznívá jako výzva k boji. Sovětský režim měl k Šostakovičovi velmi ambivalentní vztah. Jednou jej oslavoval, jindy stěží trpěl a vedl proti skladateli nenávistné kampaně.
Za stalinského teroru doprovázely Šostakovičův život neustálý strach a obavy z likvidace jeho i celé rodiny. Zejména v symfoniích, z nichž každá je podle Maxima Šostakoviče jiná a nová, je zachycena celá epocha.
Pokud sedmašedesátiletý dirigent projekt dokončí, bude to jediný komplet, který celý pořídí s jedním orchestrem. Na trhu by proto mohl být, podle vedení Pražských symfoniků, unikátem. Maxim Šostakovič emigroval v roce 1981 ze Sovětského svazu do USA. Po čtvrt století se nyní i s rodinou vrátil do Ruska.
